Podle Jonathana Wilmota, což je šéf pro globální strategie (chief global strategist) u Credit Suisse, jsou dny eura v jeho dnešní podobě sečteny. Nemusí to znamenat konec eura jako takového, ale určitě konec eura v jeho dnešní podobě.
Jeho termín? Polovina ledna 2012.
Důvodem je snaha zabránit zamrznutí trhu s vládními dluhopisy členských zemí eurozóny, kde by hrozily i runy na banky. Sama Credit Suisse přiznává, že to může vypadat jako přehnaná dramatizace situace, ale že to odpovídá současnému vývoji, zejména na trzích vládních obligací. Z krátkodobého pohledu nemají ECB, ani vlády Řecka, Itálie nebo Španělska šanci se situací něco udělat.
Evropské centrální bance nezbývá nic jiného, než se snažit zabránit systémovému kolapsu. Výsledkem bude eskalace debat o fiskální unii a eurobondech (mimochodem, na 11. prosince připadá 20. výročí uzavření Maastrichtské smlouvy). Paradoxem je, že tlak na italské a španělské vládní obligace může zesílit, i když vlády odstartují nezbytné reformy, a k politické moci se dostávají bankéři. Pozor na Francii. Výnos francouzských obligací může vzrůst až na 5 %. Růst výnosů obligací může pokračovat, přestože ECB dále sníží úrokové sazby a bude dělat všechno možné pro jejich udržení na nízké úrovni. Ačkoliv nejsme členy eurozóny, krize těchto rozměrů by nevyhnutelně zasáhla i Českou republiku.
Převzato z http://proinvestory.cz/
