Z domova
Vláda odsouhlasila smlouvu SOFA o pobytu amerických vojáků, ovšem chybí ještě podpis americké strany a podle slov ministryně obrany (varietní) Parkanové: „[česká] vláda předpokládá, že druhé čtení proběhne až po zvolení nového prezidenta Spojených států.“ Za zmínku v této souvislosti stojí zveřejněné stanovisko ÚV KSČM, ve kterém se mimo jiné uvádí: „Jednostranné, pro nás nevýhodné ustanovení, že Česká republika bude odpovídat za vnější bezpečnost a ochranu radarové stanice a Spojené státy americké za vnitřní bezpečnost a udržení pořádku na radarové stanici, určuje pro ČR roli hlídače Američanů proti vlastním nespokojeným lidem, ale také pozici bez možnosti zasáhnout uvnitř základny. Naproti tomu vojenské orgány USA budou moci vůči svému personálu operovat vně radarové stanice.“
Pokračují spory ohledně vlivu radaru na zdraví obyvatelstva. Štěpán Kotrba v článku Kvalitní výkon Reportérů ČT – bezděčně prokázané vládní lži poukázal na to, že „Česká televize udělala v kauze radar po dlouhé době vyvážený pořad, za který se nemusí stydět a kterým plní tu roli, kterou od ní občané očekávají.“ Na to reagovali pánové Jelínek a Pekárek ze Státního (tedy vládního) zdravotního ústavu, spoluautoři vládní studie o vlivu záření plánovaného radaru v Brdech na zdraví obyvatel a měření na ostrově Kwajalein, článkem Nepřesnosti v technických údajích o vyzařování radaru pro Brdy, na který obratem reagoval čtenář František Kroupa krátkým textem Radarové výsledky z ruky, ve kterém zpochybnil profesní zdatnost obou jmenovaných, zejména co se hodnot naměřených na atolu Kwajalein týče: „Rozhodně toto nelze řádně provést nějakým v ruce drženým přístrojem, byť kalibrovaným, se kterým se postavíte na víceméně náhodně vybraná místa v zástavbě a něco změříte – získané údaje mohou mít pouze velmi orientační charakter.“ Do debaty se posléze zapojil ještě Milan Hlobil, jeden z autorů kritické studie o radaru publikované letos v červenci, který spolu se Štěpánem Kotrbou v článku Důkazy k rozptýlení mlhy, která je soustavně vytvářena nad Brdy opět přesvědčivě dokazuje, že pracovníci Státního zdravotního ústavu vycházejí ze zavádějících, či přímo záměrně zkreslených údajů, které jsou zmanipulovány ve prospěch radaru, a jsou v rozporu nejen s povahou věci a proklamovaným účelem, ale i s daty poskytnutými samotnou AČR.
Podstatu proradarové propagandy geniálně vystihl Karel Dolejší v článku Nejnovější důvody pro radar: Mulláhové, chamberlaini a elektromagnetické pulsy, v němž reaguje na stať Franka J. Gaffneye z americké proradarové lobby: „Ať se stane nebo nestane cokoliv, proponenti americké protiraketové základny v Evropě stereotypně tvrdí, že jejich věc byla podpořena.“ Dolejší dále uvádí: „Pokud Rusové rakety i radar levou zadní zničí, bude americké patrioty v Kongresu přesto hřát vědomí, že závazku vůči svobodě dostáli a terč dodali. (…) Prvotní cíl, na nějž plánovaná protiraketová obrana už nyní útočí, je zdravý rozum. (…) Íránci prý mohou svými raketami odpálenými z lodí ohrozit kontinentální Spojené státy. Jak to udělají, když by se s hladinovou lodí museli nejprve přiblížit k pobřeží, provést náročnou, desítky minut trvající předstartovní přípravu kapalinové rakety trčící z paluby kolmo vzhůru a nenechat se přitom potopit, to už Gaffney neříká.“
Na „kauzu Morava“, která notně rozčeřila stojaté vody naší domácí politiky, reagovala Iniciativa NE základnám: „Iniciativa Ne základnám vyjadřuje hluboké znepokojení nad stavem české politiky, jak na něj poukázal případ poslanců ODS Jana Moravy a Vlastimila Tlustého. Ve světle této kauzy narůstá obava, že by parlamentní hlasování o radaru mohlo být ovlivněno nepřijatelnými zákulisními praktikami. To je jen další důvod pro uspořádání referenda (…) Vyzýváme proto zákonodárce, aby občanům umožnili hlasovat o základně v referendu, a občany, aby nedovolili rozhodnout o radaru politikům, kteří si již nezaslouží naši důvěru.“
Iniciativa NE základnám rovněž vystoupila na schůzi petičního výboru Poslanecké sněmovny: „(…) do konce srpna překročil počet podpisů pod naší peticí za referendum o základně hranici 130 000. Jenom v průběhu léta přibylo kolem 30 000 podpisů. To je doklad, že veřejnost trvale odmítá vojenskou základnu USA v Brdech. (…) Na našem požadavku referenda a odmítavém postoji k základně nic nemění ani současná krize na Kavkaze. Máme k tomu dva důvody. Nadále je zde demokratický deficit – nikdo z členů parlamentu nemá od voličů ke schválení základny právoplatný mandát. (…) nadále hovoří proti základně bezpečnostní důvody. I v současné situaci by se bezpečnost České republiky po zřízení základny zhoršila, a to bezprostředně i z dlouhodobého hlediska.“
Přituhuje
O tom, že přituhuje, a že Rusko odmítá nadále hrát roli otloukána, svědčí i rozhovor s Alexandrem Duginem, předním ruským teoretikem, respektovaným v nacionalistických kruzích: „Především silně prosazuji multipolární přístup ke světu. Myslím, že nárok Spojených států na roli jediného světového pólu… je zcela pochybená, nemorální a pro další velké centra moci nepřijatelná. (…) Je to [konflikt v Gruzii, pozn. Tribun] jenom začátek skutečné, a možná velmi vážné a velmi nebezpečné konfrontace mezi námi a Američany – vážné a nebezpečné pro obě strany. Rusko tímto krokem především potvrdilo, že v tomto konfliktu vydrží až do konce… Šlo o demonstraci naší vážné a opravdové vůle pokračovat. (…) Považujeme celý postsovětský prostor – s výjimkou Pobaltí – za náležející k eurasijské civilizaci. Nikoliv k Evropě nebo k Západu. A snahy vyjmout tato území z pod naší kontroly, s dialogu s námi, nebo ukončit naše historicky založené zvláštní vztahy k nim – to byla forma útoku, vyhlášení války. To není soupeření, jak to chápou Američané… Bylo to považováno nikoliv za soupeření, ale za akt agrese, jako za Napoleona nebo Hitlera, a za nic jiného. (…) Mám za to, že Írán může být a měl by být ruským spojencem (…) Rusko nebude izolováno – ani od Evropy, ani od Asie. Možná ze strany Spojených států, ale to pro nás nic neznamená.“
Začíná se ukazovat, že z pohledu okolního světa je výsledek amerických prezidentský voleb v podstatě lhostejný, že volba mezi McCainem a Obamou je volba mezi dvěma značkami téže firmy. Obama přitvrdil svoji zahraničně-politickou rétoriku (vzhledem k jeho obecně uznávané nezkušenosti v zahraniční politice je ovšem otázka, nakolik vůbec ví, co dělá): „Myslím si, že protiraketový štít je správná věc. Chci se ale ujistit o tom, že funguje (…) Vezmeme-li v úvahu to, co se stalo v Gruzii, domnívám se, že musíme vyslat jasný signál, že se Polsko a další země v tomto regionu nestanou předmětem zastrašování a agrese.“ Toto vyjádření bylo českými pravicovými politiky okamžitě interpretováno jako bezvýhradná podpora rozšiřování systému PRO, bez ohledu na onu podmínku fungování, o níž je všeobecně známo, že splněna není a v nejbližší době ani nebude a být nemůže. Obzvláště pikantní je zmínka o zastrašování a agresi – copak propagace radaru není založena na strašení Íránem a Ruskem a copak zahraniční politika USA není postavena na agresi? Konečně samotné rozvíjejí PRO do Střední Evropy je samo o sobě druhem agrese.
Vezmeme-li v úvahu slova republikánské kandidátky na viceprezidentku Sarah Palinové, která „konstatovala, že není vyloučeno, že by vyslala vojska do války proti Rusku na obranu Gruzie a Ukrajiny,“ potom můžeme jednoznačně dojít k závěru, vnitřní napětí v USA eskaluje a že američtí politici začínají důsledně zaujímat konfrontační linii, zřejmě ve snaze odvést pozornost od pravých příčin současných amerických potíží ke smyšleným viníkům za hranicemi, nasměrovat frustraci Američanů mimo území USA a nechat ji vybít v konfliktu, který se odehraje v „bezpečné vzdálenosti“ od USA. V druhém plánu pak jde dost možná o snahu rozpoutat světovou válku, do které by USA sice vstoupily jako největší světový dlužník, ale ze které by vyšly jako největší světový věřitel poté, co by nejprve dodávaly zbraně všem zúčastněným stranám, a do války samy vstoupily až tehdy, kdy se znepřátelené státy navzájem oslabí, a tím ji rozhodly. Jak to nakonec dopadne, nás však trápit nemusí, protože česká vláda, která vnucuje Českou republiku jako bojiště pro tuto válku, se již postará o to, aby ať již vyhraje kdokoliv, my jsme u toho být nemohli, protože po nás bude dávno veta. Nicméně snaha USA řešit své vlastní problémy na úkor druhých by neměla zůstat nepovšimnuta.
Američané proti radaru
Ale třeba nebude tak zle. Vlivný americký ekonom Jeffrey Sachs je toho názoru, že radar v Česku nebude, protože je provokací: „Myslím si, že ta protiraketová obrana bude v podstatě k ničemu a že jde obecně o provokaci; jen mrháme penězi. Polsko a Českou republiku to jistě postaví do centra velmocenských tlaků. Není to nutné. Rizika přicházející z Íránu nevyřeší obranný systém umístěný v České republice. Produktivnější by bylo dojednat nějak kontrolu nad íránským jaderným programem. Stále ale žijeme v systému, jenž řešení hledá v ozbrojených zásazích, vojenských hrozbách – typu radaru v Česku – a protihrozbách. (…) Myslím, že nápad s protiraketovým štítem vezme za své s příchodem nové administrativy do Bílého domu. Ta technologie dle mého není spolehlivá, lze ji snadno obejít. Je to nesmírně drahé a my utrácíme těžké miliardy dolarů, aniž máme spolehlivé důkazy o její účinnosti. Rozvoj naší bezpečnosti se podle mého bude muset ubírat jinudy, nemusíme oživovat studenou válku.“
Známý americký kritik projektu národní protiraketové obrany (NMD) Philip E. Coyle (mimo jiné autor kritické studie), zasadil v článku Ptejte se McCaina a Obamy na protiraketovou obranu plány na rozšiřování NMD do souvislosti s nadcházejícími prezidentskými volbami v USA: „Neexistuje věrohodná íránská hrozba Evropě, která by ospravedlňovala americkou protiraketovou obranu. Ani Severní Korea nemá rakety, které by mohly zasáhnout Evropu nebo USA, a tento stát navíc vyjednává o ukončení svého jaderného programu. (…) I kdyby existovala hodnověrná hrozba, Pentagon připouští, že by jí nedovedl čelit. Pentagon totiž tvrdí, že je schopen zvládnout přinejlepším jednu nebo dvě rakety, a to ještě za předpokladu, že by Írán nepoužil klamné cíle a elektronická protiopatření. (…) Pokud se jich na to zeptáte, bude pro ně snadné vyhnout se otázce. Každý z kandidátů může plácnout něco jako „Pokud budu zvolen prezidentem, budu vždy bránit Ameriku“. Dokud je reportéři nedonutí hovořit o nákladech, chybějící věrohodné hrozbě, nedostatečné účinnosti a nebezpečí šíření zbraňových technologií, kandidáti nebudou muset ukázat, že chápou situaci. (…) Kandidáti by měli být rovněž znepokojeni skutečností, že plánovaný systém obnovuje studenou válku s Ruskem. Plánovaná protiraketová obrana v Evropě ohrožuje Rusko i Čínu. Rusko považuje tyto systémy za hrozbu proto, že pokud by byly účinné proti Íránu, mohly by být účinné i proti němu. Pokud je tato obrana umístěna tam, kde může být účinná proti Rusku, pak je to cosi, co Rusko nemůže přijmout. (…) Jak by se příští prezident vyrovnal s potřebou ruské spolupráce v oblasti energetiky, v jednáních s Íránem a při dalších obtížích na Středním Východě a při boji s terorismem? (…) Bývalý senátor Sam Nunn to řekl nejlépe: ‚Národní protiraketová obrana není pro Spojené státy technologií, ale teologií.‘ Bude příští americký prezident o protiraketovou obranu usilovat s náboženským zápalem, nebo uváženě prozkoumá fakta a rozhodne, že už jsme toho utratili až až?“
Ze světa
Na zprávě o tom, že Ruské bombardéry budou do 15. září létat z Venezuely, je nejzajímavější komentář kostarického (sic!) prezidenta Oscara Ariase: „Je to logická reakce na provokaci, kterou představuje instalace protiraketového deštníku ve dvou zemích sousedících s Ruskem, v Polsku a České republice. Nikdo nespolkne historku, že štít má chránit před hrozbou Íránu, což je důvod, který oficiálně předkládají Spojené státy, aby ospravedlnily budování svého štítu v Evropě.“
Zajímavý posun nastal v přístupu ruského ministra zahraničí Lavrova, podle kterého může Rusko o protiraketové základně jednat: „Jsme otevřeni vážně míněnému jednání (o základně). Pokud jsou USA a Polsko opravdu ochotny zaručit, že evropská protiraketová základna není namířena proti Rusku, pak budeme připraveni zvážit jejich konkrétní návrhy,“ napsal Lavrov pro Gazetu Wyborczu a zdůraznil, že Rusku jde o „skutečné záruky“, nikoliv o kosmetická politická gesta.“ Z jednání nakonec asi nic nebude, protože jak je vidět, Rusko si klade nesplnitelné podmínky. Radar (i s raketami) totiž je namířen proti Rusku, jak ostatně premiér Topolánek neopomene nikdy zdůraznit.
Harašení zbraněmi má pro světové politiky zřejmě neodolatelný sex-appeal. USA nabídly protiraketovou obranu arabským emirátům, Český radar by se mohl stát cílem, varoval šéf ruských raketových sil. Mohl? Logické by přeci bylo, že by musel. I když Rusům rozhodně sebevědomí nechybí a prohlašují: Protiraketový štít USA umíme překonat.
