Politici a ekonomové se děsí. Nebude prý dlouho trvat, a lidí, kteří budou pracovat, bude míň, než těch, kteří budou brát důchod. Je to tím, že se máme moc dobře a dožíváme se vyššího věku.
Tato tvrzení vyvolávají u mě množství otázek. Soustředím se jen na dvě.
Dobrá, je pravdou, že důchodců přibývá, poměr pracujících k důchodcům se snižuje. Bezděkovy komise všech druhů nám předkládají alarmující čísla, pro jistotu až do roku 2050, abychom viděli, kam se řítíme. S růstem ekonomiky se nepočítá. Jenže tento poměr se snižuje už 100 let. Neměl podle těchto teorií zkrachovat průběžný systém už před 50 lety? Jistě, rodily se děti, přibývalo plátců, ale také naši předkové přežili dvě světové války, které nejenže znamenaly úbytek plátců, ale také katastrofální ekonomické poklesy. A populace stárla jako dnes. Jak je tedy možné, že průběžný systém těmto nástrahám odolal? A proč by neměl odolat nyní?
Fascinuje mě představa, že omezením, nebo dokonce zrušením průběžného systému se problém vyřeší. Pro koho? Je-li více důchodců, je potřeba prostě odvádět do systému vyšší částky. Pokud by důchodový systém neexistoval a měli bychom platit důchod rodičům sami, také bychom jim museli platit déle, když se teď dožívají vyššího věku, ne? Ekonomičtí experti nám tvrdí, že do systému už teď odvádíme moc a dále odvody zvýšit nelze. Pokud se ale nezvýší, my plátci musíme počítat s tím, že dostaneme nižší důchod a spořit. Výdaje budeme mít nakonec tak jako tak, jen ty peníze, které ušetříme na odvodech, budeme muset spořit. Možná dokonce povinně. Komu tedy důchodová reforma slouží?
