Březen 26, 2013
Mohl jsem na nadpis použít i něco jiného než citát z bible. Třeba “dobrý sluha, zlý pán”. Nebo “všeho s mírou”. Či “zlatá střední cesta”. To všechno má podobný význam, ale biblická formulace mi připadá nejlepší. Vyjadřuje totiž podstatu jevu – když se nějaká svou podstatou služebná věc stane něčím jako bůh, je to bůžek velice nemilosrdný, který navíc v nečekaný okamžik zklame. Svoje tvrzení chci doložit několika názornými příklady. Jen bych ještě připomenul, že autor citátu myslí svoje duchovní děti, věkem obvykle dospělé.
Prosperita: Vzývání božstev prosperity je jedno z nejstarších a nejběžnějších náboženství. Dneska je ovšem naroubováno na ateismus, takže má netradiční podobu. Na prosperitě samotné není samozřejmě nic špatného. Každý chce, aby jeho dílo prospívalo a měl se dobře, je to tak přirozené a správné. Je ovšem otázka, jakou cenu je člověk ochoten za prosperitu zaplatit, co jí obětuje. V dávných dobách byla ta “oběť” brána doslova. Na oltářích božstev prosperity byly obvykle obětovány děti. Symbolické a poučné. Na zajištění budoucnosti byla obětována skutečná budoucnost. Dneska má obětování skutečné budoucnosti vidině prosperity jiné podoby. Například spolu se spoustou jiných věcí obětujeme vztahy ke druhým lidem. Porozumění, ochotu pomoci, radost z jejich přítomnosti. No a když vidina prosperity zmizí někde v dáli, nemáme nic, co by nás v žití podpíralo. Vzpomínám si na písničku, která se zpívávala na svatbách: “…jsou lidé, že se pro jmění berou, čert vezme peníze, pak se perou.” To byla samozřejmě jen jedna z mnoha možností, jak modle prosperity naletět.
Trh a plánování bude nejlépe probrat najednou, protože nám v nedávné minulosti sehrály velice podobnou roli. O obojím zase platí, že ve své přirozené podobě jsou nejen užitečné, ale přímo nezbytné. Výměna zboží – obchod umožňuje civilizaci. Je také samozřejmé, že než začnu něco dělat, uvážím a naplánuji co a jak. Jenže: Úplně jinak to dopadne, když se z jednoho nebo druhého udělá univerzální prostředek k zajištění prosperity a lidského štěstí vůbec. Nebudu to dlouze komentovat. Na problémy kolem plánovaného hospodářství si někteří pamatujeme, a pokud ne, dnešní propaganda nám je ochotně připomene. Kam nás zavedla neviditelná ruka trhu docela dobře vidíme – jestli nejsme slepí. Na osudu plánovaného hospodářství si můžeme velice názorně ukázat, jak lidé kopou do svržené modly. Na neviditelné ruce trhu to prozatím není tak dobře vidět, mimo jiné proto, že se neví, co na její uprázdněný podstavec umístit.
Mohl bych pokračovat ještě dlouho. Třeba vlastnictvím, nebo svobodou a co já vím čím vším, protože tento princip platí všeobecně. Bylo by to ale jednak jednotvárné, za druhé si to, pokud budete mít zájem, sami snadno rozšíříte. Takže na závěr jeden příklad, který není typický, ale zato většinu toho, co jsem zde popsal, usnadňuje.
Slovo kritein znamenalo v řečtině rozlišování. Z toho kritika a kritické myšlení byla schopnost rozlišit dobré od špatného, prospěšné od škodlivého. Časem toto slovo změnilo význam. Dnes se kritikou rozumí schopnost odhalit na všem něco špatného – najít v každé polévce vlas (a když tam není, nějaký tam nenápadně hodit). Výsledkem je, že odhodíme spoustu věcí, které by po určitých úpravách mohly být dobré a zůstaneme s prázdnýma rukama. Nakonec obvykle naletíme na něco opravdu špatného. Napadá mě zase citát: Bude-li světlo v tobě tmou, tma sama jaká bude.
Převzato z ostrova Janiky
