Počátkem července jsem publikoval výňatek z Global EUrope Anticipation Bulletin č. 56. ohledně trhu nemovitostí. V posledním čísle publikují názor, co by mělo být strategickými prioritami pro nejbližší 2 roky. K publikování jsem získal jejich písemný souhlas, domovskou webovou adrese najdete zde.
Před G20 se v příštím roce otevírají možnosti pro změnu. V roce 2012 totiž potenciálně dojde k výměně politického vedení téměř u poloviny členských zemí. Jde o USA, všechny země BRIC, Francii, Itálii, Mexiko, Jižní Koreu, výměnu nelze vyloučit ani v Německu… Summit G20 koncem roku 2012 tak svede dohromady politické představitele zvolené během krize. Tito představitelé se nebudou moci vymlouvat na to, že je situace překvapila, apod.
Co by mohlo být strategickými prioritami pro roky 2012/2013?
1. Nastartování procesu zavedení nové globální rezervní měny. Nejjednodušší by bylo vyjít ze stávající SDR, akorát by stálo za to vybrat mu nějaké jiné „více sexy“ jméno. Nová měny by se skládala z koše nejvýznamnějších měn – dolar, euro, jen, real, rubl, rand a možná i zlato. V případě vzniku společné měny pro země Perského zálivu by stálo za zvážení i přidání této měny. Vypadly by „finanční měny“, jako je britská libra či švýcarský frank. Technicky by to neměl být žádný problém, vše by záleželo čistě na politické vůli. Země eurozóny + země BRIC by takovou vůli podle všeho měli. Možná by se k nim přidaly i další země. Za hlavní odpůrce lze tipovat Spojené státy a Velkou Británii, jejich role ale bude slábnout. Vize a vůle zemí eurozóny + BRIC tak budou klíčovým faktorem ovlivňující úspěch či krach této iniciativy. A bez skutečně hluboké restrukturalizace globálního finančního systému se svět z krize jen tak nedostane.
2. Dostat hlavní světové finanční instituce alespoň z části pod veřejné opatrovnictví, nejdéle od roku 2013 Seznam těchto institucí je známý. Jde o instituce, které se dostaly na seznam sestavený Financial Stability Board, které představují systémové riziko. K tomu by se přidaly i nejvýznamnější instituce ze zemí BRIC. Ty totiž ponesou systémové riziko během několika let. Co je cílem? Za prvé – zajistit, že finanční instituce odolají svodů, spekulací, i když víme, že zajistit to na 100 procent není možné, hlavně z důvodu nemožnosti plně věřit vedení a neexistenci tlaku akcionářů tímto směrem. Za druhé – zorganizovat „mírnou deflaci“, která nepoškodí zásadním způsobem reálnou ekonomiku. Země neaplikující výše popsané politiky by se dostaly na černou listinu. O něco podobného se mezinárodní společenství snaží v případě daňových rájů, zatím však bez většího úspěchu. V tomto případě však není prostor pro jakoukoliv chybu.
3. Odstartování obrovského desetiletého globálního programu investic do infrastruktury Pod pojmem „infrastruktura“ jsou chápány veřejné služby – od vzdělávání, přes dostupnost lékařské péče či jiných základních služeb (voda, elektřina, telekomunikační služby) až po vědecké programy včetně lékařství či alternativních energií. Cílem je co nejlepší využití finančních prostředků z globálního pohledu, o dosažení udržitelného růstu. Je to i možnost, jak zastavit rozplývání se miliard dolarů v rámci ekonomické krize.
Napsáno pro web Pro investory
