Energetická budoucnost nemusí být černá

V současné době ceny ropy stoupají kvůli obavám z války na Středním východě a dlouhodobě v důsledku rostoucí převahy poptávky nad nabídkou. Jejich další růst ale záleží na tržním chování automobilistů. Evropa pokrývá dovozem z Ruska třetinu své spotřeby plynu (dalších 30% evropské spotřeby pokrývá Norsko a 14% Alžířsko). V roce 2010 dodal ruský Gazprom do Evropy 138 miliard kubických metrů plynu, v roce 2011 to bylo 150 miliard, letos to má být 164 miliard, v příštím roce se dodávky díky Severní větvi ruského plynovodu mohou zvýšit o 27,5 miliardy a v roce 2015 díky Jižní větvi o dalších 60 miliard krychlových metrů. Do Evropy se chystá i dovoz LNG ze Severní Ameriky a z Austrálie. Navíc má od roku 2017 do Evropy proudit i zemní plyn z Ázerbájdžánu. Od roku 2014 se v důsledku světové nadprodukce předpokládá prudký pokles cen plynu. Mezinárodní agentura pro energii dokonce očekává, že až do roku 2020 bude světová kapacita dodávek plynu převyšovat poptávku po něm.

Záleží tedy jen na majitelích aut, jak rychle zareagují na zvyšování cen ropy a nechají si svá auta upravit na pohon zemním plynem. Rozhodne-li se pro to dostatek automobilistů, poptávka po ropě klesne a klesnou i ceny benzinu a nafty, po kterých se v důsledku používání plynového pohonu sníží poptávka. Přechod aut na pohon zemním plynem sníží i emise oxidu uhličitého, kterého se při spalování zemního plynu uvolňuje méně než při spalování benzinu a nafty. Vyčerpání poloviny světových zásob zemního plynu a s tím související nezadržitelný růst jeho ceny se očekává někdy po roce 2030, a to je až za 18 let, i když by v důsledku zvýšené spotřeby plynu automobilisty mohl „plynový zlom“ nastat dříve.

Ani potom ale nemusí dojít k hluboké celosvětové krizi. Záleží jen na tom, jestli budou včas uplatněny technologie pohonu aut, které se už v současné době vynořují. V roce 2013 plánovala americká firma Hyperion zahájit sériovou výrobu atomových minielektráren o výkonu 25 MW a rozměrech 1,5 x 1,5 x 2,5 metru, přepravitelných nákladním autem, které by měly vyrábět elektřinu po dobu osmi až deseti let a zásobovat elektrickou energií až 20 000 domácností.  Prototypem těchto atomových minielektráren jsou elektrárny pohánějící jaderné ponorky. O povolení k výrobě tohoto typu elektráren žádala také japonská firma Toshiba a americká firma NuScale Power. Ve schvalovacím řízení v USA jsou i další 4 typy jaderných minielektráren.

Minielektrárny by se zakopávaly pod zem a při svých malých rozměrech a malém množství jaderného paliva by měly být bezpečné a mohly by fungovat i jako čerpací stanice pro auta používající elektrický pohon. Řidiči by si u nich mohli vyměňovat vybité baterie za dobité. Jedna kilowatthodina energie vyrobené v jaderné minielektrárně by měla stát 2 až 3 centy, tedy asi 40 až 60 haléřů. Jeden galon benzinu (3,7 litru) vydá energii 39 kWh a stál v USA v létě 2008 4 dolary (cca 80 Kč). Ekvivalent energie jednoho litru benzinu vyrobený v jaderné mini elektrárně by tak v přepočtu mohl stát přibližně 4 – 6 korun. I při dvacetiprocentním zdanění by cena nepřesáhla 8 korun. V roce 2011 oznámil Massachusetský institut technologie, že vynalezl nový typ baterie, kde by dobíjení baterie mohlo být nahrazeno výměnou bateriové tekutiny. Doplnění paliva by tedy možná mohlo probíhat stejným způsobem jako při čerpání nafty nebo benzinu u čerpací stanice. Vynálezci předpokládají, že k zahájení výroby tohoto typu baterie by mohlo dojít za několik let.

V loňském roce byla v Bangladéši podepsána smlouva s americkou firmou NIC International na stavbu jaderné minielektrárny. Výrobu elektřiny měla zahájit letos v únoru. Realizace projektu ještě závisela na souhlasu bangladéšské a americké vlády. O uvedení do provozu jaderné mini elektrárny v Bangladéši však není možné najít na Internetu zmínku. K sériové výrobě atomových minielektráren totiž zřejmě hned tak nedojde. Podle expertů je možné každý jaderný reaktor upravit tak, aby vyráběl obohacený uran, použitelný k výrobě atomové bomby a přinejmenším teoreticky by tak obohacený uran mohli získávat teroristé. Navíc by případná sabotáž mohla způsobit, že by reaktor začal vydávat radioaktivní záření. Zdá se tedy, že aby se tato technologie mohla začít používat, musel by se během příštích 18 let svět naučit být spravedlivý k utlačovaným národům a menšinám. Nicméně se tvrdí, že je ve vývoji technologie výroby energie v jaderných minielektrárnách, která by neumožňovala, aby se v nich vyráběl obohacený uran.

Největší rezervy jsou ale pořád ve sluneční energii. Slunce dodává na Zemi za 1 hodinu více energie, než svět spotřebuje za 1 rok. Jen zhruba tisícina této energie je spotřebovávána na fotosyntézu. Za rok dodává slunce na Zemi dvakrát více energie, než jsou veškeré světové zásoby fosilních paliv a uranové rudy dohromady. Je jen otázka času, kdy se naučíme tuto energii zpracovávat. Výroba elektrické energie ze solárních panelů je dosud drahá, ale v červnu 2011 oznámil šéf společnosti General Electric, že očekává, že by za 3 až 5 let, díky využití technologie tenkých povrchů, mohla cena 1 kilowattu elektrické energie vyrobené solárními panely, klesnout na 15 centů, tedy zhruba 3 koruny. V tom případě by se sluneční elektrárny určitě vyplatily pro spotřebu domů a mohly by se vyplatit i pro dobíjení autobaterií.

Pro použití v příštím desetiletí až dvacetiletí se zřejmě vynořuje i technologie, která by umožnila pohon aut lacino vyráběným vodíkem. V loňském roce hlásili vědci na výroční konferenci Americké chemické společnosti vynález umělého listu. Tento list o velikosti hrací karty podle nich dokáže procesem podobným fotosyntéze zásobovat energií domorodou chatrč celý den za přijatelnou cenu, bez doplnění materiálů. Je-li umístěn ve 4 litrech vody vystavených slunečnímu záření, začne štěpit vodu na kyslík a vodík, které potom mohou být použity k výrobě elektrické energie. Čerpací stanice by touto metodou mohly poměrně lacino vyrábět vodík pro pohon aut, která by potom při jízdě vypouštěla jen vodní páru, jež by nezpůsobovala oteplování klimatu a vracela by se zpět do přírodního koloběhu vody.