Přeložil Hamilbar, převzato odtud
Vzhlédneme-li na podstatu událostí, nelze nevidět, jak v průběhu XX. století USA nedovolovaly ustavit na Dálném východě nárazníkový stát postupně Japonsku, SSSR a nakonec i Číně. Důvod, proč tak činily, je celkem jasný – z hlediska zájmů USA výše zmíněné státy neměly dostat možnost vzájemně se oddělit. A nejen to – v případě vytvoření “loutkového státu” by byly regionální mocnosti nutně vtaženy do souboje o vliv na loutku, což by z jedné strany znamenalo neustálý “zdroj napětí”, a z druhé by to umožňovalo samotné loutce “hru na protikladech”, zajišťující jí cosi jako “subjektivitu”. Američanům, jako hlavní síle Tichého oceánu, to bylo nanic, to za prvé, a za druhé, role nezúčastněného arbitra, jehož názor musí brát v úvahu Japonsko, Čína i Rusko je mimořádně výhodná. Zhruba totéž, z týchž důvodů, provozovalo svého času Britské Impérium ve vztahu ke “kontinentu”.
Takže v té poválečné situaci SSSR získal (pohybujeme-li očima zleva doprava) Tuvu, Mongolsko, Jižní Sachalin, Kurily, námořní základnu v Port Arhturu a poloviční “podíl” na KVŽD (Čínská východní železnice, pozn. překl.). No a navíc možnost mít v poválečné Číně “vliv”, plus do kapsy zasunuté “materiální hodnoty” vyvezené z Mandžuska. Jinými slovy, SSSR toho nezískal málo, naopak získal toho velmi mnoho. Vzdát se musel pouze jediného – SSSR se zřekl pokusů vytvořit na Dálném východě “nárazník” mezi sebou a Čínou.
Bylo tehdy možné nejenom sevřít vrabce v hrsti, ale zkusit ulovit i holuba na střeše? Zkusit se to samozřejmě dalo, za pokus nic nedáte, jak říkával Josef Visarionovič, ale ani to nezkoušeli, protože takové pokusy nevěstily nic dobrého, což v Kremlu velmi dobře chápali. Stalin byl velmi střízlivým a velmi prozíravým člověkem, v tom se daleko více podobal Američanovi než Gruzínovi.
Hlavní důvod spočívá v následujícím – vést vleklou válku na Dálném východě Rusko nemůže. A naprosto to nezávisí na politickém režimu, ani carské Rusko, ani socialistický SSSR, nemluvě už o “demokratické” RF nemohly a nemohou vést na Dálném východě jakoukoliv trochu déle trvající válku byť jen se samotnou Čínou, přitom v té konkrétní situaci, kterou probíráme, by bylo nutné bojovat nejenom se samotnou Čínou, ale s koalicí, jejímž členem by byly USA. SSSR mohl provést (a také provedl, přitom provedl velice úspěšně) Kuantungskou operaci, ale to byla právě jen “operace”, nikoliv “válka”, přitom operace proti protivníkovi v podobě “expedičního sboru”, jehož situace se příliš nelišila od situace sovětské vojenské “pěsti”, zkoncentrované na Dálném východě. V případě hypotetické války, mající za cíl vytvoření nezávislého Mandžuska, by bylo třeba bojovat ne s Kuantungskou armádou, dislokovanou v Číně, ale se samotnou Čínou. A s USA. S USA z toho důvodu, že Američané v roce 1943 prozíravě uzavřeli s Kuomintangem spojeneckou smlouvu, ve které se hovořilo o “přítomnosti” armády Spojených států v Číně. Takže když americká vojska na podzim roku 1945 vstupovala do Šanghaje a Pekingu, činila tak v souladu s “duchem i literou uzavřené smlouvy”. A účast USA ve válce mezi SSSR a Čínou na straně Číny by znamenala, že Čína by měla drtivou převahu ve vzduchu a ne pouhou převahu, ale absolutní nadvládu na moři. A převaha ve vzduchu by znamenala, že tenoulinká nitečka, jejíž pomocí je evropská část Ruska spojena s Dálným východem, byla by okamžitě přervána a Dálný východ by se stal fakticky ostrovem, a jak hodláte zásobovat půldruhamiliónovou armádu, ocitnuvší se na ostrově?
A je tu ještě jeden faktor, který z nějakého důvodu nikdo nechce brát do úvahy – v roce 1945 USA měly atomovou bombu, kdežto SSSR atomovou bombu neměl. Atomovou bombu všichni považují za americkou “generální” výhrůžku SSSR, jenomže ta výhrůžka vůbec nebyla obecnou, ale zcela konkrétní. Samo stvoření Bomby sledovalo několik cílů najednou a jedním z nich byla hrozba pro ten případ, kdyby se SSSR rozhodl zajít příliš daleko na Dálném východě.
Zkrátka, déle trvající válku s Čínou by nedokázal vyhrát ani brežněvovský SSSR, tedy Rusko na vrcholu své geopolitické moci. Přesněji – nedokázal by vyhrát obyčejnou válku, bez použití jaderných zbraní. A právě proto v určitém okamžiku, koncem 60. let, SSSR, unavený čínskými provokacemi, pohrozil “vyhradit si právo na výběr prostředků, kterými zkrotí agresora”.
Na tomto místě je nutné trochu odbočit – z jakéhosi, zdravému rozumu nepochopitelného důvodu, nejenom díže veřejného mínění, ale i ruští analytici míchající v závislosti na míře svého talentu tuto díži, se domnívají, že v jaderné oblasti má RF nad Čínou jakousi převahu, přitom nejlépe drtivou, a proto prý není čeho se bát, my je… my jim… a vůbec – třes se, Číňane! Analytické myšlení dosahuje takových výšek, že začíná konstruovat budoucnost, ve které RF “kryje záda” (Bože!) Číně v jejích vztazích s USA. Ve skutečnosti vydírat bombou Čínu RF nemůže. A nejenom proto, že nemůžete někomu vyhrožovat tím, co on má k dispozici také, ale také proto, že význam slova “strategický”, jestliže se toto slovo vysloví v Moskvě, má různé významy v závislosti na tom, pronáší-li se v souvislosti s Čínou, USA nebo Evropou.
Naprosto totéž se týká i Číny. Pro ni jsou v dvoustranných vztazích s RF (a to je strategie) prostředkem zadržování rakety středního doletu. Jinými slovy, v případě Číny získávají rakety středního doletu strategický “status”, takový, jaký mají v RF pouze mezikontinentální rakety. A takových raket má Čína dnes přibližně 140 kusů. A některé z nich doletí až do Moskvy. Připomenu, že první čínská raketa, zařazená do služby, nebyla namířena na USA, ale na SSSR.
Čínské síly jaderného odstrašování (a Čínou byly považovány právě za strategické) byly od počátku vytvářeny jako prostředek odstrašování sousedů. A kdo to jsou sousedé Číny, to si můžete prohlédnout na kterékoliv mapě. Takže Čína, “odstrašujíc” RF, má proti ní k dispozici více než sto raket středního doletu, zatímco RF žádnými raketami středního doletu nedisponuje. Ty (včetně věhlasně proslulých a proslule věhlasných SS-20) byly zničeny na základě ujednání mezi Reaganem a Gorbačovem. Když po Moskvě vyžadovali zničit rakety středního doletu nejen v evropské, ale i v asijské části SSSR, měli Američané z formálního hlediska pravdu, protože v případě potřeby je vždy možné přesunout rakety z jednoho bojiště na druhé, ovšem kromě té formální je i faktická stránka věci, a fakticky donutily USA SSSR odzbrojit před Čínou. Proč s tím tehdy Gorbačov souhlasil, není známo (svého času se dokonce říkalo, že to udělal “neúmyslně”, ze zapomnětlivosti), otázka je to samozřejmě zajímavá, ale protože se ztrácí v celém moři otázek, které by bylo možné položit “přestavbovatelům”, pokládat ji nebudeme, tím spíše, že hlavní přestavbovatele je nyní v RF zvykem pochovávat se státními poctami a poté jim slavnostně odhalovat památníky.
Odbočíme ještě kousek dál – lidé, dokonce i tehdy, jsou-li analytiky, nechápou, že ve světě vznikla situace, kdy jaderné zbraně mít můžete, ale vyhrožovat jejich použitím nemůžete. Přesněji, právo vyhrožovat má jediný “subjekt”, a ten se jmenuje Spojené státy. Ano, tento subjekt vyhrožovat může a vyhrožovat otevřeně, protože ostatní majitelé Bomby ho okamžitě podpoří. A učiní tak proto, že USA drží svět, a v tom světě nikdo nechce, aby se ten svět rozpadl. A kdyby si někdo jiný usmyslil vyhrožovat, narazí na jednotnou frontu zbývajících “bombařů”. A těch je, jak se “soudí”, přibližně třicet. A mezi nimi takoví exoti jako je Sýrie a Alžírsko.
A sjednotí se ti bombaři proto, že se o sebe bojí. Tak například předpokládejme, že někdo (třeba Teherán) pohrozil někomu (třeba Tel Avivu), že “já tě trochu zbombarduju”. Odehrává se to kdesi na Blízkém východě a daleko, daleko od něj se nachází Brazílie (která má Bombu na 100 %), jenomže jaderná válka, pokud vypukne, se velmi rychle stane všeobecnou, a k čemu potřebuje Brazílie, aby kvůli, ve všech možných významech, velmi dalekým událostem, někdo hodil na Rio de Janiero pár jaderných hlavic? No řekněte sami k čemu? A k čemu by to bylo Tchajwanu? (A Tchajwan má bombu na 101 %.) No k čemu? Na Tchajwanu je to celkem dobré. A mohlo by být velmi špatné. Kvůli nějakému ajatoláhovi. A navíc Tchajwan na Alláha nevěří.
A nechce věřit.
Převzato z ostrova Janiky
