Po jistou dobu se občanům jen šermuje s osudem Řecka.
Což se efektně umocňuje např. elektronickým panelem v diskuzích, kde blikají čísla, znázorňující jak roste dluh jednoho obyvatele za vteřinu či Kalouskovými složenkami. Takto předávaná informace má však své pojmenování: sociální teror.
Ale i těch dluhů je několik druhů.
Stát není ani souhrnem provozu domácností, ani není jejich prostým analogem.
Nemluví se ani o tom, že dluhů existuje několik druhů, které se vzájemně ovlivňují:
- Dluh státního rozpočtu
- Dluh místních samospráv a krajů
- Souhrn dluhů domácností
A konečně veličina o kterou, se sice všichni mohou tzv. přerazit:
- Skrytý dluh
Nikdo se o ní však nezmiňuje, i když na část z ní každý vidí přímo z okna svého bytu, v podobě oněch rozbitých silnic.
A mezi všemi těmito druhy dluhů je spousta složitých vazeb a souvislostí, o kterých se také nemluví, prostě jenom škrtat je mnohem pohodlnější.
A tak se dokonce i z biblí ekonomie začaly škrtat nyní nepohodlné teoretické pasáže jako např. paradox spořivosti či past likvidity, které se trošku hlouběji snaží osvětlit podstatu ekonomické krize. Nač by se uvažovalo o tom, zda ty škrty v deficitu nevyvolají větší dluhy v jiných druzích dluhů.
Ti, kteří jen volají po oné finanční ústavě, se chovají stejně kvalifikovaně jako lékař, který hodlá léčit jen to, co tzv. zvenku vidí.