Metodou ne nepodobnou přílepkům schválili poslanci tzv. malou důchodovou reformu, podle které se „70 procentům lidí se důchody sníží, zatímco 20 procentům nejbohatších se zvýší“ (říkejme tomu třeba třídní spravedlnost), ale hlavně se bude zvyšovat věk odchodu do důchodu, a to tak, že „zcela sjednotit by se měl tento věk v roce 2041, kdy osoby narozené v roce 1975 budou chodit do důchodu ve věku 66 let a osm měsíců.“ Jenže jak upozorňuje B. Sobotka: „Za druhé, zákon dále prodlužuje věk pro odchod do důchodu ze 67 let na fakticky ničím neomezenou hranici. Lidé, narození v roce 2011 tak půjdou podle tohoto zákona do důchodu až v 73 letech!“
Dovedete si to představit? Já ano. Znám totiž několik lidí v tomto věku a je na nich na první pohled vidět, že už jsou unavení, opotřebovaní, dávno za zenitem. Jsou sice stále vitální a soběstační, ale jejich intenzivní zapojení do pracovního procesu je stále problematičtější. Už jim chybí rychlost, přesnost v řadě případů i zdraví. Jejich další zaměstnávání je kontraproduktivní, přesto budou nuceni k tomu, aby pracovali.
To ovšem samozřejmě nebude platit o firmách, které k jejich zaměstnávání nikdo a nic nutit nebude a ony je z racionálních důvodů ani zaměstnávat nebudou. Co si pak počneme s houfy nezaměstnaných a nezaměstnatelných seniorů? Rčení: „mládí v prdeli a do důchodu daleko“ přestane být úsměvným bonmotem a stane se hořkou realitou.
A to vše jenom proto, aby bylo učiněno zadost doktríně privilegující bohaté a chránící je před nutností spolupodílet se na financování chodu společnosti v míře odpovídající jejich možnostem. A také proto, že o tom rozhodují lidé, kteří nikdy nepracovali a žijí z kapitálu, provizí, úplatků či práce druhých, lidé, kteří na důchodu nejsou a nebudou závislí a dopady svého rozhodnutí sami na sobě nikdy nepocítí.
Místo, aby projevili trochu úcty a vděku lidem, kteří celí život pracovali (a když nepracovali, tak to v drtivé většině případů nebylo jejich vinou) a ze svých daní je živili, rozhodli se poslanci připravit pro ně „spravedlivý“ trest za to, že si nenakradli a jsou proto odkázaní na důchod a pomoc ostatních.
Výmluvná je kombinace zvyšování věku odchodu do důchodu a zamýšleného povinného spoření v soukromých fondech: celý život se budete povinně omezovat, a když se pak náhodou důchodu i dožijete, stejně si peníze, kterých jste se museli vzdát ve prospěch fondů, neužijete, protože brzy zemřete, jelikož vyšší věk odchodu do důchodu logicky vyústí v pokles průměrného věku dožití.
Nebo poslanci vyrábějí nový trh pro finanční průmysl, protože lidé budou muset nějak překlenout období mezi tím, když už nebudou moci pracovat až do doby, než budou mít nárok na důchod?
Ale možná, že je to poslancům prostě jen u řiti, protože je to pro ně až příliš daleko, příliš mnoho voleb do budoucnosti a nebudou to oni, kdo bude problémy, které uvědomělá asociální reforma důchodů vyvolá, řešit.
Už to vidím, že nakonec budeme odcházet do důchodu nohama napřed a to bude teprve ta pravá reforma.
Převzato z blogu Tribun
