Dokument: Toto není doba salonní politiky

Je to určitý paradox. V posledních letech jsme vyhráli všechny důležité volby – krajské, komunální, senátní i parlamentní. To je oprávněný důvod k sebevědomí. V této zemi ale nevládneme. To je důvod ke kritickému zamyšlení. Sebevědomí a kritická sebereflexe jdou dobře dohromady. Navzájem se podporují.

Věřím, že náš sjezd nám otevře nové šance a vzbudí mezi občany České republiky novou naději na pozitivní společenské změny.

NEŽIJEME V DOBĚ POKLIDNÉ SALONNÍ POLITIKY, ŽIJEME V DOBĚ ZÁSADNÍHO BOJE O BUDOUCNOST, BOJE O ZÁKLADNÍ HODNOTU ZÁPADNÍ CIVILIZACE, KTEROU JE SOCIÁLNÍ STÁT

VLÁDNÍ KOALICE NENÍ ZMÍTÁNA REFORMNIM ÉTOSEM, ALE KORUPČNÍMI SKANDÁLY, KTERÉ JEDEN MINISTR V ZÁKULISÍ VYTAHUJE NA TOHO DRUHÉHO

LIDÉ, KTEŘÍ SE VE VOLBÁCH ROZHODOVALI NA ZÁKLADĚ VOLEBNÍCH PROGRAMU VLÁDNÍCH STRAN, JSOU KAŹDÝ DEN KONFRONTOVÁNI S MASIVNÍM PORUŠOVÁNÍM PŘEDVOLEBNÍCH SLIBU

Rád bych nyní shrnul nejdůležitější události, jež provázely činnost naší strany v uplynulých letech.

Pravice vládne v naší zemi už 5 let. Po volbách v roce 2006 začala koaliční pravicová vláda tzv. reformou veřejných financí systematickou demontáž sociálního státu. Vůči této vládě zaujala ČSSD důsledně opoziční postoj.

Zhruba koncem roku 2008 vpadla i do naší země světová finanční a hospodářská krize.

Pravicová vláda se rozhodla právě tuto krizi využít jako další argument pro snižování deficitu cestou radikálních sociálních škrtů. Byla to ale čirá demagogie. Hospodářský útlum sice prohloubil schodek veřejných financí, tento schodek by však nebyl tak velký, kdyby vláda již před krizí nerozhodla o snížení příjmů státu. Politický vývoj do poloviny roku 2009 byl ovlivňován naším předsednictvím EU. Do té doby krajně nepopulární vláda se díky předsednictví stala u části veřejnosti vcelku přijatelnou.

Za této situaci se ČSSD rozhodla vyslovit vládě Mirka Topolánka nedůvěru.

Pro hlasování o nedůvěře vládě měla ČSSD vážné a oprávněné důvody. Vedla nás k tomu snaha zabránit nevratným změnám v důchodech, pracovním zákonodárství, snaha zabránit privatizaci nemocnic a zdravotních pojišťoven, snaha odolat všestrannému tlaku na kraje.

Veřejnost ale přijala pád vlády spíše s rozpaky. Pravici se nakonec podařilo postavit proti naší straně část proevropsky naladěných občanů.

S naším hlavním politickým rivalem ODS jsme volby do EP nakonec prohráli, ale v porovnání s výsledky voleb do EP v roce 2004 šlo o výrazný nárůst hlasů, posílili jsme ze dvou na sedm mandátů.

Dnes tady s námi bohužel není Jiří Havel, který bojuje s nemocí, věřím ale, že náš sjezd sleduje. Jiří, chci ti poděkovat za odvahu a současně noblesu, s jakou jsi vedl naši kandidátku do Evropského parlamentu. Držíme palce a přejeme brzké uzdravení. A když už jsme u našich lidí na marodce, na tomto sjezdu není z důvodu nemoci také náš dlouholetý poslanec Zdeněk Jičínský. Pane profesore, také vám chci popřát hodně sil. V poslaneckém klubu nám chybíte.

Úřednická vláda Jana Fischera byla vládou udržovací. Politická situace v zemi se zklidnila. Předchozí vypjaté spory mezi vládou a opozicí prakticky zmizely. Sociální demokracie, která zůstala formálně v opozici, ztratila politický terč.

Nepřímý podíl ČSSD na vládě a naše nová viditelně dominantní odpovědnost za vedení všech krajů postupně oslabovaly vnímání ČSSD jako hlavní opoziční strany a volební alternativy pro případnou změnu. Lidé také již pomalu začali zapomínat na období vlády M. Topolánka.

Vidím mezi delegáty Jeronýma Tejce, Jeroným si určitě vzpomene na naši společnou zkušenost z volební kampaně. Když jsme na jižní Moravě objížděli vesnice a mluvili o Topolánkově vládě, lidé přestávali poslouchat. Už to pro ně byla minulost. Už nevládl Topolánek, ale Fischer.

Na rozhodnutí o předčasných volbách byla podána stížnost u Ústavního soudu, který této stížnosti vyhověl.

Naše strana v čase před dalším možným rozhodnutím ÚS zvažovala všechna rizika – možné zpětné zpochybnění konání předčasných voleb, riskantní vládnutí s rozpočtovým provizoriem, otázku na koho nakonec padne vina za eventuální vnitropolitické zmatky. Nakonec se vedení naší strany rozhodlo na předčasné volby rezignovat.

Je třeba si přiznat, že naše rezignace na předčasné volby na podzim 2009 nastavila zcela nové parametry společenského vývoje do řádných voleb v květnu 2010. Udržovali jsme při životě mimořádně populární vládu a ve veřejnosti jsme tím posilovali názor, že úřednická vláda je něco lepšího než vláda politická.

Poskytli jsme tak čas a prostor pro vznik nových politických stran. Tyto strany nám se svojí nabídkou novosti a změny odlákaly vlažnější voliče a připravily nás o výraznější volební vítězství.

Prodloužili jsme období na sebe těsně navazujících volebních kampaní, které stupňovaly napětí ve společnosti, v posledních týdnech před volbami až na hranici únosnosti.

Do probíhající volební kampaně zasáhla řecká rozpočtová krize, ze které se pravicová propaganda snažila učinit hlavní téma voleb. Šlo, samozřejmě, o demagogii, Česko patřilo a stále patří k zemím EU s nejmenším veřejným dluhem. Žádný řecký scénář nám nehrozil a nehrozí. Snažili jsme se této demagogii čelit programem na snižování deficitu, sérií vysvětlujících článků, inzercí, tiskovými konferencemi, ve kterých jsme vyčíslovali reálné rozpočtové náklady našeho volebního programu.

Ačkoli náš závazek snižovat státní dluh byl ekonomicky podložený, přílišnými akcenty na některé sociální přísliby jsme jeho důvěryhodnost zbytečně snižovali. Myslím tím především téma tzv. 13. důchodu. Tento volební slib byl pravicí úspěšně obrácen proti nám. ČSSD sice volby vyhrála, ale zisk 22% zůstal daleko za našim očekáváním a znamenal velkou ztrátu hlasů ve srovnání s volbami jak v roce 2002 tak 2006. Přesto jsme zůstali nejsilnější parlamentní stranou.

Volební lídr a předseda ČSSD Jiří Paroubek vyvodil z volebního výsledku ČSSD osobní zodpovědnost a odstoupil z funkce předsedy. To je třeba lidsky i politicky ocenit.

V letech 2005-2006 pomohl naší straně znovu vydobýt dominantní pozici v politickém spektru. Pod vedením Jiřího Paroubka dosáhla ČSSD ve volbách v roce 2006 procentuálně nejlepšího historického výsledku. V roce 2008 jsme vyhráli senátní a krajské volby, v roce 2009 jsme skončili druzí ve volbách do EP a v roce 2010 jsme vyhráli volby do PS. Jiří děkuji za energii a nasazení, které jsi vedení ČSSD v minulých 5 letech věnoval.

Vidím 7 důležitých poučení z výsledků voleb do poslanecké sněmovny

1.Potřebujeme pečlivěji rozvažovat naše strategická politická rozhodnutí, jako je například hlasování o nedůvěře vládě.

2.Ve volební kampani musíme být co nejvíce věcní a nesmíme připustit, aby naše kampaň sklouzávala do příliš osobní roviny a vyvolávala příliš negativní emoce.

3.I když nám průzkumy veřejného mínění dlouhodobě prognózují, že volby vyhrajeme, neměli bychom podléhat předčasnému opojení a dávat je veřejnosti okázale najevo.

4.Neměli bychom vést války s médii a zbytečně si vytvářet mezi novináři zaryté nepřátele. Války s novináři se nedají vyhrát.

5.V našich předvolebních aktivitách bychom neměli vést pouze monolog, ale na různých veřejných konferencích, seminářích, kulatých stolech spoluvytvářet a prezentovat náš program v přímé konfrontaci se zástupci občanské společnosti a s politickými konkurenty.

6.Měli bychom si uvědomit, že jako známá parlamentní strana nepotřebujeme vykládat nadměrné finanční prostředky na vlastní vizuální prezentaci, plakáty a billboardy. Naše kampaně musí být úsporné a efektivní.

7.Průzkumy veřejného mínění by neměly nahrazovat systematickou práci na programech. Neměli bychom vytvářet dojem, že naši politiku ohýbáme podle veřejného mínění a nemáme vlastní názor.

Tolik věci, které bychom si měli zapamatovat.

ZKUSME SE KAŽDÝ Z NÁS NA CHVÍLI VRÁTIT DO DOBY, KDY BYLY VYHLÁŠENY VÝSLEDKY VOLEB DO POSLANECKÉ SNĚMOVNY A VZPOMEŇME SI NA POCIT, KTERÝ JSME TENTKRÁT MĚLI. ASI NEJVÍCE HO CHARAKTERIZUJE SLOVO ROZČAROVÁNÍ A ZKLAMÁNÍ.

Po volbách do Poslanecké sněmovny v květnu 2010 padaly návrhy, že stranu je třeba rychle konsolidovat, svolat mimořádný sjezd a zvolit nové vedení. Nakonec jsme se rozhodli sjezd odložit až po volbách. Bylo to správné rozhodnutí.

Místo sjezdové debaty jsme se rychle soustředili na naši opoziční roli, sestavili novou stínovou vládu a začali důsledně kritizovat chyby nové koaliční vlády.

HISTORICKÉ VÍTĚZSTVÍ ČSSD v loňských KOMUNÁLNÍCH A SENÁTNÍCH VOLBÁCH JE VÝSLEDKEM NEJEN OBROVSKÉHO NASAZENÍ CELÉ STRANY, REAKCÍ LIDÍ NA ANTISOCIÁLNÍ POLITIKU VLÁDNÍ KOALICE, ALE TAKÉ TOHO, ŽE JSME SI DOKÁZALI NA CENTRÁLNÍ ÚROVNI UVĚDOMIT, CO VŠECHNO JE NEZBYTNÉ DĚLAT JINAK, NEŽ BYLO DOPOSUD ZVYKEM.

Chci poděkovat všem sociálním demokratkám a demokratům za obrovské nasazení, díky němuž jsme se rychle vzpamatovali z výsledků voleb do Poslanecké sněmovny a dokázali uspět na radnicích a v Senátu. Děkuji Vám!

Ne vše ale koncem loňského léta vypadalo tak optimisticky. Potvrdí mi to určitě i Honza Hamáček, který nakonec jako jediný z oslovených kandidátů přijal nabídku na to, aby dělal volebního manažera podzimních voleb. Honzo, ještě jednou děkuji za velký kus práce, který jsi odvedl. A za odvahu!

Poprvé od roku 1989 jsme v komunálních volbách zvítězili a fakticky jsme tak dokončili dotahování ztráty na pozice ODS v místních zastupitelstvech, které nám trvalo 20 let.

Náš úspěch je nepochybně výsledkem dobré práce našich dosavadních primátorů (Ostrava, Brno, Karviná, Přerov, Havířov, Frýdek-Místek, ….), starostů a komunálních zastupitelů. Především jim patří naše velké díky. Svou prací v zastupitelstvech prokázali, že ČSSD má dostatek výrazných osobností, které jsou schopny prosazovat úspěšně sociálně demokratickou politiku.

Za zvláštní zmínku stojí úspěch ČSSD ve volbách do magistrátu v Praze, kde kandidátku vedl Jiří Dienstbier, (téměř 18%), v této tradiční baště pravice. Ve srovnání s minulostí jsou povzbudivé i naše výsledky v jednotlivých částech Prahy. V Praze tak sociálnědemokratičtí voliči rozhodně netvoří jen nepatrnou část a už zde nemusíme odevzdaně očekávat jen samé potupné porážky. Je tady mezi námi Karel Březina, který je nově prvním náměstkem pražského primátora a vede náš tým na pražském magistrátě. I na něm bude hodně záležet, zda pražané budou vnímat ČSSD jako hlavní motor pozitivních změn ve vedení hlavního města. Karle, hodně štěstí!

Pokud jde o senátní volby, byli jsme velmi potěšeni z postupu 22 našich kandidátů do druhého kola. Z nich pak 12 uspělo i ve druhém kole, takže ČSSD má poprvé v historii ve druhé komoře parlamentu většinu.

Všem našim 27 statečným senátním kandidátům opakovaně děkuji za velké a poctivé nasazení. Nyní bude záležet na našem senátním klubu, aby splnil náš hlavní volební závazek, korigovat vládní reformy všude tam, kde to bude možné.

Viditelným symbolem změny v Senátu je nový předseda Senátu Milan Štěch. Milane, musím říci, že jsem si hrozně přál, aby se po senátních volbách předseda senátu už nejmenoval Sobotka. A povedlo se. Milane, těšíme se na to, že Senát bude skutečnou pojistkou proti nespravedlivé vládní politice a bude důrazně vystupovat proti snahám o omezování sociálního státu.

Jak jistě víte, nedávno zemřel náš senátor Jiří Dienstbier. V Senátu zastupoval obvod, zahrnující okresy Kladno a Praha-západ. O tomto víkendu probíhá první kolo doplňovacích senátních voleb a věřím, že Jiří Dienstbier mladší pomůže sociální demokracii udržet klíčový 41 mandát, jenž nám zajišťuje v Senátu většinu. Jiří, držíme palce a věříme, že to pro sociální demokracii dokážete!

Pojďme si říci jak je na tom sociální demokracie v dnešních dnech.

Na nedávné demonstraci ProAltu v Praze na náměstí Republiky jsem potkal mladou rodinu se dvěma malými dětmi, vezli je ještě v kočárku, muž zaměstnaný za průměrný plat, maminka na mateřské ještě stále v šoku z toho, že jí od prvního ledna snížili rodičovskou na 3,5 tisíce. V minulých volbách volili ČSSD. Ptali se mně, oba vystrašení z plánu na sjednocení DPH, neboť musí vystačit se 17,5 tisíci čistého na měsíc, co se to proboha děje s naší zemí? Jak tady mají dál vychovávat své děti?. A co s tím udělá sociální demokracie.

Skutečně důležité věci bývají prosté. Ve skutečnosti jsme tady od toho, abychom jasně odpověděli všem našim členům, sympatizantům a voličům na dvě jednoduché otázky?

Co se to dnes děje s naší zemí?

A co s tím udělá sociální demokracie? Volby do poslanecké sněmovny jsme sice vyhráli, ale výsledek nám nedovolil sestavit vládu. Vše, co dnes činí Nečasova vláda, omlouvá potřebou reforem v zájmu snižování tempa zadlužování a boje proti korupci. Podívejme se na to, jaká je realita.

Jde Nečasově vládě skutečně o snížení deficitu a dluhu? Ne. Na konci vlády ČSSD v roce 2006 byl veřejný dluh ČR asi 0,9 bilionu korun. V roce 2014, pokud bude pravicová vláda pokračovat takto dlouho, dosáhne veřejný dluh země 1,9 bilionu korun. Výsledkem 8 let vlády pravice tak bude zdvojnásobení veřejného dluhu naší země.

Ptáte se, jak je to možné, když pravice slibovala, že zastaví zadlužování? O to jí totiž nikdy nešlo. Takzvaný boj se zadlužováním je jen záminka k tomu, aby se privatizovaly veřejné služby a zvyšovaly daně středním vrstvám. Současné tempo zadlužování zavinila rovná daň a nepřiměřené snižování daní firmám. Kalouskova daňová reforma z roku 2008, založená na daňových úlevách pro firmy a nejbohatší poplatníky připravuje stát každý rok o 80 miliard daňových příjmů.

Politika Nečasovy vlády je útokem na střední vrstvy. Je vedena snahou obrátit právě střední vrstvy proti sociálnímu státu. Nejprve je vláda připravila o nárok na dětské přídavky, posléze o porodné. Omezuje se podpora stavebního spoření a jakékoliv formy vlastnického bydlení. Zvyšuje se DPH.

Významnou součástí středních vrstev jsou tradičně zaměstnanci veřejného sektoru. Vláda se k nim chová ponižujícím způsobem. Velké části zaměstnanců snížila platy o 10%, dochází k chaotickým reorganizacím, vedení ministerstev ovládají lidé spojení s podnikatelskými aktivitami některých ministrů, zaměstnanci státu ztrácí motivaci i perspektivu za takových podmínek a okolností hájit zájmy státu. To vytváří podmínky pro zhoršení kvality veřejných služeb a zvyšuje riziko korupce.

Vláda tvrdí, že předložila koncept důchodové reformy. Pomiňme nyní fakt, že ho sama během pouhých sedmi dnů zásadně přepracovala. Ale to, co vláda navrhuje, není žádná důchodová reforma. Sociální demokracie na to velmi naléhavě upozorňuje!

Vláda vůbec neřeší současný ani budoucí schodek průběžného důchodového systému, naopak ho prohlubuje. Ale důchody z tohoto státního pilíře budou i v budoucnu zcela klíčové pro životní úroveň všech dnešních třicátníků či čtyřicátníků. Na tom soukromé spoření nic nezmění.

Vláda navrhla ve skutečnosti jen systém, který o něco přilepší nejbohatší části populace, pro kterou bude výhodné si převést část pojištění do soukromých fondů.

Finanční krize ukázala, že soukromé spoření v privátních fondech není samospasitelné, ani odolné proti finančním ztrátám. Úspory se mohou během 40 let spoření snadno znehodnotit. Klíčová proto bude i do budoucna role státního průběžného pilíře. Pro ČSSD je zcela nepřijatelné financování důchodové reformy sjednocením DPH na 17,5 procentech. Toto opatření musíme jednoznačně odmítnout jako sociálně neúnosné a nespravedlivé.

Není pravda, že v Evropě je trend sjednocování DPH. Z 27 zemí EU má sjednocenou DPH jen jediná země – Dánsko. Všechny ostatní státy používají dvě až pět sazeb DPH. Existence nižší sazby DPH má smysl nejen ze sociálního hlediska, ale také kvůli podpoře vzdělanosti a kultury. Sjednocení DPH na 17,5 procentech je vážnou chybou. Musíme udělat vše, abychom mu zabránili.

To ale není všechno. Vláda neřeší otázku nezaměstnanosti. Vláda poškozuje hospodářský růst nepromyšlenými plošnými škrty a kroky, které vedou k omezení spotřeby domácností. Vláda hrozí dalším zpoplatňování zdravotní péče.

Vláda chystá v oblasti změn v zákoníku práce řadu opatření, jež jsou evidentně nevýhodná pro zaměstnance a snižují důstojnost jejich pracovních podmínek.

Vláda připravuje zavedení školného na veřejných vysokých školách. Vládní politici porušili veškeré předvolební sliby o nezvyšování daní. Ačkoliv tvrdili, že udrží nízké daně a nebudou je v žádném případě zvyšovat, přišla hned po volbách povodňová daň z hlavy, dokonce zpětné zdanění podpory stavebního spoření a zvyšování DPH.

Podstatou vládní politiky tak zůstává přenášení dluhu ze státu na domácnosti se středními a nízkými příjmy.

Česká veřejnost si stále více začíná uvědomovat, že vláda postupuje v řešení státního dluhu nesprávně a nespravedlivě a svou nespokojenost začíná dávat otevřeně najevo. Již v září minulého roku jsme zažili protesty státních a veřejných zaměstnanců proti záměrům vlády snížit jejich platy. V těchto dnech se chystají protesty maminek s dětmi a zdravotně postižených.

Vláda se potýká i s celou řadou dalších vážných problémů. V zemi každou chvíli propukají korupční skandály, do kterých jsou zapleteni i vysocí státní úředníci a členové vládních stran.

Vláda se chová arogantně vůči opozici, snaží se omezit prostor pro parlamentní debatu a snížit možnosti veřejné kritiky její politiky. Neváhala si dokonce vypomoci lží o stavu legislativní nouze. Naštěstí v minulých dnech tento její postup narazil u Ústavního soudu, který zrušil Drábkův balíček sociálních škrtů. Důvodem bylo nepřípustné omezení práv opozice. V civilizované zemi by se za takové chování premiér již dávno omluvil veřejnosti i opozici. Naše vládní koalice však takovou potřebu necítí.

V Česku jsme 8 měsíců po ustavení nové vlády svědky krize vládnutí. Máme slabou vládu, se slabým premiérem a slábnoucí podporou veřejnosti. Krize vládnutí tak odhaluje absurdnost výsledků posledních sněmovních voleb. S volbou nových stran si lidé spojovali příchod nových osobností s novým politickým stylem a s větší schopností řešit vážné společenské problémy. ¾ roku po těchto volbách se mohou mnozí jen divit, jak na tento marketingový trik mohli naletět.

Máme vládu, která neřeší vážné problémy společnosti.

Máme vládu, která nedokáže bojovat s korupcí, neboť je zmítána vlastními skandály.

Máme vládu, která prosazuje nespravedlivé reformy, výhodné jen pro úzkou vrstvu společnosti.

Máme vládu, která devastuje veřejný sektor, ponižuje vlastní zaměstnance a zhoršuje kvalitu i dostupnost veřejných služeb.

Nedokáži si představit, že by zde existovala vláda, která by poskytla větší prostor pro aktivní a razantní sociálně demokratickou opoziční politiku!!!

Lidé od nás chtějí, abychom byli důslednou a razantní opozicí. Abychom zabránili nevratným a pro společnost nebezpečným krokům. A abychom předkládali alternativy. ČSSD SE NACHÁZÍ V PŘELOMOVÉ SITUACI, KTERÁ SE V JEJÍ NOVODOBÉ HISTORII DÁ SROVNAT POUZE S ROKEM 1993.

Pokud zvládneme roli, kterou od nás nyní občané očekávají, máme šanci ovlivnit vývoj v naší zemi na mnoho let dopředu. Pevně věřím, že k dobrému zvládnutí naší opoziční role pomůže svým výsledkem i tento sjezd sociální demokracie.

SVŮJ DÍL PRÁCE SI přitom MUSÍ ODPRACOVAT KAŽDÝ Z NÁS.

Převzato z blogu autora na Aktuálně