Dokument: Ron Paul o krizi a naději pro Ameriku

Reklama


Již třicet pět let vyjadřuji své hluboké znepokojení nad budoucností Americky. Kurs, který jsme nabrali v minulém století, ohrožuje naše svobody, bezpečnost a blahobyt. Navzdory těmto mým trvalým obavám nastávají dny, kdy jsem více než kdy předtím přesvědčen, že přichází čas velkých událostí. Nastanou rychle a nebudou to žádné malichernosti. Postihnou nás všechny. Nebudou omezeny na nějakou oblast nebo stát. Světové hospodářství a politický systém budou zasaženy chaosem s tím spojeným.

Přestože je svět dlouhodobě sužován nesmyslnými válkami, kterých jsme se měli vyvarovat, moje největší obava je z toho, že cesta, po níž jdeme, přinese mnohem větší konflikt a hospodářské potíže nevinným lidem ve světě, pokud ji rychle neopustíme.

Amerika se svou tradicí volného trhu a práv vlastníků přivedla k nebývalému bohatství a pokroku celý svět i sebe samu. Postupně jsme však přestali důvěřovat principům svobody, sebedůvěry, těžké práce a střídmosti, a místo toho začali budovat impérium, které je financováno inflací a dluhy. Tím se vše zvrátilo. Je to děsivé, ale je to historický fakt.

Problém, kterému čelíme, není nový. Autoritářství existuje již dlouhý čas. Po staletí byla inflace a dluhy používány tyrany k udržení moci, financování útočných válek a politiky "chléb a hry" pro lid. Názor, že země si může beztrestně dovolit "zbraně i máslo" zde byl i před šedesátými léty, kdy se stal velmi oblíbeným rčením. Bylo nám řečeno, že válka ve Vietnamu a masivní zvyšování sociálních výdajů nebudou žádný problém. Sedmdesátá léta nám ukázala, jak mylné byly tyto naše velikášské představy.

Dnes je zcela jiná situace, než byla v těch dávných sedmdesátých letech. Hlavním rozdílem je, že nyní jsme zapojeni v globální ekonomice. Svět je více zalidněn a více integrován pomocí moderních technologií, komunikací a dopravy. Pokud by moderní technologie byly využity k prosazování myšlenek svobody, volného trhu, zdravých financí a obchodu, mohlo by nás to přivést do nové zlaté éry – takovou globalizaci bychom mohli jenom přivítat.

Místo toho se blahobyt a svoboda, které doposud užíváme, vytrácejí, přičemž spočívají na základě vratkého filozofického učení. A je to právě systém daní a dávek v naší vlastní zemi, co způsobuje, že nejsme schopni vnímat náš systém "války a blahobytu".

Jsem zděšen tím, že mé obavy jsou potvrzovány a vypadá to, že to může být dokonce horší, než jsem si na začátku myslel. Klepe nám to na dveře. Blíží se čas, abychom změnili tento kurs, který se snažil uvést naši svobodu do hlubokého spánku.

Existují důvody věřit tomu, že přicházející krize je jiná a větší než ty, které svět doposud zažil. Namísto využití globalizace v kladném smyslu, stalo se zvykem globalizovat všechny přehmaty politiků, byrokratů a centrálních bankéřů.

Nepřijali jsme naše postavení jediné a nepopiratelné supervelmoci s patřičnou skromností a pokorou. Naše arogance a agresivita byla využita ke zřízení světového impéria, které je udržováno nejmocnější armádou v historii. Naše vojenské intervence způsobují jenom problémy a brání dosažení blahobytu v celém světě. A zamysleme se také nad tím, jak jsou v posledním desetiletí oklešťovány naše občanské svobody.

Finanční krizi, i když stále ještě v počátečních stádiích, může vidět každý: ceny benzínu přesáhly čtyři dolary za galon; prudce stoupají ceny školného a zdravotní péče; trh s realitami je před zhroucením; splaskla bublina na NASDAQ (mimoburzovní elektronický trh s akciemi – pozn. red.), potápějí se burzy, roste nezaměstnanost, rozšiřuje se práce na částečný úvazek, vláda zvyšuje již tak enormní dluhy, domácnosti své dluhy přestávají zvládat. Nepochybně směřujeme k stagflaci. Otázka, kterou si budeme muset brzy odpovědět, však zní: Kdy se ze stagflace stane deprese spojená s inflací?

Existuje mnoho příčin pro světovou globalizaci.Problémy, kterým čelíme, jsou celosvětové. Nemůžeme porozumět tomu, čemu čelíme, bez pochopení vlivu nekrytých peněz a dlouhodobě se zvětšující dolarové bubliny.

Celý proces měl několik fází. Od založení Federálního rezervního systému v roce 1913 do roku 1933, kdy centrální banka sama sebe ustanovila do role oficiálního správce dolaru. Od roku 1933, kdy nesměli Američané oficiálně vlastnit zlato, čímž byla odstraněna většina pojistek proti tomu, aby FED zahájil inflační proces v zájmu "války a blahobytu".

V roce 1945 byly odstraněny další zábrany vytvořením brettonwoodského peněžního systému, v němž hrál dolar roli světové rezervní měny. Tento systém vytrval až do roku 1971. V tomto období, od roku 1945 do roku 1971 přece jenom jistá omezení pro FED platila. Cizinci, ale nikoliv Američané, mohli vyměnit dolary za zlato v poměru 35 USD za jednu unci zlata. Tento systém zkrachoval v roce 1971 v důsledku nadměrné tvorby nekrytých dolarů.

Byl to právě po této krizi zavedený postbretonwoodský systém, který byl zodpovědný za globalizaci inflace a trhů, a také za vytvoření ohromné celosvětové dolarové bubliny. Tato bublina nyní praská a my vidíme, co to znamená trpět za důsledky mnoha předchozích hospodářských omylů.

Ironií je, že v těch minulých třiceti pěti letech jsme vydělávali na celém tom špatném systému. Protože svět přijímal dolary, jako by to bylo zlato, my jsem pouze padělali více dolarů, utráceli je v zámoří (a tím jsme podpořili to, aby tam také odešla i naše pracovní místa) a užívali si nezaslouženou prosperitu. Ti, kdo obdrželi naše dolary a dali nám zboží a služby, potom neváhali a poskytli nám naše dolary jako půjčky. To nám umožnilo vyvézt naši inflaci a odložit následky, které na nás v tuto chvíli hrozí dopadnout.

Nemohli jsme tento systém provozovat navěky a teď za to budeme muset draze zaplatit. Náš ohromný zahraniční dluh musí být zaplacen nebo nějakým způsobem zrušen. Naše závazky jsou splatné právě teď, když svět ztrácí ochotu držet dolary. Přímým důsledkem toho je růst cen v této zemi – a to je to, čeho jsme dnes svědkem. A přitom inflace v zámoří je dokonce vyšší než u nás v důsledku úsilí zahraničních centrálních bank zpeněžit náš dluh.

Dlouho trvající tisk nekrytých dolarů nemusí znamenat okamžité zvyšování cen – ale po čase se tak zákonitě stane. Nyní vidíme vyrovnání typické pro období po inflačním růstu peněžní zásoby. Je špatné mít galon benzínu za 4 dolary jako dnes, ale je to jen začátek. Je velkým bláznovstvím štvát se někam a "vrtat, vrtat, vrtat" jako řešení krize dolaru a vysokých cen paliv. Bylo by vhodné nechat trh, aby umožnil růst zásob a potom teprve vrtat, ale toto řešení se může stát nevýhodným vzhledem k hříchům rozpočtových deficitů a peněžním opičárnám FEDu.

Tato bublina je jiná a větší i z jiného důvodu. Centrální banky světa se tajně dohodly, na centrálním plánu pro světové hospodářství. Jsem přesvědčen, že tato dohoda mezi centrálními bankami na "zpeněžení" dluhu Spojených států po celých patnáct minulých let existovala, i když tajně a mimo dohled kohokoliv, a zvláště amerického Kongresu, který se o to ani nestaral, a ani tomu vlastně nerozuměl. A tento dárek k nám přichází na závěr a naše problémy jen prohlubuje. Centrální banky a jednotlivé vlády jsou sice velmi mocné, ale je to trh, který vše přebije, když lidé, kteří mají u sebe balíky nekrytých dolarů, pochopí situaci a v naštvanosti je utratí, čímž urychlí inflační horečku.

Protože existuje velké množství dolarů a také zemí, které jsou do toho zapojeny, FED byl schopen "protisknout se" přes všechny hrozící krize v minulých letech, zvláště s Alanem Greenspanem jako předsedou rady guvernérů FEDu, který nechal bublinu aby se stala tou největší v historii.

Škody z nadměrných úvěrů a uměle nízko držených úrokových sazeb jsou nesmírné a trh volá po korekci. Jsou na něm totiž nadměrné dluhy, neuvážené investice a všechny ostatní problémy způsobené vládou, která utrácela peníze, jež nikdy neměla. Zahraniční vojenské mise, sociální dávky a 80 bil. USD vládních dluhopisů, to vše směřuje ke svému konci. Nemáme peníze ani zdoje pro tvorbu bohatství, abychom podchytili a financovali všechny naše aktuální potřeby, protože jsme opustili tržní ekonomiku, zdravé peníze, sebedůvěru a zásady svobody.

Přestože korekce kvůli všem těmto špatně alokovaným zdrojům je nezbytná a musí přijít, můžeme možná očekávat i něco dobrého, co může přijít, až tyto "velké události" nastanou.

Jsou dvě možnosti, co mohou lidé dělat. První možnost je pro nás nepřípustná, a to nějak přežívat v současném stavu a podporovat tento systém s ještě vyššími dluhy, ještě vyšší inflací a další spoustou lží. To se nestane.

První z těchto dvou možností, a je to ta, která byla volena tak často vládou v minulosti, je ta, která odmítá principy svobody a směřuje ke stále větší a autoritativnější vládě. Někteří namítají, že předání diktátorské moci presidentovi, tak jak jsme mu již přenechali řízení americké říše, je to, co bychom měli dělat. To obsahuje velké nebezpečí a v atmosféře po 11. září příliš mnoho Američanů nadřadilo bezpečnost nad svobodu. Tím jsme ztratili mnoho ze svých občanských práv. Skutečná obava z hospodářského zhroucení by však mohla inspirovat centrální plánovače k jednání takové intenzity, že New Deal ve třicátých letech by vedle něho vypadal jsko Jeffersonova Deklarace nezávislosti.

A co více, vládě je stále více umožňováno ovládat a řídit ekonomiku, tím více, čím více se prohlubuje krize a čím déle trvá. To byl příklad třicátých a raných čtyřicátých let, a ty samé chyby budou, zdá se, opět opakovány, pokud se neprobudíme.

Ale není všechno tak špatné, a my potřebujeme dobré zprávy, když začneme dělat dobré věci. Viděl jsem "něco velkého", co se stalo v minulých osmnácti měsících při mé volební kampani. Byl jsem povzbuzen v tom, že jsme schopni se probrat a dělat správnou věc. Setkal jsem se doslova s tisíci středo a vysokoškoláků, kteří jsou připraveni přijmout výzvu a odpovědnost svobodné společnosti a odmítnout cestu k blahobytu vedoucí přímo na krchov, slibovanou jim tolika politickými dobrodinci.

Pokud budete více naslouchat poselství svobody, budete moci sdílet toto úsilí. Selhání naší zahraniční politiky, sociálního systému, finanční politiky a vlastně všech vládních programů jsou tak očividná, že o tom nemusíme nikoho ani moc přesvědčovat. Ale mám pro vás dobrou zprávu o tom, jak funguje svoboda, a o tom, že co je možné, musí se udělat co nejrychleji.

Jedním z nejlepších důsledků přijetí sebedůvěry a odpovědnosti ve svobodné společnosti je to, že každý člověk může dosáhnout skutečného naplnění svého života.. To se nestává, když vláda převezme roli strážce, rodiče nebo ošetřovatele, protože to člověka pokořuje. Ale ještě větším problémem je, když vláda neumí nastolit tu bezpečnost a spolehlivost ekonomiky, kterou hlásá. Takzvané dobro, o němž vláda tvrdí, že je může přinést, je vždy zaplaceno svobodou někoho jiného. Toto je neúspěšný systém a mladí lidé to vědí.

Obnova svobodné společnosti neodstraní nutnost uklízet v našich domech nebo platit pro nás nadbytečné výdaje. Ale bolest nebude tak dlouho trvat, pokud budeme dělat správné věci. Nejlépe by ovšem bylo, kdyby tato říše skončila z finančních důvodů. Měly by skončit naše války, také útoky na občanská práva a též by se měl vrátit prosperita. Máme jasnou volbu – nemuselo by to být obtížné – ale velké události, které teď začínají, nám dávají velkou příležitost jít proti proudu a vrátit se ke skvělým ideálům americké revoluce, která začala v roce 1776.

Udělejme "něco velkého", abychom objevili, že svoboda funguje, lidé jí dávají přednost a velké ekonomické a politické události, kterých jsme svědky, jsou ve skutečnosti pro nás požehnáním.

Originál článku

Překlad: Stan

Přejít do diskuze k článku