Nedávné podání žaloby proti bankovnímu wallstreetskému gigantu, bance Goldman Sachs, vládní komisí pro bankovní dohled (SEC) bylo jen špičkou ledovce ohromných podvodů. Americká hypoteční pojišťovna právě teď obvinila jednu z nejagresivnějších bank, podílejících se na hypotéčních „podvodech všech podvodů“ v USA. Tou bankou není nikdo jiný než Deutsche Bank. V tomto případě je také pravděpodobné, že se jedná jen o „špičku velmi velkého ledovce“.
Švýcarský bankéř Josef Ackermann se poté, co opustil svůj post prezidenta švýcarsko-americké banky Credit Suisse a přešel do Deutsche Bank, zaměřil na to, aby přední německá banka napodobovala přední banky na Wall Streetu. Zdá se, že se mu to zdařilo až příliš dobře.
Společnost Assured Guaranty Ltd., majitel Assured Guaranty Mortgage Insurance Company v New Yorku zažalovala pobočky Deutsche Bank AG o více než 312 milionů dolarů hypotéčních zástavních listů (MBS), kontroverzních dluhopisů, za které se tento pojistitel zaručil, a říká, že byly „zamořeny nespoutaným podvodem a zkreslením.“ Assured Guaranty žádá soudce, aby přinutil Deutsche Bank k odkoupení úvěrů, na něž již bylo pojistitelem vyplaceno téměř 60 milionů dolarů nárokovaných ztrát s potenciálem dalších desítek milionů dolarů. Žaloba byla podána k Nejvyššímu soudu státu New York proti Deutsche Bank Structured Products Inc. a ACE Securities Corp. Pojistitel dluhopisů, opírající se o miliardáře Wilbura Rosse, také požaduje náhradu nákladů na pojistná plnění a budoucí ztráty. To je to hlavní. [1]
Wallstreetský model selhává
Podle členů Frankfurtské finanční komunity přišel Joe Ackermann do Deutsche Bank s jasným cílem učinit z tradiční německé banky konkurenta nejúspěšnějších investičních bank na Wall Streetu.
Jediným problémem, který se vynořil při explozi amerického finančního tsunami v roce 2007 kolem wallstreetské sekuritizace balíků tisíců individuálních vysoce rizikových a nekvalitních hypoték nazývaných „sub-prime“ v takřka to „nejfanovější zboží“, je to, že tento úspěšný wallstreetský model byl založen od samého začátku na podvodu. Je to stejný model pro zisk mega a giga bonusů, na němž Ackermannova Deutsche Bank zřejmě buduje své podnikání.
V posledních týdnech se ukázalo, že miliony majitelů domů v USA byly podvedeny při podepsání hypotéky, v níž byly jejich skutečné náklady ukryty tak, aby explodovaly až několik let poté, co podepsali smlouvu o úvěru s věřitelem, což je přinutí k tomu, aby přestali splácet, a banky mohou převzít domy propadnutím zástavy. Současná činnost justice tak zasahuje i váženou německou Deutsche Bank.
„Ti hloupí Němci …“
Podle Michaela Lewise, spisovatele a publicisty, který píše o financích pro agenturu Bloomberg, Deutsche Bank pod Ackermannovým vedením hodlala v posledních deseti letech prostřednictvím svých kanceláří v New Yorku překonat Goldman Sachs ve vytěžování sekuritizační zlaté bonanzy. Lewis dokumentuje fakt, že Deutsche Bank v New Yorku prodávala to, o čem věděla, že je to toxický odpad nebo rizikové hypotéční listy na subprime hypotéky v USA „hloupým německým investorům v Düsseldorfu“ jak Lewisovi řekl jeden newyorský makléř Deutsche Bank. [2]
Ukazuje se, že „hloupí němečtí investoři v Düsseldorfu“ byla IKB, dceřiná společnost Německé státní Kreditanstalt für Wiederaufbau. Zajímavé na tom je, že Ackermannova DB prodávala IKB to, co údajně byly podvodně sestavené "AAA" zajištěné dluhopisy (Collateral Debt Obligations – CDO), jedny z nejrizikovějších podvodných derivátů wallstreetských hypoték, a to v době, kdy Deutsche Bank věděla nebo už měla vědět, že americká hypoteční krize začíná explodovat. Ve skutečnosti se zdá, že DB převedla svůj toxický odpad na IKB. V době, kdy Deutsche Bank prodala tyto neobvyklé americké zajištěné realitní dluhopisy příliš „hloupým německým investorům“ v IKB, byly ostaními bankami na Wall Streetu a manažery rizikových fondů organizovány agresivní spekulace na pád téže hypoteční bubliny. Nezdá se, že by komukoli v ústředí Deutsche Bank ve Frankfurtu nad Mohanem vadilo, že byly po tak dlouho dobu ždímány zisky ze všech stran. [3]
A aby těch podrazů nebylo málo, šéf Deutsche Bank Ackermann osobně poslal 27. července 2007 šéfovi regulátora německých bank BaFin Jochenu Saniovi udání, v němž přátelsky upozornil německé regulátory, že IKB drží fůru toxických dluhopisů a že by banka mohla mít problémy. Ackermann to dokonce zveřejnil v tisku a přiznal se, že to věděl, protože Deutsche Bank prodala toxické finanční obligace IKB. [4]
Tomuto Ackermannovu oznámení je přisuzováno přivedení IKB na pokraj bankrotu, tedy do stavu vynucujícího si miliardovou záchranu daňovými poplatníky. Co však tento dobročinný pan Ackermann neprozradil, je to, jak velký by byl jejich zisk v případě kolapsu IKB.
Zhroucení IKB, jak jsem podrobně vysvětlil ve své knize Der Untergang des Dollar Imperiums, by bylo katalyzátorem k výbuchu americké finanční bubliny v řádu mnoha bilionů euro po celém světě, bubliny, která i dnes je pořádně nafouklá.
Pozoruhodný je také fakt, že dva dny poté, co byl podvod zažalován u soudu v New Yorku, Deutsche Bank oznámila, že rezervovala na bonusy pro zaměstnance své firemní a investiční banky v prvních devíti měsících roku 2010 více než Goldman Sachs. Jak ukazují firemní údaje, Deutsche Bank vyhradila dostatek peněz na zaplacení bonusu 285 352 eur na každého z 16 194 pracovníků v divizi, která zahrnuje transakční bankovnictví. Peníze jdou však jen hrstce špičkových obchodníků, jejichž bonus je pravděpodobně v řádu desítek milionů. „Trh je stále velmi konkurenční a špičkové talenty mají svou hodnotu a cenu, a my nemůžeme ignorovat tuto skutečnost,“ řekl podle časopisu Business Week finanční ředitel Deutsche Bank Stefan Krause.
„I takové dny jsou, kdy rána za ranou…,“ zpívá se v jedné „populární“ písni.
Převzato z Global Research
Překlad: Aram
Foto: zdroj
Poznámky:
[1] Shannon D. Harrington and Karen Freifeld, Assured Guaranty Sues Deutsche Bank Over Mortgages, Bloomberg, October 25, 2010. T The case is Assured Guaranty Corp. v. DB Structured Products Inc., 651824/2010, New York state Supreme Court (Manhattan)., accessed in http://noir.bloomberg.com/apps/news?pid=newsarchive&sid=ada1QmQYr_BI
[2] Michael Lewis, The Big Short, London, Penguin Group, 2010, p.93
[3] Anne Seith , Ackermann im IKB-Prozess: Der Teflon-Zeuge, Spiegel Online, http://www.spiegel.de/wirtschaft/unternehmen/0,1518,694403,00.html
[4] Ibid.
