Včera jsem na C-Span poprvé v životě shlédla českého presidenta Václava Klause ve washingtonském National Press Clubu, kde přednášel na téma Enviromentalism and Climate Change. Tento velký světový architekt, bankéř, ekolog, ekonom, finančník, klimatolog, pedagog, politik, sportovec, spisovatel, státník a vědec, nositel Řádu Isabely Katolické, Pamětní medaile Hradní stráže, Řádu Bílé orlice a Puškinovy medaile se však spíše snažil prodat svoji novou, ropnými společnostmi podporovanou, knihu Blue Planet in Green Shackles – What Is Endagered: Climate or Freedom? (orig. Modrá, nikoli zelená planeta ).
Můj subjektivní dojem:
Když už nějaký státník jede do Washingtonu dělat prezentaci, měl by mu někdo říci a nějací experti ho naučit, jak má přednášet, jak má gestikulovat, jak má odpovídat na otázky a také, jak vystupovat. Možná si budete myslet, že jsem velmi kritická, ale s touto rétorikou, která spíše připomíná, že se baví v hloučku kamarádů U Fleků, nemá šanci. Už jsem totiž dlouho nic tak ubohého neviděla. Mám-li být upřímná, bylo mi to skutečně líto, že si s tím vypilováním projevu nedají Češi záležet. Našeho presidentského cvoka tady totiž cvičí jako pejska, aby věděl, co má říkat, kontroluje se každý pohyb, aby to vypadalo věrohodně, když presentuje ty své lži. Faktem je, že Václav Klaus je už takový „včerejší muž“, ale to neznamená, že by jeho přednesy nemohly být perfektní.
V čem dělal Václav Klaus chyby?
1. Nedíval se davu do očí, jako by ani ten dav neoslovoval, neustále mžoural očima, nikdy nebylo vidět, že by otevřel oči. Přesně toto mžourání praktikuje také určitá skupina lidí, včetně našeho presidenta pokaždé, když nesmírně lže. George Bush se však alespoň občas podívá do davu, když ty lži čte, i když u toho taky občas mžourá.
2. Celou dobu měl skloněnou hlavu, vůbec se do publika nepodíval, sice všechno četl, ale to je nesmírná ostuda, že si nedovede těch pár slov k takové příležitosti nacvičit a když ne zpaměti, tak by to měl mít natolik vypilované, že pouze sklouzne okem do předlohy, obrátí stránku, ale jede dál. Přitom se ale musí dívat do publika. Toto je naprosto neomluvitelné.
3. Neustále rozhazoval rukama, dokonce začal dělat takové půlobraty, jako by chtěl téměř začít tancovat, neustále přitom ovšem rozhazoval rukama, jako by něco chtěl řešit a bylo to mezi životem a smrtí, přitom nešlo naprosto o nic. Připadalo mi to nesmírně komické a doslova jsem se musela smát.
4. Jeho projev nepřinášel nic nového, dokonce ani nepřišel s novým objevem kola (v USA se říká „reinventing the wheel“), proto bylo skutečně směšné, že používal takovou dramatickou gestikulaci.
V odpovědích na otázky tvrdil, že by neměl problém v osobní komunikaci s Al Gorem, kdyby ho náhodou potkal, ptali se ho také na řešení izraelsko-palestinského konfliktu po jeho zkušenostech s rozpadem Československa. Na to byla jeho nejlepší odpověď, kdy řekl, že doporučuje, aby si to řešili sami, že by to přineslo nejlepší výsledek.
Jsem velmi zklamána z českého presidenta, v podstatě neřekl nic nového, nic, co by musel obhajovat, nic zásadního. Například teď bylo uznáno Kosovo a on zde nezaujal žádný postoj, mě to ovšem velmi mrzí, protože se všichni chovají k té naší mafiánské administrativě jako lokajové a otroci. Taková nesmírná ztráta času.
