Na univerzitě se mi občas stane, že se lidé rozčílí, k čemu vlastně ze svých daní tu církev platí. Já na sebe v tento krizový moment příliš neupozorňuji. Poslední dobou mám stále větší osobní a veřejné problémy při obhajobě svého funkcionářského platu a s ním spojených požitků duchovního ve státní službě. A to je zajímavé, neb mé problémy stojí v nepřímé úměře s úsměvným postojem současné vlády. Křesťanské vládnutí pana premiéra Nečase a jemu podobných katolíků jako zmocněnce Romana Jocha radostně podporuje aktivní kolaboraci mou, pražského arcibiskupa, a konec konců i všech duchovních z jiných církví. Ideologicky pozitivně naštelovaná vláda s mou kolaborací absolutně žádné problémy nemá a je ochotná mne a jiné duchovní činovnice a činovníky platit, tak či onak. Duchovní manažeři všeho druhu jsou hrdě zařazeni na státní výplatnici stejně jako poradci, zmocněnci a jiní zloději, které si tato vláda pekelně hýčká. I bylo nebylo jedno kněžské hnutí, zbožně nazvané Pacem in Terris, které rovněž bylo na výplatnici jednoho zapáchajícího režimu. A také kolaborovalo s tehdejší vládou kvůli svým lepším zítřkům. A také se vykašlalo na normální lidi. Ti také jako dnes nebyli u moci, ale rozhodli se, že už toho lhaní a zlodějny bylo dost. A ono to dopadlo tak, jak to dopadlo. A tož tak, milé děti.
Převzato z Umlaufovin
