Jsme v takové ekonomické situaci, že výstavba šibenice, na které se máme oběsit, stála již tolik peněz, že se musí za každou cenu dostavět.
Že ekonomika chudých občanů světa vykazuje astronomické dluhy, není tak špatné, jako to, že ekonomika bohatých občanů potřebuje trvale udržitelný růst. Gravitace směrem k centru Černé díry silně narůstá.
Občané ztratili lidovou moudrost. Přišli o selský rozum. Ostatně žijí již nějakou generaci v městské civilizaci ve městě i na venkově.
Duševní omezenost se stala standardem normálního duševního zdraví a vysoké inteligence. Nazvat někoho duševně omezeným se stalo urážkou majestátu osoby, ačkoliv právě osoba je jiným výrazem pro duševní omezenost. V čem vlastně tato spočívá?
Duševní omezenost spočívá v duševním omezení – v diskriminující funkci vědomí. V mysli současného lidstva se uhnízdil duševní stroj, který s automatickou tovární přesností všechno šrotuje a diskriminuje.
Veškerá naše kultura a civilizace jsou založeny na diskriminování. Od nejútlejšího věku jsou naše dítka vychovávána duševně postiženými rodiči, pedagogy, vědci atd. a hlavně médii k diskriminaci, k duševní omezenosti – k chápání své odlišnosti od všeho ostatního. Čím více toho odlišného znáte, tím jste údajně inteligentnějšími, a tím vaše společenská prestiž stoupá.
Dítka se záhy chytí (stroj naskočí) a sama požadují krmení duševními výkaly: „Maminko, tatínku, co je to?“ A rodiče důležitě svému potomku vyprávějí (zvracejí), co díky své duševní omezenosti do sebe během svého zoufalého občanského života vstřebali.
Pokud se kočce narodí postižené mládě, ihned po porodu jej zabije a sežere. Pozná to sama, bez všech náročných lékařských vyšetření, přístrojů a laboratorních rozborů. My však kočku díky své duševní omezenosti důležitě považujeme za tvora nižšího, podřadného.
Schválně, jak dlouho vám bude trvat, než si uvědomíte, že nejste nějaká mizerná kočka, ale vzdělaný a skvělý občan, který buduje blahobyt a prosperitu? Pokud by tak pomalu pracovaly vaše vnitřní orgány (tj. příroda), byli byste dávno mrtví. Pokud se ptáte, kde to vázne, tak ve vaší duševní omezenosti, na které si tolik zakládáte.
Když se nám narodí postižené dítě, tak jej odneseme do ústavu pro postižené, a zajdeme si do obchodu se zvířaty koupit třeba kotě. Vůbec si neuvědomujeme, že jsme dali přednost zvířeti před člověkem, že zvíře ve skutečnosti vzdor všem svým bohulibým a vědeckým prohlášením podvědomě správně považujeme za tvora mnohem vyššího než sebe. Pokud vám zemře manžel, tak si pořídíte psa. Žije se s ním jistě mnohem lépe.
U lidí je tomu naopak než u zvířat. Zvířata ze sebe selektují nejlepší jedince. Lidé je diskriminují, kamenují, křižují a zabíjejí. Díky své duševní omezenosti (diskriminaci) je považují za nejhorší výlupky ze všech. Sebe sama ovšem za nejlepší.
Planeta Země není ve skutečnosti určena pro lidské občany, ale pro zvířata. Je tedy správné, že se největší škůdci planety decimují sami. Nemají na Zemi co dělat. Jsou omylem přírody nebo stvořitele. Však také není v Bibli psáno, že by po stvoření Adama zmožený Hospodin viděl, že to bylo dobré. Předešlé tvoření se však celkem podařilo. Pak se ale projevila únava materiálu a duševní omezenost.
Nahý člověk v přírodě nepřežije. Těch pár domorodců, co to dříve dokázalo, jsme již všechny pokřtili nebo vyhubili. Lezou nyní po rekultivovaném pralese s mobilem v ruce a doprovázejí turisty, aby si vyžebrali nějaké peníze, a pak si mohli v místním smíšeném zboží zakoupit alkohol, cigarety a nějakou tu konzervu, aby nechcípli hlady.
Konzerva s chemickou šlichtou přitom jistě pochází z druhé strany zeměkoule. Aby si ti domorodci mohli přečíst, co je na obalu humanitární pomoci nebo kondomu, tak je musíme učit číst a psát. Pak snáze přežijí, a budou moci také budovat demokracii, dluhy a světovou krizi.
Naše vzdělání spočívá v diskriminaci, ve vytváření odlišnosti vědomí od všeho – od sebe, prostředí, zvířat, lidí, stromů, přírody, vesmíru, boha, nepřítele a nekonečných myriád všech věcí, co jich je ve vesmíru nebo mysli. Pouze od myšlenky (stroje), která tu odlišnost vytváří, se nějak necítíme odlišnými.
Namáhavě lepíme dohromady odlišné, ale ono to bez vnitřní sounáležitosti spolu nedrží. Co jiného, než obyčejné lepidlo je například stát, humanita, zdravotní pojišťovna, národní hokejový tým, komunismus, demokracie, koncentrační tábory, velkochovy zvířat, ekonomika atd.?
Musí to být jistě velmi povznášející pocit, když konečně nějaký nejlepší primát světa vyleze na sesouvající se hromadu hnijících a mokvajících mrtvol pod sebou, a tak se může s uspokojením rozhlédnout a říci si: „Já jsem nejlepší na světě!“ A možná při pohledu do temné oblohy vizionářsky dodá ke svým slintajícím potomkům: „Vidím zemi mlékem a strdím oplývající!“ Vždyť tato osvědčená myšlenka jej sem dovedla.
Zatímco se tak rozhlíží po těch loužích krve, potu, hnisu a slz pod sebou, tak se na něj ze zdola sápe čas, nemoc, stáří, bolest, smrt, a také další dožívající mrtvoly, které by se rovněž chtěly samolibě potěšit sami sebou a tím pěkným výhledem na krajinu.
Prostým občanům takoví velikáni imponují. Jsou ochotni dát svým upírům poslední peníze, krev i síly. Svému božstvu obětovávají za živa své děti. Ztotožňují se svými celebritami a cítí se ve svých oškubaných hadrech, křivých hnátech, trouchnivějících kostech, hnijících vředech a nádorech také tak velicí a skvělí.
Ačkoliv se cítí lepšími než zvíře, zde ta diskriminace nějak nefunguje.
