Faktor XX11

Reklama


 

Název „ Faktor XX11“ je zde použit jako kryptonym pro cokoliv nepochopitelného, včetně mimozemšťaňů, co lze považovat za zatím neidentifikovatelnou příčinu či spíše shluky příčin vzestupu lidstva jako celku či určité společnosti, komunity, státu v posledních staletích. Mohou tedy za tím být i jiná „pozadí“ a jen tušené vazby. Psát o mimozemšťanech přímo jako o něčem, co nám umožňuje na této planetě dosáhnout toho, čemu obecně říkáme RŮST či INOVACE anebo POKROK, jak také zmíněnému vzestupu někdy říkáme, by také mohlo našince vyloučit z komunity normálně přemýšlejících lidí. Faktor XX11 lze tedy považovat jen za jednu ze standardních hypotéz umožňující zdržet se přesnějšího vyjádření o tom, co je za „úspěchy“ lidstva v jeho snaze o přežití, protože o tom, co to je, nic jistého nevíme.

V nedávné minulosti se kolem našeho druhu a jeho schopnosti přežít odehrávalo tolik změn a s nimi spjatých zvláštností, ne-li záhad, že mnozí, kteří o tom přemýšlejí, se nestačí divit, že tady ještě jsme. Pokud však chceme porozumět tomu proč a kvůli čemu jsme ještě zde, zda neexistuje nějaká jiná hrozba, pak fakt, že jsme neskončili třeba:

  • v plamenech třetí termonukleární či v hrůzách efektů pandémií vyvolaných bakteriologickými zbraněmi (zvláště v 60.- 80. letech)

  • v totalitně řízených, díky náboženství a jiným ideologiemi zakonzervovaných společnostech (typu katolickou církví a jejími pastýři ovládajícími „stáda“ a „ovečky“ v 17. století)

  • v jiných slepých cestách vývoje, pak nezbývá nic jiného než aspoň na nějakou dobu – než budeme o něco chytřejší a vzdělanější – využít faktoru XX11 jako berličky našeho nedostatečného poznávání.

Výhoda tohoto faktoru spočívá také v tom, že nemusíme přijmout tvrzení, které se nám díky náboženským či jiným tlakům vnucuje. Tedy že někdo „nahoře“ dozoruje naše chování a jednání, tedy bdí nad námi, chrání nás. Někteří si pod tím představují právě ufony, jiní nějakého Boha. Jehovu, Alláha či třeba Hospodina. Nejpravděpodobnější se ale zdá to, že zde funguje nějaký – možná hypertrofovaný – funkční instinkt sebezáchovy. Přece jen: Ještě pořád jsme tady! Navzdory všem hrozbám zvnějšku i od nás samých! Jak si to však rozumně vysvětlit? A je vůbec nutné hledat pro to vysvětlení, když kolem nás se děje tolik zjevných absurdit a paradoxů, svědčících, že nežijeme v logicky uspořádaném a tedy i srozumitelném světě? Uvedeme jen některé z nich, které se objevily v médiích minulý týden:

Česká policie zahájila velkou akci proti údajným vydavatelům knihy “Základy Tauhídu. Islámský koncept Boha“, který měl napsat A. A. B. Philips, kanadský konvertita k islámu původem z Jamajky. Četná média – ale i policie(!) uvádějí, že právě tato kniha je hlavní, ne-li jedinou (!) příčinou razie v některých pražských mešitách, kam chodí za účelem bohoslužeb zdejší muslimové (a také celá řada českých dívek, které v navázání známosti s některým zámožným cizincem a v následné konverzi k islámu vidí cestu, jak zplodit a vychovat potomstvo, k čemuž se jejich čeští partneři – stávající i potenciální – vzhledem k odlišnosti svých životních strategií nějak nemají). V případě Češek – využívám zde poznatek opřený o  výsledky jednoho, již deset let starého výzkumu zabývajícího se motivacemi konverze českých dívek navštěvujících tato (české veřejnosti málo známá náboženská centra) – jde ale o zcela logické chování. Nejde o Boha, jde o rozmnožování se, tedy o jeden z našich nejsilnějších pudů. Jako každé náboženství, i islám se dá využít i zneužít fakticky k čemukoliv. Tak jako se dá katolická víra v Boha zneužít ve víru v mamon, včetně ospravedlňování české krádeže století v podobě restitučního zákona z roku 2012 iniciovaného tlupou katolických církevních hodnostářů, nenasytných právníků, zločinných politiků a jiných elementů. Můžeme k tomu ovšem doplnit: A proč ne, když se ta společnost nechává bez zjevné způsobilosti k sebeobraně okrást? Pravda je, že právě tato krádež byla provedena velmi sofistikovaně a byla dlouhodobě připravovaná. Patří ke krádežím typu, kdy zloděj používá staré praxe všech přichycených zlodějů a volá „chyťte zloděje". V našem případě prohlašuje “co je ukradené, musí být vráceno“. Problém je jen v tom, kdo co ukradl první. Tehdejší premiér, ministr financí, poslanci i prezident, kteří na tom s preláty spolupracovali (mohli za to mít něco přislíbeno, třeba další plnící pero do sbírky) ani dnes nejsou hnáni k odpovědnosti. Nikdo však nešel do ulic, tím méně na barikády. A nikdo se nesnaží zrušit tem zlodějský zákon.


Vraťme se však k policejní akci. Od zdroje z TPZA jsem se dověděl, že stejná kniha byla v USA vydána již v roce 2006 (u nás před dvěma lety), a je tam v běžném prodeji v síti AMAZON, buď jako nový výtisk za 10 dolarů, či jako použitý za polovinu. Proč tedy by s tím měla policie, možná i tajné služby u nás dělat takové manévry a ciráty, když to prodemokratické oligarchii v USA nevadí? Vždyť to navíc je v rozporu se svobodou tsiku!

Něco podobného se týká i nových mediálních absurdit, jako bylo třeba vystoupení Standy Grosse před pár dny v TV. Ani teď není jisté, za co a pro co se omlouval, ale on tvrdí, že už našel Krista. Co našel doopravdy a co chce udělat s těmi podvodně získanými penězi (zneužití vysoké funkce je podvod, to on jako byť rychlokvašený právník dobře ví), o tom se mu ale mluvit nechtělo. Chtělo by se říci: Čert ho vem. Ať se těmi svými zlodějnami zalkne.

Takových a jiných paradoxů a absurdit kolem nás je – a asi i bude nadále – dost na to, abychom si připadali jako bytosti žijící v podivném světě, kde je všechno jinak, než by mělo být.

Jen tu a tam se v některých médiích objeví i něco, co bychom tam nečekali, a co umožňuje regeneraci našeho smyslu pro realitu. Třeba rozhovor s fyzikem L. M. Kraussem z Arizonské státní univerzity v pořadu České televize Hydepark. Nejsilnější část tohoto rozhovoru se týká právě původu a podstaty náboženství. Je v něm použito vědění, které stojí za to, abychom si ho všimli. Pokud tímto způsobem zkusíme sami přemýšlet o tom, jak je možné, že lidstvo ještě existuje, možná nám onen „faktor XX11“ nebude dělat takový problém. Prostě je mnoho věcí, k jejichž pochopení nemáme dost vědění. Jak říkal už Shakespeare v Hamletovi: „Je mnoho věcí mezi zemí a nebem…“ Je jasné, že kdyby se mezi nás dostal nějaký člověk z minula (a nemusela by to být ani příliš vzdálená minulost), bude mu mnohé z toho, jak žijeme, myslíme, s čím zacházíme (technika apod.) připadat jako z jiného světa. Nezbývalo by mu nic jiného do doby, než se mu podaří doplnit si příslušné vědění, označit to tedy jako „faktor XX11“.

Foto: Banksy

Přejít do diskuze k článku