Mistrovství světa ve fotbalu zatím přináší vášnivým i svátečním fandům nejedno rozčarování. Ikony fotbalu působí jako vlastní stíny…
Africké týmy, které bývaly vždy aspoň pro jeden zápas objevy šampionátů a sloužily jako expresní dodavatel „nového masa“ do nejlepších světových klubů, hrají často „zkrocené“ evropskými trenéry podobně obezřetný (a tudíž nudný) fotbal, kterého se nám v Evropě dostává všude plnými doušky…
Po zápase Brazilie – Pobřeží slonoviny mě ale rozhodil jeden z fotbalových expertů ve studiu ČT.
Padl gól po evidentním zásahu hráče rukou. Útočník naskočil na centr, míč zasáhl paží a následně skóroval. Bezradný rozhodčí (nedávno byla odmítnuta možnost shlédnutí videozáznamu ve sporných případech) se šel zeptat hráče. Ten s vytřeštěnýma udivenýma očima rozhořčeně gestikuloval, že žádná ruka nebyla. Díky opakovaným detailním záběrům byl desetkrát před světem usvědčen ze lži. Rozhodčí se spokojil s jeho „vysvětlením“ a rezignoval.
Expert České televize záležitost komentoval tak, že není věcí hráče se přiznávat! Od toho prý tam jsou tři rozhodčí, aby rozhodli…
Mám v hlavě včelín. A co takhle fair play, chtělo by se oponovat? To už je trapná historie? Rytíři plácků i světových stadiónů jsou mimo hru? Běhej a kopej, debile, o nic se nestarej a dávej góly za každou cenu…
Vzpomněl jsem si na dobu, kdy jsem trénoval žákovské mužstvo se svými malými syny. Jeli jsme kamsi na zápas a trenér soupeře ječel na své obránce při úniku našeho desetiletého útočníka: „Sejmi ho, sejmi ho, ty vole!“
A on toho našeho sejmul. Vystartoval jsem na toho chlapa, až jsem se nepoznával. „Ty máš rád fotbal, hajzle? Učit malé kluky likvidovat se navzájem?“ Málem jsme se poprali… Vždyť o nic nešlo…, říkali ti, co nás od sebe odstrkovali.
Vždyť o nic nešlo…
(Psáno pro www.vanilka.cz)
Převzato z blogu autora na Aktuálně
