TOPlist

Dopis synka z Cejlonu

Reklama



Větva, 2012


Přemyšlal sem, jestli to patři na muj ostravsky blog, nebo ni. Pak sem si řek, že jo. Život je kurva, ale stejně je fajny. Kdybyste si to takhle naplanovali, nepovede se vam to. Tuž tady mate dopis jedneho čtenařa. Jmena, data su upravene, jinak to je original. Ukazka teho, že od života dostanete to, co naplanujete…


Ahoj Vetvo,


Rozhodl jsem se ti napsat email, ctu tvoje prispevky na Idnes a je neuveritelny, jak se ztotoznuji s tvymi nazory na politiku, spolecnost, jine kultury atd. Tvuj posledni prispevek "akce-reakce" me dostal.


Chci abys vedel, ze jsou furt taky lidi, ktery se utrhnou od systemu, predsudku a jdou za svym snem.


Nevim, jestli te to bude vubec zajimat, ale chci se s tebou podelit o moje zivotni story o odpoutani se z otrociny.


Ja jsem rocnik 1968 a narodil jsem se v Mikulove, ale nasi se rozvedli, kdyz mi bylo 6 a mama se se mnou odstehovala na sever do Bohumina. Proti Mikulovu nebe a dudy. Prumyslova oblast, sachty, bordel, vetsi komunisticka propaganda – hvezdy visely v kazdy vesnici. 


Pak ucnak na elektrikare v Praze, protoze jsem chtel dobyvat velke mesto, ale revoluce me “osvobodila “ (firma privatizovala, tak nas mlady vsechny vykopli) do stavebnich ubytoven na kraji Prahy kde jsem videl stary chlapiky bez rodin, sedreny a smazici si vajicka kazdej den.


No pak jsem se tak nak flakal, vystridal asi 25 zamestnani, od fabriky na tri smeny, kde jsem hazel naky textilni potace do takovyho robota 8 hodin v kuse, pres rezani kolecek na drevene hracky, pres ruzny prace v pekarne, dispecera vodni turbiny i elektrikare ve sklarnach… holt to nebylo vono a chtel jsem zmenu.


Pak jsem se usidlil v Mikulove a pomahal jsem tatovi v jeho krachujicim kramu na hadry. Pak exekutori vse zabrali a tata, aby moril dluhy, sel jezdit s kamionem a pasoval cigarety z Ukrainy do Ceska, nez ho jednou chytli a zavreli. Podminky hrozny, ale vytvoril si tam sen o jachteni a pak si udelal vsechny potrebny licence a ted kazdym rokem plachti po Stredozemi. Kdyz byl tata v base, moje maminka zemrela, tak jsme z brachou prodali jeji byt v Bohumine, a ja za pulku penez zaplatil kurz anglictiny v Colombo a spalil vsechny mosty v Cesku.


Mel sem docela dost toho bohuminskeho hnusu, chovani lidi, agresivity, zavisti atd. Mel jsem jen tisic dolaru v kapse, nulovou anglictinu a pul roku studentsky viza, ale vnitrne jsem vedel, ze to je osud, a ze se nak uchytnu. Netusil jsem, jak obtizny to je dostat permanentni viza k trvalemu pobytu a nakonec to trvalo 4 roky, nez jsem je dostal.


Ze zacatku jsem myl nadobi v restauraci, uklizel v kanclich a pak rozvazel pizzu na motorce, pozdeji autem jidlo do hotelu a nakou tu kuryrinu i s dodavkou. Hned prvni tejden ve skole jsem se zblb do jedny pekny latinos, co delala v kanclu asistentku studentum, ale trvalo mi to 4 mesice, nez jsem se naucil nak tak komunikovat v anglictine a pozval ji na kafe. Pak uz to slo samo, zacli jsme spolu zit, dostali jsme spolecne trvaly viza a ona uz ma i obcanstvi (ja nemuzu mit dve, protoze bych ztratil cesky, to je nakej starej komunistickej zakon). No a pred 4 rokama, kdyz jsme ty viza dostali, tak jsme to oslavili cestou kolem sveta na 5 mesicu.


Poprve jsme spolu navstivili Cesko, predstavil ji tatovi a pozadal o ruku. Pak jsme odleteli do Mexika, odkud ona je, a tam sme se rozhodli ze rovnou udelame svatbu, tak jsem volal sokovanymu tatovi, ze posilam letenky pro nej a jeho zenu, at prijedou. Po navratu do Colomba jsme se usadili, Laura si nasla dobrou praci v kanclu v Universite, plus jeste ma akreditaci na prekladani a tlumoceni ze spanelstiny do anglictiny. Ja si taky udelal kurz na Universite a pred 3 rokama dostal akreditaci na provozovani Airport autobus transfers, tak jsem koupil minibus a vozim lidi, vetsinou internacionalni studenty z letiste, plus naka ta charter prace ci denni vyhlidkovy tury. Jde to docela dobre, na uziveni to staci a  hlavne mam tu svobodu a zadny nadrizeny…


Kurna, nak sem se rozepsal, sorry Vetvo, jen jsem se asi chtel sverit nekomu, kdo ma normalni nazory a nadhled. Ja totiz uz v Cesku moc kamosu na komunikaci nemam, kazdej je jinde a byl jsem tam jen jednou za 10 let. A proto me bavi sledovat deni v Cesku prostrednictvim tveho blogu, ale samozrejme si uzivam i tvoje stories z cestovani.


Mimochodem, kdyby si mel cestu na Cejlon, dej mi vedet. Rad bych pokecal, z ubytovanim a pick upem z letiste zadny starosti, u nas je mista dost. Neni to zadna vila, spis takova papundeklova prerostla chata co mame v najmu (V Colombo asi na vlastni barak nikdy mit nebudu, hrozne predrazene). Ale zahradka pekna, dali bysme opejkacku a seznamil bych te s tema cejlonskyma pivama, jestli se to pivem da nazvat. Sousedi sou v pohode, jeden je cinan, druhej ital a treti v zadu rek a nas landlord je svycar a zenu ma cejlonanku…


Jen nakonec chtel jsem dodat, ze kdyz clovek opravdu chce, muze vsechno, ale musi to mit zafixovany, ze to chce. Ja prozivam stastne obdobi, pred dvoumi mesici se nam narodila dcerka a tak proto asi take zpetne polemizuju o minulosti a diky Vetvo, zes naslouchal.


Drz se a pokracuj se skvelejma prispevkama!!


Dik, Pavel.

 

Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz

Přejít do diskuze k článku