Dvacet let po převratu si demokraté náhle uvědomili, že revoluce není žádná sranda a má-li být co proto, nestačí vytvořit armádu nezaměstnaných, rezervní fond bezdomovců, privilegovanou elitu zbohatlíků a rozkrást, co se dá, je potřeba udělat něco skutečně velkého, čím se odstřihnou od minulosti, jako například změnit kalendář, nebo přepsat Občanský zákoník. Naši demokraté si vybrali ten zákoník.
Rozumím argumentu, že x-krát novelizovaný předpis je dobré rekodifikovat, rozumím tomu, že tak klíčový zákon, jako je Občanský zákoník, by měl reflektovat společenské změny a být připravený řešit aktuální problémy, ale bohužel se zdá, že hlavní motivace tvůrců byla revoluční a jejich primárním cílem skutečně bylo, jak říkal bývalý ministr spravedlnosti Pospíšil, nahradit starý komunistický zákon novým, který už komunistický nebude. V čem by měla spočívat komunističnost toho starého jsem nepochopil, stejně jako jsem nepochopil, v čem by měla spočívat ne-komunističnost toho nového, co jsem ale pochopil je, že ten nový není žádné veledílo a já bych se dokonce nebál nazvat ho paskvilem. Holt asi byly jiné priority.
A není to jen mediálně známá otázka změny terminologie z nemovitosti na věc nemovitou, kterážto údajně měla způsobit nemožnost vybírat daně z nemovitostí. Je to sice chytračení a slovíčkaření v duchu typicky českého hledání důvodů místo způsobů, ale pořád je tu otázka, proč autoři nového zákona považovali za nutné změnit ustálený a zavedený termín, notabene když se jím odkazovaná realita nezměnila? Podle mě zbytečný aktivismus.
Nebo další příklad, Díl 3 „Pracovní poměr“ a jeho §2401:
(1) Pracovní poměr, jakož i práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele z pracovního poměru upravuje jiný zákon. Totéž platí v rozsahu stanoveném jiným zákonem o smlouvách o výkonu závislé práce zakládajících mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek.
(2) Na práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele se nepoužijí ustanovení tohoto zákona o ochraně spotřebitele.
Proč je pracovní v Občanském zákoníku vůbec zmiňován, když existuje Zákoník práce, a navíc jediným paragrafem, který říká, že pracovní poměr řeší jiný zákon? To je tam někde i paragraf o tom, že Občanský zákoník neřeší pravidla silničního provozu, osídlování Marsu, nebo vaření piva, že jsou na to samostatné zákony? Proč to zbytečné zaplevelování? Nebo ten odstavec 2. Kdo, jak a proč by na pracovní poměr rouboval ochranu spotřebitele, že zákon považuje za nutné to explicitně vyloučit? Zaměstnanec není spotřebitel a zaměstnavatel už teprve ne. A když už tam ten paragraf o pracovním poměru je, proč je v části nazvané Relativní majetková práva, copak je zaměstnanec věc?
Podobně úprava Podnájmu a její §2277 a §2278, které říkají:
§ 2277
Podnájem končí společně s nájmem. Končí-li nájem, sdělí to nájemce podnájemci s uvedením rozhodných skutečností; jimi jsou zejména den skončení nájmu a popřípadě i délka výpovědní doby a počátek jejího běhu.§ 2278
Podnájem skončí nejpozději s nájmem.
Možná je to jen mým nedostatečným právnickým vzděláním, ale proč je třeba dodávat, že podnájem skončí nejpozději s nájmem, když je předtím jasně řečeno, že podnájem končí společně s nájmem?
A to je jen pár příkladů, na které jsem narazil jen tak mimochodem.
Kdepak, nikdo mi nenamluví, že nový Občanský zákoník lidem něco usnadní. Jen věci komplikuje, používá archaickou mluvu a archaické instituce (Výprosa) a svým rozsahem 3080 (sic!) paragrafů běžného občana vyloženě odrazuje od toho, aby se jej alespoň pokusil přečíst, natožpak pochopit. Přiznávám, že ani já jsem jej nečetl celý, na rozdíl od starého, takže si nedělám iluze, že tam už žádné podobné špeky nebudou.
A na to, že má vstoupit v platnost za necelé dva měsíce, přistupuje stát k osvětě velmi laxně. Velmi nedokonale jí suplují novináři, ale v novinách jsem už dočetl tolik informací, které jsem z textace zákona nebyl schopen odvodit (například právo nájemníka zřídit si trvalý pobyt), že se pomalu začínám bát toho, co po 1. lednu 2014 v oblasti civilního práva nastane. Snad alespoň ti soudci a právníci jsou nějak proškoleni, ale ani za to bych ruku do ohně nedal.
Demokraté se nám tím novým občanským zákoníkem pěkně pomstili. Ne proto, že zrušili starý, ale tím, že zavedení nového podcenili a přistoupili k tomu tak, že je úplně jedno, jak kvalitní ten nový bude, protože prvořadé je, aby už nebyl „komunistický.“ A problémy? Bohatí si zaplatí právníky a na těch zbylých 90 % lidí kálí čuba. Revoluce prostě není sranda, a když se dohání revoluční nadšení, musí jít ohledy stranou.
Takže, přátelé, pojďme tápat. Zákon a stát nás nechali na holičkách, tak alespoň zjistíme, jestli spolu dokážeme vyjít jako lidé i bez něj, nebo jestli budeme věnovat víc úsilí hledání toho, kde nechal zákonodárce díru a jak s její pomocí odrbat druhého, než tomu, jak se domluvit. Jen se bojím, že asi vyhraje to odrbávání, protože i to patří k fundamentům revolučního étosu a jeho kultu úspěchu a osobního prospěchu.
Převzato z blogu Tribun
