Srpen 31, 2009
Wall Street Journal (WSJ) dnes ráno informoval o tom, že kupci podílů ve zkrachovalých bankách dostanou podle tzv "loss-share" dohod miliardy dolarů ve státních zárukách na to, aby mohli spolknout tzv. špatná aktiva těchto bank. FDIC (Federální depozitní pojišťovací korporace) nabízí pokrytí kolem osmdesáti procent ztrát spojených s odkoupením bank. WSJ upozorňuje, že se jedná o masivní podporu soukromých společností a ohromné riziko pro americké daňové poplatníky.
V souvislosti s tím, jak se v tomto roce vršily krachy bank, způsobilo to vyčerpání fondu pojištění vkladů. Podle zprávy WSJ je však potenciální riziko z dohod o převzetí podílů zkrachovalých bank asi šestkrát větší, než částka, která zůstává ve fondech FDIC, jež garantují vklady klientů těchto bank.
Ačkoliv WSJ nejde tak daleko, aby řekl, jaká je skutečná výše garancí, ve skutečnosti jde o skvělý kšeft (sweatheart business), a je těžké si představit lepší scénář pro kupce těchto bank. (Snad jenom kdyby FDIC nabídla stoprocentní garanci celkových ztrát spojených s nákupem zkrachovalých bank.)
FDIC, jež se poprvé uchýlila k dohodám o ztrátových akciích během finanční krize na počátku devadesátých let, přitom tvrdila, že garance jsou mnohem levnější, než rozprodej majetku zkrachovalých bank. Pojďme se podívat na vyučtování prodeje Alabama Colonial Bank v tomto měsící, jak ho popisuje WSJ:
„FDIC, která předstírala, že hraje svoji tradiční roli, zprostředkovala prodej bankovních depozit této banky společnosti BB&T Corp., přičemž všechny ujišťovala, že klienti budou moci pokračovat bez jakýchkoliv překážek. Souhlasila také s tím, že pomůže BB&T odkoupit patnáctimiliardové portfolio pohledávek a dalších aktiv Alabama Colonial Bank s tím, že souhlasí s úhradou více než osmdesáti procent budoucích ztrát. Uzavřením tohoto obchodu může BB&T ztratit maximálně 500 milionů dolarů, a to pouze v tom nepravděpodobném případě, že se celé portfolio ukáže být bezcenným. A pak bude na řadě FDIC, aby pokryla ten zbytek.”
Tak to opravdu je, BB&T může mít ztrátu maximálně 500 milionů z patnáctimiliardové investice. To je důvod pro to, aby mnoho kupců zkrachovalých bank bylo v extázi z podrobností těchto obchodů, i když to znamená převzetí podřadných hypoték, komerčních půjček a dalších nelikvidních aktiv. Pro pochopení nabízíme svědectví členky vedení Wilshire State Bank Joanne Kimové: "Poté, co jsme pochopili, jak celý systém nákupu ztrátových podílů existuje, byli jsme na vrcholu blaha.“
Edward Harrison v srpnu na stránkách Credit Writedowns dokazoval, že tyto dohody vedou k socializaci ztrát a privatizaci zisků v bankovnictví:
„Podle mého názoru je předsedkyně FDIC Sheila Bair v těchto dnech nejlepším vládním regulátorem (ačkoli ne každý to tak cítí). Její agentura převzala černou práci v této krizi, jež spočívá v identifikaci podkapitalizovaných institiucí, jejich obsazení a předání jejich majetku do nových rukou. Tyto akce jsou nezbytnou součástí kapitalismu. Pokud je banka bezstarostná, musí za to nést následky. Byl bych však rád, kdyby se diskutovalo i o rozdělení ztrát z těchto zkrachovalých institucí. Většina z nich se totiž přenáší na FDIC, a tím pádem i na daňové poplatníky. Zánik zbankrotovaných institucí však může znamenat, a to je nezbytná součást kapitalismu, jenom skrytou redistribuci bohatství.
„A to je to, čemu se říká sweetheart deal," píše Harrison.
Převzato z Huffington Post
Překlad: Stan
