Dopis vlkovi

Reklama






Příteli vlku,

s jemnocitem Tobě vlastním jsi posoudil některé diskusní příspěvky. Ty víš, že s většinou Tvých názorů souhlasím, s velkou většinou, no ale pak jsou tu Tvé názory, které mají podobu sekery. Tesají do živého hlava nehlava, jestli jenom do nemocné tkáně, jako má cílit skalpel, nebo jestli se odřezává i zdravá tkáň, to už v nich není až tak důležité. Tohle se přednostně týká Tvého hodnocení názorů „muftí“, jak je označuješ (dneska soudruhů, soukmenovců, bratrů). Samozřejmě vím, znám podstatu téhle „řeže“, ale domnívám se, že by v rámci diskuse mělo být připouštěno méně emocí (apriori záporných). Nemělo by se pak stávat, že se s vaničkou vylije i dítě. Já jsem v téhle diskusi od nich (zde především reprezentovaných „orinokem“) nezaznamenal, že by plédovali pro návrat před velvet. Kritika současného marasmu a přirovnání s tím, jak to bylo ve vymezených segmentech „tehdy“, to ještě není volání po návratu do „tehdy“. A že je co kritizovat, o tom žádná. Před časem proběhla v Praze konference Socialistické internacionály, jestli se nepletu, a slova socialistů z těch nejrozvinutějších zemí Evropy (EU) na adresu „jejich“ kapitalismu by Ti možná připadala, jako z éry Gottwalda. Čím to, kde ti jejich kapitalističtí vůdci „udělali chybu“, když si vysloužili takový „potlesk“?  Sociální a politický „smír“, který panuje proti tomu tady, je proti tamtomu dýchánek na dívčím internátu. Ale k meritu, k důchodům. Rebel tady dal odkaz na ČSÚ a srovnání, kolik činí náklady v jednotlivých zemích EU vynakládané na důchody v poměru k HDP. Pochybuji, že si to kdo vyhledal, tak jen stručně: ČR vydává na důchody 8,4 % HDP. Průměr EU je 12,2 % HDP. Méně procent než v Česku se na důchody vydává na Slovensku a na Kypru, dále v Rumunsku, Litvě, Lotyšsku, Estonsku a Irsku. To jsou, prosím, země, které tvoří náš vzor? Neodpovídej, jde o řečnickou otázku.

Samozřejmě, že se operuje (a oprávněně) demografickým vývojem. Jenže vlku, demografický vývoj je jen jednou proměnnou v tomto výpočtu. Druhou proměnnou je ekonomika sama, v širším slova smyslu ekonomický systém včetně systému daňového, a v globálním pohledu celý společenskoekonomický systém. A my jsme si zvykli – jsme zvykáni – nahlížet dynamicky jen ten demografický vývoj, kdežto ten ekonomický jako něco daného, pevného, determinovaného. Jenže tomu tak není. Proměnné jsou oba tyto systémy, ten demografický má však tu výhodu (nevýhodu), že má charakter determinační, tj. určitý, předvídatelný, kdežto ten ekonomický (se svými krizemi a v regionálním měřítku i s konkrétními lumpárnami, dojením, džusováním a tunelováním, korupcí apod.) povahu stochastickou.

Že je ten demografický vývoj nepříznivý, o tom žádná (že však je to také důsledek něčeho konkrétního, to přece také nelze popřít – a na prvním místě sociální nejistoty, která je základním důvodem nižší porodnosti a odkládáním reprodukce na pozdější věk). A jak na něj reagujeme – jak jsme zatím reagovali (záměrně i nechtěně)? Trvalým snižováním korporátních daní – v roce 1993 (už tomu snad ani nikdo nebude chtít věřit) 45 % z daňového základu, dnes 19 %. Snižování odvodů na sociální pojištění. Dalšími a dalším i opatřeními s negativními důsledky na příjmovou stránku rozpočtu, víš o tom více, než já. Píšeš, že se od velvetu  zvýšil průměrný věk dožití. Jistě, u mužů o 5,6 a u žen o 4,5 roků. Víš, jak se zvýšil věk pro nárok na starobní důchod – vím, že víš, stejně to přiblížím: U mužů o 5 let (z šedesáti na 65 let), reálně to při postupném zvyšování na tuto úroveň pro ročník narození 1950 znamená odklad o dva a půl roku. K tomu nutno připočíst zrušení pracovních kategorií od roku 1993, podle nichž to bylo 55 let v první a 57 let v druhé pracovní kategorii. U žen je to ještě složitější, protože tam byl a je „důchodový věk“ odstupňován podle počtu dětí, ženy s pěti a více dětmi měly „důchodový věk“ 53 roků, dnes 62, tři nebo čtyři děti 54 roků, dnes 63, dvě děti 55 roků, dnes 64, jedno dítě 56 roků, dnes 65 roků, bezdětná žena 57 roků, dnes 65 stejně jako s jedním dítětem (reálně to zvýšení při postupném zvyšování činí dneska pro všechny kategorie žen průměrně 5 roků, nikoliv 9, jak činí cílový stav pro osoby narozené po roce 1968. Takže tak se, vlku, naše vlády zatím vypořádaly se stárnutím populace. Prakticky o kolik se zvedl věk dožití, o to pozdější nárok na důchod. Kupecké počty. Kde však jsou ty přebytky důchodového účtu z minulých let? Ve frcu, aby se mohlo mluvit, že není na důchody (já vím, kdyby zůstaly na účtu, chyběly by jinde – viz výše rozpočtového dluhu cca 1,3 biliónu korun). Ale řekni mi potom, jak to, že hospodaření českých privatizátorů je v tak vysokém přebytku. Jak to, že cca 60 – 70 milardářů vlastní aktiva za cca 500 miliard korun a snad deset tisíc multimilionářů aktiva za dalších odhaduji nejméně 500 miliard? A to píšu jen o českých miliardářích a multimilionářích. Kde jsou ti zahraniční, jejichž zisky se odvíjejí odsud?

Správně píšeš, že vyvedení dividend není nic proti ničemu. Jistě není. Otázkou ale je, jak ty zisky na ty dividendy vznikly. Několik údajů z ekonomického zpravodajství: České filiálky zahraničních bank jen na bankovních poplatcích za loňský rok vydělaly v Česku 43 miliardy korun. Výsledovka zisku zatím není k dispozici, ČSOB však rekordně zvýšila svůj zisk, a to násobně, na více než 18 miliard korun. Lze očekávat, že podobné (i když ne tak horentní) to bude u ostatních bank. ČEZ za loňský rok dosáhl rekordního meziročního navýšení zisku na více jak 52 miliard korun. V krizovém roce ekonomiky, vlku, V KRIZI! A další zpráva: zisk českých zemědělců za loňský rok klesl o 2/3! Nepochybuji, že obdobně tomu bude ve většině průmyslových firem, že řada z nich vykáže červená čísla, nemluvě o tom, že řada již zkrachovala. Není tu, vlku, něco špatně? Tak špatně, že to má enormní dopad i na ty důchody. Systémově a parametricky. Finanční šíbři (finanční trhy, které netvoří žádné reálné hodnoty), a monopoly s energiemi (mezi ně lze počítat i vodárenské a kanalizační sítě a telekomunikace) dosahují astronomické zisky, a občané, kteří vydělávají průměrně okolo 850,- euro za měsíc oproti evropskému průměru 3.300,- euro, včetně důchodců, kteří mají něco kolem 400,- euro za měsíc, to všechno platí, a to i tu zvýšenou daňovou zátěž, která na ně byla přenesena na úkor korporátních daní, takže DPH je nyní 10 a 20 procent („zlatý“ Klaus – pozor, vysoká nadsázka – kdy to bylo 5 a 23 procent).  O spotřebních daních ani nemluvě, apropós – kdo asi v konečném důsledku zaplatí silniční mýtné – kdo jiný jak konečný spotřebitel, občan v cenách služeb a výrobků. A průmysl jde do kopru. A stát jakbysmet. Takže už tu k vyzobání zůstává právě jen to důchodové pojištění, zdravotní pojištění a velké zdravotnictví. A k tomu je třeba rozbít mezigenerační soudržnost a sociální solidaritu Soudržnost a solidaritu chudých s ještě chudšími. Protože žádat soudržnost a solidaritu bohatých s chudými? To už tu spíše budou ti voliči Marťani.

Chceš po mě moji radu, jak tedy dál s důchody? Já ji v konkrétní podobě nemám. Protože to jednoduché, to je zvyšování důchodového věku, už proběhlo. To už dále nejde. V mechanickém nazírání, v trojčlence by platilo, že zbývá snižování důchodů, protože jakékoliv spořící fondy, jakékoliv opt-outy nejsou nic jiného. Snížení důchodů, a chceš-li si zachovat současnou úroveň, tak si spoř ze svého, navíc s vědomím, že koruna vložená do důchodového spořícího fondu dnes bude mít za 30 let při roční inflaci 3 % hodnotu maximálně 66 haléřů, nepočítáme-li ještě režie a zisky majitele fondu. Ale život není trojčlenka s pevnými čísly. To, co bude nezbytné, je revize ne ani tak samotného sociálního pojištění, ale podstatné části parametrického nastavení celého ekonomicko-společenského systému. Pomalu, evolučně. Aby neplodil na jedné straně další a další miliardáře a jejich další a další zisky, a na druhé straně snižoval dosažené standardy naprosté většiny svých členů. Protože, nebude-li se tohle dít, platí pravidlo, že každá knuta je jen dočasná. A historie zná jen dva způsoby vývoje – evoluční a revoluční (mezi ten revoluční způsob počítám i válku, ať mezinárodní, nebo občanskou). Ten druhý způsob bych si nepřál. A se mnou určitě ani ti, které z toho podezříváš v diskusích tu nebo (a to hlavně) jinde. Už proto, že to ve skutečnosti nejsou bolševici prahnoucí po návratu „starých pořádků“. Jsou to především tvrdí kritikové nedostatků dnešních. Skuteční bolševici, ti novodobí, dnešní bolševici, jsou někde úplně jinde. A mají úplně jinou barvu než rudou. A také vlastní nepostradatelný nástroj svých zájmů – média.

V dobrém, Lex.

Z diskuse pod článkem Jiřího Paroubka o důchodové reformě na Aktuálně


Upozornění!

V diskusi pod tímto článkem budu mazat všechny zmínky o muftících, ajatollázích, bolševicích, náccích, rudohnědém Obludáriu, obřezaných či modrých fanaticích atd., naopak přivítám věcné připomínky k meritu věci, tedy k důchodům a důchodové reformě.

Stan

 

 

Přejít do diskuze k článku