Hloupí komentátoři (Steigerwald, Bendová, Páral, Buchert…) se domnívají, že mohou zároveň pravicově smýšlejícím říkat: „Hrozí návrat komunistů, semkněte se, pomiňte nekompetentnost, korupci, klientelismus i kleptománii a jiné nedostatky vlády, důležité je nyní postavit se levici“, a současně mohou levicovému elektoriátu vzkazovat: „Není jiné alternativy, neoliberální reformy jsou nezbytné, demokratická levice nemůže zrušit zaváděné reformy, musí jít stejným směrem, nic se nezmění a nemůže změnit ani v případě vlády dnešní opozice“. Hlupáci nemyslící. Což netuší, že jejich hlas slyší vždy i ti druzí? Myslí si, že levice to vzdá, k volbám nepůjde (když nelze nic změnit), a pravice se zmobilizuje a odpustí všechny hříchy špatné vládě (když jí ukáží nepřítele)?
Dopad je však také opačný. Znechucená část pravice se neušpiní podporou hnusné reprezentace, a proč také, když „alternativa neexistuje“ a „levice bude muset v reformách pokračovat“. A naštvaná část levice zauvažuje: „Tak ona demokratická levice není alternativou? Neznamená změnu? Ale my hledáme alternativu, přejeme si změnu, neboť nám náš orientační smysl říká, že nyní jdeme po nesprávné cestě. Jako volič si přeji změnu směru, a dovedu si představit dobrou alternativu. Když tedy není alternativou sociální demokracie, najdu si alternativu skutečnou, autentickou“. A tak pravicoví "opinionmakeři" podporují posilování vlivu KSČM, seč jim klávesnice stačí.
Dnes je situace taková, že již nelze obejít ČSSD. Za dva roky může být situace taková, že nebude možno obejít KSČM. Co to bude znamenat? Do hry vstoupí prvek jménem „koaliční potenciál“. A jak jsem napsal na začátku, kdo je druhý, chce být první, to je podstata soutěže. Nyní se hlupákům v médiích zdá situace jasná. Levá (zlá), nebo pravá (naše, tedy dobrá). O podpoře pravicové vlády, o rozpočtu, o škrtech, o nepřímých daních, o privatizaci veřejných služeb … levice hlasuje (nezodpovědně a zákeřně) proti pravici. Nyní. Jak tomu bude, pokud z play off pravice po zásluze vypadne? Když finále soutěže bude hrát levice demokratická a ta druhá? Jak se projeví otázka „koaličního potenciálu“, když si KSČM bude moci vybírat, když ji nebude možno obejít?
Po ovoci poznáte je. Jak se komunisté rozhodují v okamžicích, kdy jde o moc, o rozložení moci, když si mohou vybírat? Vodítka máme, dokonce dvě, a spolehlivá. Obě poslední prezidenské volby. Jednali při podpoře Václava Klause (buď přímé – svými hlasy v tajné volbě, nebo nepřímé – opuštěním Vladislavského sálu a snížením kvóra) komunisté nelogicky, proti svým zájmům, proti svému přesvědčení? Vůbec ne. A nejen v tomto případě. ODS a komunisté totiž mají – vedle značného průniku personálního – mnoho společného ve své ideologii a filosofii, ve svém pohledu na svět kolem sebe. Především: Obě stany jsou nedemokratické, přesněji protidemokratické. Ne, že by její členové bojkotovali volby, nebo i uvnitř svých stran nerozhodovali pomocí procedury hlasování. Jenže zatím co po technické stránce demokratickou proceduru ovládají, její smysl jim vlastní není.
Oba, jedni jako druzí, nehledají rovnováhu zájmů, vyváženou cestu společnosti časem, bez extrémů ode zdi ke zdi, s vědomím nedokonalosti, ale s cílem šance na dobrý život pro mnohé a ochrany před zlem pokud možno pro každého. Naopak, když se kácí les, létají přece třísky. Užití zla, podvodu i násilí je nutná podmínka pro porážku nepřátel, a dobro přijde samo, jen co definitivně zvítězíme. Proto neumějí respektovat prohru, vyjednávat, najít nová řešení, neznají slova jako „omlouvám se“, nebo třeba „děkuji“. Jsou v jádru stále „bolševici“, kdo z nich jednou získá většinu (nas bólše), nárokuje si moc bez omezení. Je to možná tím, že obě strany, ODS i KSČM, věří, upřímně a horlivě, že znají smysl světa a vědí, jak bude vypadat konec dějin. Jejich konečným vítězstvím, samozřejmě. Něčí porážkou. Potřebují nepřítele k poražení. Pro jedny ráj celosvětového komunismu, konečné a definitivní vítězství práce nad majetkem, pro druhé ráj globálního trhu, konečné a definitivní vítězství majetku nad prací.
Obě party mají svůj kompas, který ukazuje k cíli, a on, světe div se, ukazuje stejně. (V obou případech ke zničení korelace, vzájemného vztahu, vlastní práce a vlastního majetku. Buď potřebujete ovládat cizí práci, abyste alespoň udrželi hodnotu svého majetku /cesta ODS/, nebo se potřebujete zmocnit cizího majetku, abyste alespoň udrželi hodnotu své práce /cesta KSČM/). Ekonomi(sti)cko-ideologicky to mají „přesně“ zdůvodněné, ale lidi jim to pořád kazí. A tak, když se nedaří, může za to nedůslednost v naplňování zaručeně správného programu. A vnitřní nepřátelé, ovšem. A protože jejich kompas ukazuje stejně, často se shodnou.
Vždy společně hlasují proti Evropské integraci. Smysluplná Evropská integrace pro ně skončila dobou Evropského společenství pro atomovou energii (Euroatom, 1957) a Evropského společenství uhlí a oceli (ECSC, 1951). Vždy společně hlasují proti modernizaci ekonomiky. Atom, uhlí a ocel. Vždy společně hlasují proti ochraně životního prostředí. Zase ten atom, uhlí a ocel. Vždy společně hlasují proti vládě zákona, proti jasným pravidlům, proti rozdělení a kontrole moci. To by jim jen komplikovalo budoucí historické a definitivní vítězství. A vždy se vymezují proti světu. Podvědomě tuší, že mimo vlastní rybníček by byli směšní. Proč tedy společně nevzít užitek jak z cizí práce, tak i cizího majetku? Univerzální, dokonalá REFORMA.
Jsou jako lékař s univerzální medicínou. Horečka? ODS prosadí pustit žilou a KSČM přikládat pijavice. Zimnice? Pustit žilou a přikládat pijavice. Průjem? Pustit žilou a přikládat pijavice. Zácpa? Pustit žilou a přikládat pijavice. Bolest hlavy? Pustit žilou a přikládat pijavice. Vyrážka? Pustit žilou a přikládat pijavice. Krátkozrakost? Pustit žilou a přikládat pijavice. Bolest zubů? Pustit žilou a … no ano, samozřejmě, málem bychom zapomněli přikládat pijavice.
Krom ideologické zaslepenosti, intolerance, a nemodernosti mají ODS a komunisté ještě jeden společný znak. Je jím generační zakotvenost. Ve své svaté Pravdě se totiž vzájemně utvrzují pomocí zmytologizované společné generační zkušenosti. K nepříteli potřebují důkaz jeho ďábelskosti, či přesněji spojení s ďáblem a napomáhání ďáblu: své Velké Trauma. Komunistům k tomu slouží germán a rok osmatřicátý, ODS rusák a rok osmašedesátý. Oba přitom v okamžiku „svého“ Velkého Traumatu buď byli dětmi, nebo kolaborovali, nebo někam zalezli a mlčeli. To jim nevadí. Nebrojí totiž dnes proti Německu či Rusku, nýbrž nálepkují iracionálně dnešní názorové odpůrce jako zrádce a napomahače onomu historickému, minulému satanovi. Historického ďábla samého si proto musejí pěstit.
V důsledku toho jsou v ODS o generaci mladší než v KSČM, ovšem i to jsou dnes alespoň padesátníci. Mladší generace je možná naivní, lhostejná, manipulovatelná. Ale není ve své většině fanatická. Velké Trauma je muleta, kterou se odvádí pozornost. Velké Trauma poslouží vždy, když skutečnost a fakta ve světě kolem nás příliš očividně nekorespondují s ideologií. ODS a komunisté k sobě mentalitou patří. Není sice mnoho komunistů, kteří byli původně v ODS, to je ale dáno oním generačním zakotvením. Naopak to funguje velmi dobře. Uvnitř ODS i ve spolupráci s ODS se komunistům moc líbí, neboť nemusejí měnit zvyky, dobře se orientují ve vztazích, všude potkávají staré přátele. Nyní se zdá málo uvěřitelné, že by se mohli spojit ti, kdo včera i dnes jeden druhého malovali a malují na zeď s rohy a kopyty. Hrozila by jim přece ztráta důvěryhodnosti
… A nebo snad ne? Ne. Neprojevila by se v nezvádnutelné kvantitě. Náklady by nepřevážily zisk z přirozeného spojenení bolševiků rudých a modrých (na bolševiky fialové?). Totiž: Bolševické, svou filosofií totalitní strany adorují loajalitu, bezvýhradnou věrnost vůdcům. Když vůdcové učiní rozhodnutí, členové ho přijmou jako součást moudré a na vyšších místech jistě dobře promyšlené strategie, o níž se nepřemýšlí a hlavně – z taktických důvodů – veřejně nedebatuje. Členové a příznivci obdrží shora schválené fráze, a ty budou pilně kopírovat do inernetových diskusí.
Když Kalousek jako předseda lidovců vedl stranu do spojenectví s komunisty, lidovci se mu vzbouřili. Doplatili na to. Kalousek svůj vliv odštěpením TOP09 posílil, strana lidová ztratila. Takovou „chybu“ by členstvo ani tvrdé jádro sympatizantů ODS nikdy, nikdy, nikdy neudělalo. Není větší ničemnosti v ODS, než přemýšlet a kriticky hodnotit vlastní vůdce: Když jednou rozhodli, že stranu má financovat mrtvý Maďar Bács a mauricijský občan Sinha, dobře rozhodli. Strany s poslušným, přesvědčeným a disciplinovaným jádrem. Oběma tudíž vyhovuje politická pasivita mlčící většiny a nízká volební účast. Znechucení a zlomená hůl hrají do jejich karet. Jen pěkně odložte své vysoké karty do talonu. Budeme hrát žebráka. Ztráta důvěryhodnosti? No a? A jaké vlastně? Tvrdé jádro rozhodnutí přijme a nadšeně oslaví, a vy ostatní … nic nenaděláte, k volbám příště nechoďte, nic nezměníte, všichni stejní, není koho, NENÍ ALTERNATIV.
Nezapomeňme, že kampaní již unavená veřejnost se o propojení dozví až po volbách, během divadla "náročných" a "složitých" koaličních námluv. Každý den budou občané v novinách číst a z televize slýchat, jak špatně volili, a jak nutně zem vládu konečně potřebuje. A navíc v té době bude veřejný a mediální prostor zahlcen "novými tématy", ke kterým budou mít patřičně "konstruktivní" přístup právě jen strany nové koalice. Nebude jiné cesty, nebude alternativy. Jedině nová koalice bude schopna řešit nové úkoly, a mediální poskoci budou urputně žádat od vlády okamžité a důsledné řešení oněch naléhavých otázek… kupříkladu sudetoněmecké, romské nebo islámské. Také bude mnoho psích hovínek na trávnících, a zlý Brusel po nás zase bude drze žádati dodržování starých a dobrovolně přijatých smluvních závazků. A k těmto "novým" strašlivým nebezpečenstvím odvedou média v dostatečné kvantitě pozornost veřejnosti. Fialová (rudomodrá) koalice bude nejméně vládou národní spásy!
Cikán, sudeťák ani muslim ovšem nebudou moci býti přímým resp. primárním terčem útoku. Krása nových aktuálních témat umožní novým spojencům vypořádat se s odvěkými zaprodanci, zrádci, a napomahači ďábla: Těš se, proradný intelektuále, zavilý pravdoláskaři, ohavný NGO-isto, národní škůdče ekologisto. Zhyň korektnosti zdaleka nejen politická. Dost bylo moralizování, my jsme pragmatici! Na nás se, národe, obracej s nadějí na vyřešení "problémů", proto jsme je (ty problémy) přece v potu tváře obětavě vytvářeli. Nechovám v úctě KSČM, nemám respekt k ODS, ale nejvíce ze všeho se bojím spojenectví KSČM a ODS. Nevyberu si mezi Ribbentropem a Molotovem, ale nejvíce ze všeho si nepřeji pakt Ribbentrop-Molotov.
Možná, že dubnový výsledek KSČM v průzkumu CVVM Sociologického ústavu Akademie věd je exces, možná preference komunistů zase klesnou. Snad nejde o tred, ale výchylku. Ostatně komerční STEM a SANEP druhou pozici KSČM zatím nepotvrzují. Jenže, doufejme v nejlepší, připravme se na nejhorší. Jestliže měli komunisté v lednu 2011 preference pod deset procent a dnes mají dvacet, mohou mít za dva roky pětatřicet. ČSSD pro ně pak nebude potenciální partner, ale úhlavní sok. Ať už bude na programu koalice KSČM-ODS cokoliv, nazve se to NEZBYTNÉ REFORMY, k nimž NEEXISTUJE ŽÁDNÁ ALTERNATIVA. A nadšeně to oslaví komentariát deního tisku. Steigerwald, Bendová, Páral, Buchert…
