Květen 12, 2011
Prezident Václav Klaus se už dvakrát zasadil o to, aby pokračovala vláda složená z občanských demokratů, TOP 09 a Věcí veřejných. Poprvé se tak stalo na základě „tajné dohody“ uzavřené před koncem minulého roku na Hradě, jejímž garantem měl být právě Klaus.
Dohoda ovšem evidentně nefungovala, snad jen s výjimkou toho, že se kontrola nad kabinetem de facto přesunula z rukou slabého premiéra Petra Nečase do rukou prezidenta. Klaus tedy musel nastoupit v roli zachránce „svojí“ vlády znovu, když vypukla druhá, tentokrát o poznání vážnější krize, jejímž katalyzátorem byla mediální odhalení o někdejších plánech šéfa bezpečnostní agentury ABL Víta Bárty využít VV jako nástroj k prosazení ekonomických zájmů jeho firmy.
V ohnisku krize byl ovšem také souboj o to, jak bojovat s korupcí. VV se snažily prosadit některá protikorupční opatření—jakkoliv to mohla být jen taktika, jak oslabit kmotry a korupční bratrstva spjatá v zákulisí politiky zejména s ODS.
Klaus tyto skutečnosti zcela ignoroval. Nejenže se nepokrytě vměšoval do dění v ODS, ale pomohl stvořit vládní kompromis, s nímž nemohla být spokojena ani ODS, kterou donutil spolupracovat nadále se stranou, jejíž ministry se premiér ostentativně rozhodnul vyhodit z vlády, ani véčkaři, kteří nakonec ztratili dva ministry, aniž by je Nečas „kompenzoval“ odvoláním některých ministrů za ODS a TOP 09. Upatlaný kompromis se nelíbil ani veřejnosti.
Je příznačné, že v situaci, kdy vládu kontroluje nepřímo prezident, se Radek John po oznámení svého úmyslu odejít z vlády obrátil nejprve osobně na Klause, který ještě před setkáním s ním pronesl hluboce „filozofickou“ větu, že „vláda je křehké sdružení, a vypadne-li z ní jakýkoliv kamínek, je to zneklidňující.“
Otázkou je, proč prezident tolik trvá na tom, aby ve vládě zůstal „kamínek“, který si tam premiér evidentně nepřeje, a proč má vůbec zůstat za každou cenu u moci vláda, kterou nechce veřejnost. Vede to ke zbytečným spekulacím o Klausových motivech, a navíc to je další důkaz postupného zhoršování jeho politického úsudku.
Zdá se, že VV vyhodnotily situaci realističtěji než prezident. Jejich nedávný požadavek spojit s hlasováním o důvěře vládě hlasování o zákonu o veřejných zakázkách, jehož součástí by mělo být zrušení anonymních akcií na doručitele v listinné podobě, což je zásadní zdroj korupce, byl jen logickým krokem v jejich, zdá se naplánovaném „odcházení z vlády.
VV jsou politicky téměř na dně a vědí, že v této vládě se ode dna už neodrazí. Chtějí tedy evidentně odejít s image bojovníků proti korupci, které si ODS a TOP 09 ve vládě nepřejí. Do jisté míry mají pravdu, a i proto se Klaus dopustí fatální chyby, bude-li vládu zachraňovat napotřetí.
Napsáno pro Právo
Prezident Václav Klaus se už dvakrát zasadil o to, aby pokračovala vláda složená z občanských demokratů, TOP 09 a Věcí veřejných. Poprvé se tak stalo na základě „tajné dohody“ uzavřené před koncem minulého roku na Hradě, jejímž garantem měl být právě Klaus.
Dohoda ovšem evidentně nefungovala, snad jen s výjimkou toho, že se kontrola nad kabinetem de facto přesunula z rukou slabého premiéra Petra Nečase do rukou prezidenta. Klaus tedy musel nastoupit v roli zachránce „svojí“ vlády znovu, když vypukla druhá, tentokrát o poznání vážnější krize, jejímž katalyzátorem byla mediální odhalení o někdejších plánech šéfa bezpečnostní agentury ABL Víta Bárty využít VV jako nástroj k prosazení ekonomických zájmů jeho firmy.
V ohnisku krize byl ovšem také souboj o to, jak bojovat s korupcí. VV se snažily prosadit některá protikorupční opatření—jakkoliv to mohla být jen taktika, jak oslabit kmotry a korupční bratrstva spjatá v zákulisí politiky zejména s ODS.
Klaus tyto skutečnosti zcela ignoroval. Nejenže se nepokrytě vměšoval do dění v ODS, ale pomohl stvořit vládní kompromis, s nímž nemohla být spokojena ani ODS, kterou donutil spolupracovat nadále se stranou, jejíž ministry se premiér ostentativně rozhodnul vyhodit z vlády, ani véčkaři, kteří nakonec ztratili dva ministry, aniž by je Nečas „kompenzoval“ odvoláním některých ministrů za ODS a TOP 09. Upatlaný kompromis se nelíbil ani veřejnosti.
Je příznačné, že v situaci, kdy vládu kontroluje nepřímo prezident, se Radek John po oznámení svého úmyslu odejít z vlády obrátil nejprve osobně na Klause, který ještě před setkáním s ním pronesl hluboce „filozofickou“ větu, že „vláda je křehké sdružení, a vypadne-li z ní jakýkoliv kamínek, je to zneklidňující.“
Otázkou je, proč prezident tolik trvá na tom, aby ve vládě zůstal „kamínek“, který si tam premiér evidentně nepřeje, a proč má vůbec zůstat za každou cenu u moci vláda, kterou nechce veřejnost. Vede to ke zbytečným spekulacím o Klausových motivech, a navíc to je další důkaz postupného zhoršování jeho politického úsudku.
Zdá se, že VV vyhodnotily situaci realističtěji než prezident. Jejich nedávný požadavek spojit s hlasováním o důvěře vládě hlasování o zákonu o veřejných zakázkách, jehož součástí by mělo být zrušení anonymních akcií na doručitele v listinné podobě, což je zásadní zdroj korupce, byl jen logickým krokem v jejich, zdá se naplánovaném „odcházení z vlády.
VV jsou politicky téměř na dně a vědí, že v této vládě se ode dna už neodrazí. Chtějí tedy evidentně odejít s image bojovníků proti korupci, které si ODS a TOP 09 ve vládě nepřejí. Do jisté míry mají pravdu, a i proto se Klaus dopustí fatální chyby, bude-li vládu zachraňovat napotřetí.
Napsáno pro Právo
Převzato z blogu autora na Aktuálně
