Do roka…

Reklama


“Jak se to mohlo stát? Jak se to mohlo stát v zemi, kterou jsme pomohli osvobodit, ve městě, které jsme pomohli zachránit před zničením?”, ptá se asi nejen Hillary Clintonová.


Jsou zvláštní události, při kterých si i ateista říká, jestli přece jen nějaký ten Bůh není a nedává nám znamení, co je Dobrem a co je Zlem.


Chris Stevens nad mrtvým Kaddáfím zvedá palec na znamení vítězství.


***


Za 321 dnů poté je jeho vlastní tělo vláčeno ulicemi Benghází.


***

Na jedné z fotografií mu ještě živému stahují kalhoty. Byl sodomizován, podobně, jako Kaddáfí…


***


A takový to byl „slušný člověk“, vždyť on přijel Libyjcům pomáhat, proč mu to udělali? Co je to za zvláštní, divný národ, který takhle oplácí dobré?



Jen si pana velvyslance poslechněte: Měl jsem tu čest sloužit jako vyslanec USA libyjské opozici během revoluce, a byl jsem nadšen, když jsem se díval, jak libyjský lid povstal a dožadoval se svých práv. Teď jsem šťasten, že se vracím do Libye, abych pokračoval ve skvělé práci, kterou jsme začali, abych budoval pevné vztahy mezi Spojenými státy a Libyí, abych pomohl vám, libyjskému lidu, dosažení vašich cílů.”, říká pan Stevens a dotváří svými slovy krásnou filmovou “realitu”, která ale ve skutečnosti neexistuje. Může jí věřit celý svět, všichni ti, kterých se to přímo netýká. Ale Libyjci vědí své. A takhle pak dopadá střetnutí holywoodského kašírovaného pozlátka a reality.



Převzato z ostrova Janiky

Přejít do diskuze k článku