Na úseku zbídačování lidské bytosti se podařilo dosáhnout obrovských úspěchů. Mravní, zdravotní, duševní i tělesná úroveň civilizovaných lidí doznala nehorázného úpadku. Z civilizovaného člověka se stal úskočný a zlomyslný kretén.
Pokud jsme poznali tuto krutou pravdu, z našeho lidského hlediska takovou situaci považujeme za zoufalou. Avšak z hlediska druhově nesobeckého tomu tak být nemusí. Tzv. západní člověk jako neškodlivější organizmus planety způsobil její hrůznou globální devastaci a exploataci. Vyhubil všemožné živočichy a rostliny. Rozvrátil cizí kultury. Zahladil památky po jiných civilizacích. Překopal, přepsal, zrevidoval a vymyslel svoji historii, tak aby padla na míru jeho zběsilosti, agresivitě, pudům, zvrácenosti a zrůdnosti.
Pokud se víceméně podvědomě považujeme za takového člověka a jednoho z takových lidí, máme smůlu. Jestliže se náš egoizmus uplatňuje, máme pravicové sobecké politické názory. Pokud dostává přes prsty a na zadek, tak máme nesobecké levicové. Jiné vyšší hledisko, které by tuto přízemní materiální realitu překonávalo, nás nikdy nenapadá. Není to vzhledem k našemu postižení ani možné. Syrové utrpení, které by opravilo naše názory, nám zatím schází.
Napřed bychom se museli povšechně uzdravit, abychom se čistým zrakem podívali na sebe a na tu spoušť, kterou jsme učinili. Není to pohled nijak vábný. Každý odchovanec naší kultury před ním prchá do své duševní knihovny, ve které má sdostatek podvržených a podstrčených argumentů, kterými by uhájil svoji mravně zmrzačenou osobu a její zločinné počínání.
Dnešní člověk je vlastně mrtvý. Je to obyčejným prasátkem (zrcátkem). Hnán pudy, pouze pasivně reflektuje zevní realitu. Ztratil iniciativu. Funguje přesně podle marxisticko-leninských pouček jako pouhý odraz (reflex) hmoty jak ve státním kapitalizmu (tzv. komunistickém), tak privátním (tzv. demokratickém). Dobře mu tak, alespoň bude od něj brzy pokoj.
Záhrobní systém (matrix), ve kterém žije, je mnohem živější, než on sám – jeho nebohá dušička, kterou nekompromisně polapil. Ze své sobecké pozice považujeme jiné frekvence vlnění univerzální energie, než jsou ty naše vlastní, za tzv. mrtvé a svoji kolotavou existenci za jedině živou v celém údajně prázdném (od nás dosud nezdevastovaném) vesmíru. Zastáváme své egoistické primární stanovisko. Však jsme se také nazvali vychytralými primáty (sobci) na druhou. Je to příšerné přesvědčení, které se mudrcové celá tisíciletí marně snažili vyvrátit.
Kámen při úderu kladívkem čistěji zvoní a rychleji reaguje, než tzv. živý člověk (tupý občan). Když zoufáme, že máme v nadbytku nebo nedostatku málo, tak chceme měnit systém, ale nikoliv v pozitivním smyslu sebe sama a svoji povahu.
Měli bychom si považovat peklo, které jsme na Zemi vytvořili, a chválit je, neboť nás, hnijící mrtvoly, jako iniciativní činitel oživuje (trápí). Bude tak zákonitě činit do té doby, než se začneme zvedat z mrtvých sami. Pak uhnije samo. Na tom bychom měli pracovat a v tom bychom měli spolupracovat.
Změnou systému se lidé nakrásně nezmění. Naopak se ještě více zhorší a zdegenerují (jako se tomu stalo po změně režimu před 21 lety, podle uzavřených dohod z období před a po II. světové válce).
Nepotřebujeme změnit demokracii. Jako peklo je výborná. Potřebujeme změnit k lepšímu člověka. Jak? To je otázka, kterou se z podstaty nezabýváme a nechceme nijak zabývat. Stále chystáme nějaké vzdělávací reformy a chceme člověka pouze neustále pitomě vzdělávat, až z něj zase bude podle našich šílených a choromyslných představ opět hloupá reflexní opička domácí nebo zrcátko prasátko.
Foto: zdroj
