Delfíni v asfaltu

Reklama


Nedávno jsem strašně rozčílil své přátele. Na svou čest a svědomí jsem jim tvrdil, že jsem viděl plavat delfíny v asfaltu na povrchu silnice. Napřed se mi vysmáli. Pak si mysleli, že jsem byl opilý nebo zfetovaný. Jenomže já to myslel naprosto vážně. Pomocí nepřímých důkazů, jsem jim pak vysvětlil, že jsem ty delfíny v naší asfaltové ulici plné výtluků a děr skutečně viděl. Prohlásili mne za naprostého idiota.


Naše debata skončila hádkou a výměnou ručních argumentů. Řekl jsem totiž na oplátku svým přátelům, že jsou ještě větší idioti nežli já, neboť věří ve svobodu a demokracii. Začali na mne nesouvisle křičet. Dokonce mne nazvali komunistou, ačkoliv jsem za starého režimu byl z politických důvodů base a oni v PO, SSM, ROH, KSČ, SRPŠ, SČSP, SNB, STB a bůhvíkde jinde. Rozkládali komunistický režim zevnitř (jako dnes demokratický), zatímco já, jako naivní kontrarevolucionář, jsem jej hloupě posiloval svým odporem zvenku.


Ve slabé chvilce, když naše rozepře dosáhla vrcholu, tak moji přátelé přiznali, že žádné svobodě a demokracii vůbec nevěří. Navíc to dokázali těmi fackami. Rozzlobili se na mne, neboť jsem totiž napadl jejich tabu.


Když máme zimu, děláme, že je léto, a když je léto, děláme, že je zima. Upřímný člověk je hlupák. Když není socialismus, děláme, že je socialismus, a když není demokracie, děláme, že je demokracie. Vše je jenom „jakoby“. Také jste si všimli, že dnes se místo tradičního „vole“ říká před každým slovem „jakoby“.


Musíte věřit názvům a nápisům, písmu svatému, jinak vás ukřižují. Za zpochybňování momentálně platného propagandistického obraz světa jsou nevětší pálky.


Vše je tedy jenom „jakoby“. Pokud však řeknete, že je všechno pouze jakoby, že je vše jen iluzí, klamem, podvodem a leží, všichni se nepříčetně rozčílí. Za prvé jim berete jejich oporu (neboť oni v jádru iluzi věří), a za druhé tím ohrožujete jejich bytostné zájmy (parazitismus). Představte si, kdyby samo sebou zavedeným lhářům nikdo nevěřil. Jejich ekonomika by se zhroutila. Lháře strašně rozčílí, když mu někdo nevěří, nebo jej obelže. Zloděje nejvíce rozzlobí, když jej někdo okrade.


Podstatou klamání je rozlišování mezi lží a pravdou, mezi fiktivní a reálnou realitou (přičemž obě jsou pouze relativní – klamné). Lidé si však na klamání sebe a druhých převelice zakládají. Nebýt tohoto egoismu, nebyla by jistě na světě taková legrace. Pokud bychom totiž přiznali (poznali), že vše je jenom iluzí nebo pouze pravdou, situace by nabrala zcela jiný směr, než ten, v němž se tak uboze nějaké ty tisíce let plácáme. Vesmír by se dozajista zhroutil.


Vidět delfíny v asfaltu není zas tak velká blbost. Je jistě menší, než vidět svobodu a demokracii ve zdejší totalitě. Uvážíme-li, že vědomí (podle jedněch) vzniká z hmoty, vznikli z asfaltu i delfíni. Jestliže hmota (podle druhých) vznikla z vědomí, vznikl z delfínů i asfalt.


Delfín je vlastně asfalt, asfalt je delfín, a svoboda je otroctví a naopak. Žijeme totiž neustále v roce 1984. A kalendář jsme si vymysleli, abychom se z té nudy nebo hrůzy nezbláznili. A nyní nám již nezbývá nic jiného, nežli se mezi sebou do krve a na život a na smrt servat!

Přejít do diskuze k článku