Sleduji hlavní večerní zprávy od 23 hodin v kanadské televizi denně. Poslední měsíce nemine dne, kdy by nebyla připomenuta prasečí chřipka. Ještě před měsícem byla tato informace sdělována někde uprostřed zpráv a její délka se většinou pohybovala mezi jednou až dvěma minutami. Postupně se přesouvala stále více k začátku a její délka se prodlužovala. Poslední týden je informace o chřipce hlavní zprávou televizních novin a z půlhodinových zpráv zabírá kolem deseti prvních minut. V následujících půlhodince v regionálních zprávách od 23:30 je prasečí chřipka znovu připomenuta (dokonce i často opakují stejné záběry) minimálně pětiminutovým blokem. Inu, repetitio est mater studiorum.
Televizní zpráva o postupu viru H1N1 v Kanadě má pevnou strukturu. Většinou se skládá ze záběru na dlouhou řadu lidí čekajících na své očkování kdesi v kterémsi městě v Kanadě, pak několikrát detail jak injekční jehla vniká do ramene většinou dítěte, pak znovu pohled na dlouhou řadu čekajících, následuje monolog nějakého odborníka, který řekne něco v tom smyslu, že množství vakcín pro všechny Kanaďany zatím ještě nestačí, ale že je přiobjednáno a bude jich dost. A radí, aby se lidé nechali očkovat, zvláště děti, těhotné ženy a přestárlí. Občas je tato pevná sekvence proložena informací, že ne všichni Kanaďané chtějí očkování (více než polovina je odmítá, přiznali dokonce jednou před týdnem), předevčírem došli tak daleko, že ukázali nějakého mladíka, který je natolik proti očkování, že si sám namnožil informační letáčky proti očkování a rozdává je na ulici. Naštěstí hned po těchto záběrech následoval rozhovor s nějakým doktorem, který rozhodně takové počínání odsoudil, nazval je nezodpovědným a dokonce nebezpečným. Za teroristu dotyčného mladíka zatím neoznačili, ale kdoví, třeba se do konce týdne k tomu dopracují.
Včera přitvrdili a obvyklý desetiminutový blok obohatili zprávou o smrti třináctiletého chlapce. V neděli šel na hokejový trénink, udělalo se mu špatně, šel k lékaři, ten to diagnostikoval jako nachlazení a poslal jej domů a druhý den byl chlapec mrtev. Prasečí chřipka. Hned to věděli. Pak byl srdceryvný rozhovor s rodiči chlapce, kteří litovali, že jej nenechali včas očkovat. Teprve po této "vložce" následovaly obvyklé záběry na řady čekajících.
I když ve stejném bloku řekli, že devět z deseti úmrtí na tuto nemoc je následkem nějakých předchozích jiných zdravotních problémů, a i když doplnili, že šance na smrt následkem prasečí chřipky je 1:250 000, tyto dvě informace byly pohřbeny způsobem, jakým je celý blok vysílán.
Musím uznat, že způsob, jakým nám nalévají do hlavy tuto zprávu, je vysoce sofistikovaný a účinný. Oni nehrozí. Neříkají „musíš se nechat očkovat“. Ne, oni prostě den po dni ukazují znovu a znovu záběry jiných lidí, jak čekají jako ovce v řadě, až má člověk najednou pocit, že ti čekající jsou vlastně úplně normální (vidím v řadě množství krásných mladých lidí, dětí, dobře oblečených párů) a že těm, kteří se očkovat nenechají, něco uniká. Hrají na stádní instinkt. Stokrát opakovaná informace, ať už pravdivá nebo ne, se vám vpije pod kůži. Důkladně.
Rozhodl jsem se zeptat se na názor svého rodinného lékaře. Máme ho už dvacet let a jsme s ním spokojeni. Jeho odpověď:
„Nech se očkovat.“
S tímhle jsem se nemínil tak lehce spokojit. „Vždyť přeci se na to neumírá.“
„O, to není pravda. Máme v Ontáriu mrtvé.“
„A jak víš, že umřeli na prasečí chřipku?“
„Víme, že je tady.“ (virus H1N1)
„Ale vyšetření na přítomnost H1N1 se přece nedělá u každého nemocného. To vyšetření je složité a drahé.“
„My to neděláme u každého. Máme centra… v Bramptonu, Torontě, Londonu…“
„Ale tam také nedělají test na H1N1.“
„My to máme podchyceno statisticky.“
„Statisticky?“
„Víme, kolik lidí zhruba umřelo na H1N1.“
Zkrátka kroutil se milý doktůrek jako had. Poslední otázka, jestli se on sám nechá očkovat: „Samozřejmě, že ano.“
Doma jsem si našel na internetu, jak se provádí identifikace viru H1N1. V Kanadě to dělá jen jedna laboratoř a sice Národní mikrobiologická laboratoř ve Winnipegu. Všechny vzorky se musí odeslat tam. Zjištění výsledků trvá jeden až pět dnů. To byla situace z května t.r., není vyloučeno, že mezitím už rozšířili počet laboratoří provádějících tyto testy.
V Britské Kolumbii a v Ontáriu dělají předběžný test zvaný PCR. Test trvá osm hodin. PCR znamená polymerázní řetězová reakce (polymerase chain reaction) a jde o techniku zesílení DNA, při které jsou generovány miliony kopií určité sekvence DNA sloužící k identifikaci viru. Je-li test pozitivní pro chřipku typu A, trvá dalších 8 až 12 hodin zjištění, zda jde o sezónní chřipku nebo ne. Pokud nejde o sezónní chřipku, potřebujeme dalších 4 až 8 hodin k sekvencování (posloupnosti), která určí, zda se jedná o H1N1.
Jak vidno, nejde o jediný test, ale o sérii nejméně tří poměrně náročných testů, a to nejen na čas. Předpokládám, že budou také hodně drahé. Můj rodinný doktor připustil, že neznají počet skutečně nakažených virem H1N1, vycházejí ze statistických odhadů.
Statistika je přesný součet nepřesných údajů. A kdosi, myslím, že to byl Churchill, řekl, že věří jen těm statistikám, které si udělal sám.
Dostal jsem se do situace, kdy nevím, kde je pravda. Způsob, jakým je vedena propaganda ohledně očkování, je nesmírně propracovaný a dokonalý. Když se denně dívám na ty dlouhé řady čekajících na očkování, říkám si, jestli se nepletu já a jestli oni nemají nakonec pravdu. Nechce se mi věřit, že by probíhala tak dokonale organizovaná genocida lidské populace v přímém přenosu přímo před mýma očima. Že by jim to prošlo. Pokud mají zastánci konspiračních teorií pravdu, znamenalo by to, že všichni tito očkovaní lidé budou mít za nějakou dobu potíže se svým zdravím. Třeba za několik let. Za pět, za deset, kdo ví. Patrně nezačnou hromadně vymírat, to by bylo moc nápadné, ale objeví se u nich různé zdravotní problémy. Různé zdravotní problémy budou znamenat vyšší náklady na zdravotní péči a hlavně zvýšenou spotřebu léků. Komu to prospěje? Ano, těm stejným, kteří vyrobili očkovací látky. Bylo by to možné? Nevím. Něco mi říká, že ano. Ale bylo by to ďábelské, nemyslíte? Jenže je to i v souladu s přáním „elit“ snížit velikost populace na planetě. Existuje takový plán? Mohl by.
Co z toho plyne pro nás? Říkám si, jestli to nakonec nebude k něčemu i dobré. Totiž mohla by tady zasáhnout přirozená evoluce. A strůjci těchto šílených plánů by mohli nakonec zjistit, že si ukousli příliš velké sousto.
Předpokládejme na chvíli, že vše, co konspirační teoretikové říkají, se ukáže pravdou. Lidé začnou po několika letech chřadnout důsledkem očkování. Budou umírat předčasně. Kdo naopak vydrží, budou ti, kteří používají vlastní hlavu a odmítli se nechat očkovat. Výsledek: V populaci ubude ovcí, přibude myslících lidí (procentuálně). Myslíte, že by to bylo možné? Nevím. Ale evoluce tak nějak funguje.
A ještě jedno zajímavé zjištění. Čtu ruský tisk denně. Vypadá to, jako by se šílená pandemie viru H1N1 Rusku tak nějak vyhnula. Článků o ni je minimálně, pokud vím, ani žádné hromadné očkování ruská vláda nechystá. Není to divné?
Převzato z www.zvedavec.org
