Demografie a dlouhověká společnost

Reklama


Červenec 07, 2011


Demografické údaje mají z hlediska konstrukce důchodového systému svojí nespornou hodnotu. Je ale samozřejmě nezbytné, užívat je opatrně a podmíněně.

Důvodů je celá řada. Prvním z nich jsou metodologická omezení. Prognózy delší než na dvě generace jsou sice možné, ale s délkou prognózovaného období se stávají stále více nespolehlivými. Prognózy na 100 let, tedy víceméně na 4 generace, jsou jen zajímavými hříčkami a pro politické rozhodování jsou nepoužitelné.

Z důvodu metodologické opatrnosti považuji za možné pracovat s prognózou na jednu generaci, tj. přibližně do roku 2040.

Demografické stárnutí je nesporným faktem. Jeho důsledky pro společnost již nesporné nejsou.

Konstrukce důchodového systému je daleko více podmíněna kulturně a historicky, než aby byla mechanickým důsledkem tvrdých faktů. Fakta samozřejmě nemůžeme popřít, ale naše odpověď na ně může být velmi různá.

V českém politickém kontextu se vede debata o financovatelnosti důchodového systému. Fakta, která máme k dispozici, jasně ukazují, že průběžný systém financovatelný je. Pokud vložíme do našich úvah možnost poskytnout na důchodový systém postupně až 13 % HDP namísto dosavadních 8,5 %, jsme schopni stabilizovat a rozvíjet systém v dlouhodobé perspektivě. To není nerealistická možnost. Současné Polsko dává na svůj systém aktuálně 12,4 % HDP a Itálie o něco více než 14 % HDP.

Určitá nejasnost české debaty spočívá v zaměňování technického deficitu, který vzniká manipulací s příjmy a výdaji, a národohospodářské financovatelnosti, kterou je třeba vztáhnout k celkovému disponibilnímu produktu.

Druhou debatou, která se vede, je debata o celkovém uspořádání systému. Implicitně se v ní předpokládá, že existuje konstrukce, která je a priori odolná proti demografickému stárnutí. Pokud předpokládáme, že ekonomika je založena na interakci mezi lidmi, je zřejmé, že žádná konstrukce se nemůže vymknout vlivu demografické struktury populace.

To platí i o fondové konstrukci důchodů, o které se často tvrdí, že je proti demografickému stárnutí odolnější.

Dalším zúžením debaty je její soustředění na důchodový systém, zatímco ve skutečnosti se z demografického i politického hlediska jedná o přechod k dlouhověké společnosti. To znamená, že snaha vyřešit důchodové problémy izolovaně, aniž vezmeme v úvahu ostatní aspekty změny, bude nutně neúspěšná.

Reakce na přechod k dlouhověké společnosti musí být holistická.

Strategickým cílem je udržet i stárnoucí i dlouhověkou společnost produktivní a v sociálním smyslu soudržnou.

Které problémy je v tomto smyslu nutné vyřešit?

1. Trh práce

Celá struktura trhu práce musí projít změnami, počínaje organizací pracovní doby, organizací pracoviště, otázkou hygieny na pracovišti, bezpečností atd. Změnami musí projít konstrukce pracovních nástrojů i organizace produkce. Například, bereme-li v úvahu ergonomické a psychotechnické aspekty konstrukce počítače, je možné docílit podstatně vyšší produktivity práce i starších pracovníků.

Je třeba důsledně odstraňovat bariéry v účasti na trhu práce. To znamená využít pracovního potenciálu celé populace. Skandinávské země mají podstatně vyšší participaci na trhu práce než ČR. Dánsko má podle Eurostatu 76 % aktivní populace, Česká republika 67 %.

Zejména je nutné otevřít prostor k uplatnění lidí starajících se o rodinu, docílit rovnováhy mezi rodinným a profesionálním životem a dát i lepší možnost pracovníkům nad 50 let. V České republice se na trhu práce udrží 47,6 % lidí ve skupině 55 až 64 let. Na Islandu je to 82,9 % (Eurorostat).

2. Vzdělávací systém

Klasický industriální model konstruovaný na představě generace poznatků následující generace demografické přestal být účinný. Nová situace vyžaduje účinné systémy celoživotního vzdělávání s druhým vrcholem ve věku kolem 50 let.

3. Medicína

Důležité je rozvíjet geriatrii, gerontologii a preventivní systémy tak, aby stárnutí nevedlo k předčasnému opouštění trhu práce a aktivního života vůbec.

4. Sociální služby

Ty vyžadují podstatný rozvoj zejména v oblasti dlouhodobé péče i podpory. Zatím jsou nedostatečné jak rozsahem, tak i kvalitou. Mohou být současně zdrojem relativně velkého počtu pracovních míst.

5. Migrace

Migrace bude trvalou součástí budoucnosti. Je nerealistické si myslet, že by v našich zemích dlouhodobě docházelo k poklesu počtu obyvatel. Hypotéza dlouhodobé stability se jeví jako nejpravděpodobnější. Pokud dojde k poklesu populace přirozenou měrou a všechny prognózy tak vyznívají, pokles bude doplněn kladným migračním saldem. To je samozřejmě velmi citlivá záležitost. Nutnou odpovědí je akceptovat myšlenku, že migranti setrvají na našem území trvale. Znamená to usilovat o jejich integraci od první vteřiny. Zkušenosti dost jasně ukazují, že značná část migrantů zůstává v hostitelské zemi. Takzvaná cirkulární migrace tvoří vždy jen menší část migračních toků, s výjimkou vysloveně krátkodobé migrace při sezónních pracích. Proto je nutné se pokusit aktivně ovlivňovat migrační proudy jak z hlediska geografického, tak i z hlediska struktury kompetencí. Klíčová je v tomto směru kulturně sociální kompetence, nikoliv kvalifikace v úzkém slova smyslu. Cílem je integrace a pozitivní využití potencionálu člověka, nikoliv krátkodobé využití jeho specifické kvalifikace.

Evropské strategie pro migraci budou nabývat na důležitosti. Po vytvoření schengenského prostoru rozhodnutí jednoho státu přímo ovlivňuje všechny ostatní.

6. Demografické stárnutí

Souvisejícím problémem se stává demografické stárnutí, jež není lineárním procesem a projevuje se různě v různých oblastech trhu práce. Některé oblasti jsou zasaženy významněji než jiné. Namátkou uvedu zemědělství a zdravotnictví jako dva obory, kde demografické stárnutí vyžaduje pozornost.

Je třeba si uvědomit, že pro zemi naší velikosti jsme z hlediska demografie již ztratili schopnost udržet se na úrovni civilizace. Naše lidské zdroje již nestačí na samostatný rozvoj v celém civilizačním rozsahu a je třeba se koncentrovat na kritické infrastruktury a ty dostatečně vybavit lidským kapitálem. Čistě podle Gaussovy křivky je zřejmé, že Česká republika má k dispozici asi 2 miliony velmi nadaných lidí, Francie 12 milionů.

6. Propopulační opatření

Jakkoliv není pravděpodobné, že propopulační opatření by mohla zvrátit dosavadní trend stárnutí společnosti, příklady z některých evropských zemí ukazují, že taková opatření mají svůj dílčí význam. Není správné na ně rezignovat.

Demografické stárnutí vyžaduje rozvíjet politické koncepty, které nestaví jednotlivé generace proti sobě. Poměrně brzy bude mediánový věk voliče v Evropě 50 let.

Demografická změna vyvolá tlak na změny ve struktuře produktů. Počínaje módou, konstrukcí automobilů, elektronikou i konstrukcí bytů přátelských ke starším osobám. Bezbariérovost je samozřejmostí, ale je nutné uvažovat i o osvětlení, větrání, o odstranění rizik a uvažovat o kategorii bezpečného bytu. Z hlediska důsledků je velký rozdíl, upadnete-li starší člověk na dřevěnou nebo kamennou podlahu.

Přechod k dlouhověké společnosti vyžaduje komplexní politickou reakci, která se nemůže omezovat na reakci v jednom, i když důležitém subsystému, jako je například důchodový systém.

Naše strategická rozhodnutí musí směřovat ke společnosti,

– v níž se budou rodit děti,
– která bude mít otevřený trh práce, schopný využít veškerý potenciál,
– která bude schopna integrovat migranty,
– která zůstane inovativní
– a zároveň lidská.


Napsáno pro časopis Demografie 2011 53 (2), strana 60-61.


Převzato z blogu autora na Aktuálně

Přejít do diskuze k článku