Toto na ČT 24 ve čtvrtek večer prohlásil – s pevným přesvědčením v hlase – o svém stranickém kolegovi Kalouskovi poslanec Gazdík. To na vysvětlenou, proč mu šel okamžitě na ruku, když ho tento jeho pán těsně po svém výprasku ve sněmovně požádal o výměnu funkcí: tedy že Kalousek povede místo Gazdíka stranický poslanecký klub a Gazdík ve středu vstoupí do rozbouřeného poslaneckého ringu, aby v něm pro TOP 09 vybojoval funkci čtvrtého místopředsedy, což se Kalouskovi v předcházejícím mači nepodařilo. Gazdíkova nevýhoda je tedy v tento okamžik nabíledni. Přišel o svůj příplatek za vedení stranického klubu i o právo přednostního projevu ve sněmovně, zatímco Kalousek totéž od Gazdíka získal – a výměnou za to poskytl svému pobratimovi středeční boj o zisk zhruba stejný – ale zato s totálně nejistým výsledkem.
Pochopitelně Gazdík v popsané situaci připomíná potulného rytíře, obraného lapky o košili, kabát i kalhoty, který nyní pro svou ostudnou nahotu hledá polehčující okolnost. A tak bere zavděk oné pověsti o velkém rétorovi, kterému právě v zájmu tohoto pro stranu zcela nepostradatelném rétorství, on Gazdík, gentlemansky ustupuje. Aniž bychom my všichni ovšem tušili, zda si Kalouskovo rétorství bere jen jako zdůvodňující záminku pro svou povolnost, či zda v rétorské schopnosti šéfa skutečně věří. Jestliže platí možnost druhá, jde o známý psychologický jev (Hitler – Forster), kdy člověk zcela nezvratně přesvědčený o své výjimečné schopnosti, dokáže toto své přesvědčení přenášet i na své okolí, ať už je skutečně existující situace jakákoliv. V tomto případě taková, že pro Kalouskovo rétorské umění aspoň trochu přesvědčivý důkaz neexistuje. Vzpomeňme na jeho obranu poslankyně Parkanové. Co křečovitého úsilí, co řečnických kouzel, kudrlinek a na efekt vypočítaných přestávek i modulací hlasu v tom bylo – a přesto to – protože v jeho argumentaci jako VŽDY chyběl mravní základ – dokonce ani v převážně pravicové sněmovně nezabralo. Ne, ten člověk skutečný rétor není, jen si to o sobě myslí, a myslí si to tak intenzívně, že tomu slabé povahy – mezi nimi možná i Gazdík – mohou uvěřit. Ale s pravdou se to míjí, jako vůbec všechno, co tento pro republiku neblahý člověk od začátku své politické kariéry hlásá – či rétoruje.
