Dvanáct klíčů od Anonu: Desátá Modlitba Tajemství

Desátá Modlitba Tajemství

Co se zalyká a dusí uvnitř mojí duše?

Studánka zakalená krví,

pupence broskvoní spálené jarním mrazíkem?

Horké prameny vyvěrají z podzemí

a zaplavují kryptu

mého podvědomí.

Masívní bloky mramoru s železnými kruhy

uzavírají prostor mojí temnoty.

Všude řetězy, obruče a mříže,

konopné provazy

táhnou mé city na skřipci.

Jehly mých myšlenek

a šrouby pochybností,

mučí mou víru

uvnitř toho sklepa.

A uprostřed té veškeré bolesti,

tam kde se dlažba svažuje pod nohama,

pod jedním z kamenů

je skrytý poklad nevídané ceny.

V plechové krabici od sušenek,

zabalený v hadříčku po panence,

se skrývá hrací strojek

a malý mosazný klíček.

Ach Bože, kéž bych jenom mohla,

natáhnout pérko toho strojku

a naslouchat melodii svého dětství,

rozpomenout se na tajemství

svých babiček.

Vrásčitá dlaň by mne hladila po vlasech

a všechny bolesti a smutky

vzala by velká voda.

Včeličky by bzučely v muškátech za oknem

a kočka by předla na zápraží

zalitém sluncem.

Na plotně by bublala houbová polévka

a v troubě by se do zlatova pekl chléb.

Na dřevěném plotě seděly by hrnce

v květináči pučela by pažitka a šalvěj.

Bělostná prostěradla by se vlnila na šňůře

a na půdě by se na novinách

sušily květy hluchavky a lípy.

To je kousek mého štěstí

schovaný pod kamenem.

To je tajemství mojí bolesti

a bezedného zoufalství.

Mosazný hrací strojek a klíček,

obyčejná a naivní melodie

vyvolávající mé vzpomínky

a iluzi šťastného dětství.

Amen.

 

Copyright © 2005 Dominika Dery

Foto: zdroj

Přejít do diskuze k článku