Dědictví odstoupivšího ministra školství

Reklama


Duben 03, 2012

Britové mají za to, že politik má zvládat jakýkoli resort bez toho, že by v něm měl formální odbornost. Ačkoli ve světě bývají ministry financí zpravidla právníci nebo ekonomové, Gordon Brown, úspěšně vykonávající tuto funkci, byl historik. Zatímco Brown měl doktorát (PHD), současný konzervativní strážce pokladny Osborne vystačí s bakalářským titulem z moderní historie.


U ministra školství bychom snad očekávali hlubší vztah k oboru. Ale třeba Petra Buzková odborníkem nebyla, nicméně díky silné politické pozici dokázala pro resort získat historicky nejvyšší nárůsty finančních prostředků. Její náměstek Kolář (renomovaný matematický logik a děkan filosofické fakulty) měl s týmem na starosti odbornou stránku.


To Josef Dobeš měl minimální politickou pozici a zkušenost. Odbornost nulovou. Potkal jsem ho krátce poté, co byl ustanoven, na diskusi ke zprávě McKinsey o českém školství. Ministr tam mluvil a viditelně a slyšitelně nevěděl o čem. Bylo jasné, že bude jen politickou figurkou a bude záležet na okolí, jaké si vybuduje. Jeho schopnost tvořit, řídit a komunikovat se ovšem ukázala mizivá.


Dobeš nepochybně úřad přebíral ve špatném stavu. Od roku 2006 se tam vystřídali Kopicová, Kuchtová, kratičce nesl formální odpovědnost Bursík, pak Liška, potom znovu Kopicová. Rozvrat pod slabými nebo dočasnými šéfy byl zjevný a nejviditelnější zanedbanost byla v oblasti evropských fondů. Zmizela však zejména koncepce a resort ztratil čtyři roky, které potřeboval pro stabilizaci.


Jenže Josef Dobeš úřad personálně neposílil, nýbrž nadobro rozvrátil. Osobnosti nepřivedl, ale odpudil. Řada schopnějších odešla. O koncepci mnoho netušil. Jeho rozhodnutí byla nahodilá, často diktovaná předpokladem mediálního ohlasu. Ne všechny kroky byly špatné. Obnovení testování na základních školách, které zrušila obdobně nekvalifikovaná ministryně Kuchtová, bylo jistě správné. Rozjetí přenošených a předražených státních maturit má určité pozitivní prvky, jakkoli tato forma je už nesporně koncepčně zastaralá. Konečně VeVerky v první fázi obhájily jisté navýšení peněz do učitelských mezd včetně zvýhodnění pro začínající.


Dobešova personální politika byla katastrofální. Šest šéfů za osmnáct měsíců v oblasti čerpání evropských fondů, kde kvalifikaci tvoří právě to, že úředník má zkušenost a paměť, to hovoří za vše. Ministr na jedné straně na úřadu šetřil, na druhé straně rozdával neadekvátní odměny blízkým. Zatímco onde ministr šmahem úředníky se zkušeností propouštěl, jinde nabíral lidi bez kvalifikace. Novináři třeba napočítali šestnáct lidí na tiskovém oddělení. Pro srovnání: Buzková na to měla dvě dámy a já jako místopředseda vlády jednoho kvalifikovaného člověka.


Nechci rozebírat populární kauzu Bátora. Přejdu i četné drobnější prohřešky. Stačilo. Strašlivá byla absence vize, nejistota, co bude zítra. Je zjevné, že musí být dána odpověď na hlubokou krizi základních a středních škol. Odpověď na prohlubující se selektivnost škol. Řešení neodůvodněných rozdílů výsledků škol a regionů. Koncepce rozvoje vysokých škol. Budoucnost vědy. K tomu vězeňský psycholog Dobeš neřekl nic. Neměl k tomu co říct. Zároveň střídal silná vyjádření bez hlubšího podkladu. Třeba k délce přestávek nebo zavedení osnov.


Bezprostřední důvody veřejné nespokojenosti vedoucí k Dobešovu odstoupení svědčily hlavně o tom, že pohár přetekl. Představa širších změn vysokoškolského zákona byla v minulých pěti letech diskutována včetně dílčího omezení samosprávy mnohokrát. Vedle zhroucení státního financování univerzit je to menší problém, jakkoli obavy škol chápu. Rozhodnutí o odnětí akreditace plzeňských práv je do značné míry také polemikou o dostatečnosti nástrojů a potřebě vyšších pravomocí a profesionalizace Akreditační komise.


Nový ministr by měl resort stabilizovat. Dohodnout vizi, která bude akceptovatelná pro širší politické spektrum. Která vydrží desetiletí. Která připraví novou generaci, aby obstála v drsné globální soutěži. Ministr musí politicky účinně zaštítit resort a dát mu dlouhodobě pevné i dostatečné finanční mantinely. Musí v řádu týdnů definitivně rozhodnout, co s kypějícími miliardami nevyužitých evropských fondů. Poté, co rozhodne, na podpis smluv dosud neexistujících grantů zbývá pouhých osmnáct měsíců…


Je zřejmé, že nový šéf školství by měl být odbornou i politickou osobností s manažerskými dovednostmi. Věci veřejné nikoho takového nemají. Jejich kandidáti mohou být prozatímními správci portfolia, za předpokladu, že budou mít v zádech funkční úřad. Jenže funkční úřad není, vlastně nic není, všechno je v troskách. Peníze na jedné straně nejsou a na druhé přebývají. Miroslav Kalousek přiškrcením financí do školství už zničil Stranu zelených a nyní má na mušce Věci veřejné.


A premiér? Petru Nečasovi jsou osudy českého školství ukradené. Jak se vyjádřil, potřebuje kohokoli formálně akceptovatelného na ministerskou židli, klidně i blondýnu. Jen to může udržet jeho vládu, která ministerstvo propachtovala nejmenší koaliční straně. Možná to není nejlepší zpráva pro naše děti.


Napsáno pro Deník Referendum

 

Převzato z blogu autora na Aktuálně

Přejít do diskuze k článku