Druhá modlitba odvahy

Reklama





Druhá Modlitba Odvahy



Dýchám a můj dech se tenčí

s každým vydechnutím.

Myšlenky v mé hlavě

škrábou na bránu mého odhodlání

jak drápy lstivých koček.

Kdesi uvnitř mně se ozývají

hlasy mých dávných nepřátel,

které jsem přijala za své.

Ukamenuj, ukamenuj,” křičí.


Není kam utéci, není kam se schovat.

Strach jako obrovská vlna

valí se skrze mé plíce a hrdlo.

”Bože” ty jsi moje výspa

poslední naděje.

Shlédni na mne, ubohého hříšníka

a naplň mě odvahou.


Bože,jak je rozlehlý

prostor který vyplňuje naše duše.

Protoplazma emocí

olizuje břehy našeho vědomí.

Převrací a zmítá vraky

našich minulých životů.


Kdo by se nebál vydat do takových končin?

Tápat a svítit si na cestu

lucerničkou své lásky.


Bože,dej mi odvahu,

dej mým třesoucím se nohám pevnost.

Vlij do mého srdce touhu,

ať hoří plamenem jasným

a nezpochybnitelným.



Nechť upadnu a vždy se vzchopím,

ať marně bloudím neznámými krajinami

dokud je skrz naskrz nepoznám.

Já volám k tobě,

výsostný a moudrý Bože,

nezanevři na mne

pro mou neúnavnou snahu

přiblížit se k tobě.


Já každé ráno vzlétám

a víc než často padám,

má křídla spálena jak popel.

Biji svou hlavou do zdi

a valím své břemeno vzhůru

po svazích strmých kopců.


A přesto že to všechno marno,

prosím tě, dej mi odvahu věřit,

nezahodit sám sebe

a nechat kyselinu svých pochybností a strachu

rozleptat mou víru.


Amen.

Přejít do diskuze k článku