Všechnu pravicovou zlobu a nenávist, všechna otřelá klišé a všechny myšlenkové stereotypy dokázal Jan Štern vtělit do kratičkého přípisu Svržení vlády byla nezodpovědná hloupost a stvořil, či spíše vyvrhl něco, s čím se sice musí zacházet v gumových rukavicích a v roušce, ale rozpitvat se to musí.
Sociální demokracie svrhla vládu Mirka Topolánka, protože stoupala premiérova popularita a také preference ODS díky tomu, že vláda úspěšně vykonávala předsednictví EU a to ve velmi nesnadné době.(Šternův text je vyveden kurzívou, pozn. Tribun)
Větší nesmysl jsem v souvislosti s pádem vlády snad nečetl. Sociální demokracie nikoho nesvrhla, hlasovala tak, jako již čtyřikrát předtím. Rozhodli čtyři renegáti z koaličních stran.
A co myslí Štern „úspěšným předsednictvím“ je mi záhadnou. Snad blamáž s plynovou krizí a podrazem na Rusko, nebo včerejší sabotáž nadcházejícího jednání EU-USA v Londýně, když si Topolánek pustil pusu na špacír a ukázal Američanům, kudy tlačit na Evropu?
A k tomu obligátní posedlost preferencemi, jako kdyby ČSSD řídil Hartl.
Po dlouhé době jsme mohli v našich dějinách něco dobrého vykonat pro svět. Jenže to bohužel bylo proti momentálním zájmům ČSSD, které se v podstatě zredukovaly na vývoj volebních preferencí. Zajímalo by mě, jestli vteřinu někoho ve vedení sociální demokracie napadlo, že je pro Českou republiku a potažmo pro EU škoda likvidovat vládu, které se takto na mezinárodním poli daří.
Nedaří. Ne-da-ří. Kdyby se jí dařilo, tak nás na Západě berou vážně, nesmějí se nám a neuvažují pod vlivem českého předsednictví o tom, že by bylo záhodno zrušit rotační systém. Jenže to Šterna nezajímá, protože ten má jasno: za všechno může Paroubek. Ať se děje, co se děje, vždy a za vše může ČSSD se svým démonizovaným předsedou. U všech bohů, kde ČSSD vzala tak ohromou moc? To snad ani KSČ neměla tak důkladnou kontrolu nad vším, co se v zemi šustne, jakou by musela mít dnes ČSSD, aby byla schopna spáchat všechno to, co je připisováno vyčítáno.
Sociální demokracie svrhla vládu v době největší ekonomické krize po druhé světové válce. Tedy v době, kdy má vláda na plné pecky připravovat krizové scénáře a činit opatření k vyrovnání se s krizovým vývojem.
Přesně tak: má připravovat. A připravovala? Nepřipravovala. Zmohla se akorát na NERV, který po pár nemastných neslaných návrzích vyšuměl do ztracena. Takže odvolání bylo zcela na místě – manažer, který v krizi nekoná, není manažer na svém místě.
Místo toho tady díky socialistům budeme mít rok politický chaos a handrkování o úřednickou vládu a termín voleb.
To je ovšem věc především prezidenta a pak poslanců. Všech poslanců, ne jen těch z ČSSD. Nebo snad povinnost chovat se konstruktivně má pouze opozice, notabene když jejíž role je z podstaty věci spíše opačná?
Správa země se zredukuje na minimální údržbu v době, kdy potřebujeme velkorysé činy a originální řešení. Opět nemohu si nepoložit otázku, jestli aspoň chvilku ve vedení ČSSD nepřemýšleli nad tím, jak moc uškodí této zemi.
A co když přemýšleli a došli k tomu, že je především třeba vyšachovat neschopného Topolánka? ČSSD není jediná parlamentní strana, je tam ještě například ODS. Ta snad žádnou odpovědnost nemá? Musejí se domluvit, a to všichni. Každý musí ustoupit. Kdy v něčem ustoupila ODS? Pokud jeden diktuje a ostatní poslušně kývají, tak to zemi uškodí stoprocentně.
Vládu Mirka Topolánka svrhla rovněž čtveřice politických renegátů, které si vládní strany ODS a Zelení vyrobili sami.
První rozumní věta, škoda, že už jsme za polovinou. Ovšem jistá zásadní nepřesnost zde je: ta čtveřice vládu nesvrhla rovněž, ale především.
Čili do značné míry se vláda svrhla sama, ale to je až na druhém místě. To je selhání jednotlivců, o němž můžeme diskutovat, nakolik si to zavinili sami a nakolik to zavinily poměry uvnitř stran.
Paráda! Už jsem se bál, že to nepřijde. Když je to v ODS, je to vždy (omluvitelné) selhání jednotlivců. V případě někoho z druhé strany je to vždy důkaz systémového pravidla.
Když Melčák s Pohankou hlasovali pro vládu, bylo to odvážné a charakterní vzepření se stranickému diktátorovi Paroubkovi, protože poslanci přeci hlasují podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ale když Tlustý a Swippel hlasují proti vládě. je to selhání. Copak oni nemají právo na hlasování podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, to mají tuto výsadu pouze opoziční poslanci?
Sečteno a podtrženo jako země jsme při řešení úkolů dnešní doby – předsednictví EU a hospodářská krize projevili značnou lehkomyslnost.
Druhá rozumná věta. Výborně, už máme dvě. A příklad takové lehkomyslnosti? Například jsme za prezidenta zvolili nejvyhlášenější protievropskou figurku, torpédujeme snahy o jakoukoliv dohodu s Ruskem, podlézáme USA a rozbíjíme EU. Příkladů je opravdu víc než dost, ale v žádném z nich nefiguruje ČSSD. Naopak, odvolání slabé a protievropské vlády je myslím pěkný dárek celé Sedmadvacítce.
Tváří v tvář velkým výzvám jsme klasicky selhali. Konec konců EU to jistě přežije, tam to je hlavně naše ostuda, což ale v do sebe zahleděné české kotlině má nulový význam. Co se týče hospodářské krize, tak tam nezbývá než dát na modlení.
Omyl. Ani chřipka se neléčí modlením. Je třeba jednat. Třeba jako Obama, třeba jako Německo, třeba nějak úplně jinak, ale jednat a nesedět na zadku s tím, že to za nás někdo nebo něco vyřeší. Nevyřeší, a trh, který to způsobil, už vůbec ne. Sami jsme si zavařili, sami si vyžereme a sami po sobě musíme uklidit.
Převzato z blogu autora.
