Hitlerovi židovští vojáci

Reklama


Riggův výlet

http://pogrom.org.il/images/WaffenSS.jpgProjel Německo na kole, někdy ujel až 100 mil za den. Celé měsíce přežíval na levných sendvičích s marmeládou a arašídovým máslem a spal ve spacáku v blízkosti provinčních nádraží. Potom projel Švédsko, Kanadu, Turecko a Izrael, cesta mu trvala šest let, společnost mu dělaly jen kamera a notebook.

V létě roku 2002 si prohlédl svět skrze plody své askeze a třicetiletý Bryan Mark Rigg publikoval svoji poslední práci Hitlerovi židovští vojáci. Nevyřčený příběh nacistických rasových zákonů a lidé židovského původu v německé armádě. Brian je evangelikální křesťan (podobně jako prezident Bush), pochází z dělnické rodiny z Texasu, z "Biblického pásu",  byl dobrovolníkem v izraelské armádě a důstojníkem u americké námořní pěchoty. Pak se začal zajímat o svoji minulost. Proč jeden z jeho předků sloužil ve Wehrmachtu, a další zemřel v Osvětimi?

Rigg vystudoval na Yale University, získal grant na Cambridge, udělal 400 rozhovorů s veterány z Wehrmachtu, natočil 500 hodin videozáznamů, nafotil 3 000 fotografií a prostudoval 30 000 stran monografií hitlerovských vojáků a důstojníků, těch, jejichž židovské kořeny sahají do Izraele. Riggovy dedukce a závěry zní naprosto neuvěřitelně. V německé armádě během druhé světové války na frontě bojovalo až 150 tisíc vojáků, kteří měli židovské rodiče nebo prarodiče.

Termínem „míšenci“ byli v říši zvaní lidé narození ve smíšených manželstvích s neárijcem, nebo neárijkou. Rasové zákony z roku 1935 rozlišovaly mezi „míšenci“ prvního stupně (jeden z rodičů Žid) a druhého stupně (babička nebo dědeček Židé). Nehledě na své židovství , na statut „podřadných lidí“ s židovskými geny a navzdory horlivé propagandě, desítky tisíc „míšenců“ za nacistů žili klidně. Nastupovali podle povolávacích rozkazů do Wehrmachtu, Luftwaffe a Kriegsmarine, stávali se nejen vojáky, ale také generály na úrovni pluků, divizí i celé armády.

 

Stovkám „míšenců“ byl za statečnost udělen Železný kříž. Dvaceti důstojníkům a mužům židovského původu bylo uděleno nejvyšší vojenské vyznamenání Třetí říše – Rytíř kříže. Veteráni Wehrmachtu si Riggimu stěžovali, že jejich nadřízení se zdráhali poskytnout jim rozkazy k povýšení pro jejich židovský rodový původ (podobný „vztah“ k židovským vojákům byl i v sovětské armádě).

Osud

http://pogrom.org.il/images/Goldberg.jpgByly tak otevřeny životní příběhy, které by se sice mohly zdát podivné, ale ony jsou skutečné a zdokumentované. Tak mohl dvaaosmdesátiletý obyvatel ze severu Německa, věřící Žid, který sloužil za války ve Wehrmachtu v hodnosti kapitána, tajně pozorovat židovské náboženské obřady v polních podmínkách.

Po dlouhou dobu přinášela nacistická propaganda na svých stránkách fotografii modrookého blonďáka v přilbě. U snímku bylo napsáno: „Ideální německý voják.“ Tímto ideálem árijského vojáka Wehrmachtu byl Werner Goldberg (po otci Žid).

Major Wehrmachtu Robert Borchardt byl vyznamenán Rytířským křížem za tankový průlom na ruské frontě v srpnu 1941. Robert pak byl poslán k Rommelovu Afrika Korpsu. U El Alameinu byl Borchardt zajat Brity. V roce 1944 byl zajatci dovolen přesun do Anglie, aby se mohl setkat se svým otcem – Židem. V roce 1946 se Robert na naléhání svého židovského otce vrátil do Německa: „Někdo musí budovat naši zemi“. V roce 1983, krátce před svou smrtí, řekl Borchardt Německým studentům: „Mnoho Židů a polovičních Židů, kteří bojovali za Německo během druhé světové války věřili, že musí poctivě bránit svoji vlast službou v armádě.“ Plukovník Walter Hollander, jehož matka byla židovka, obdržel osobní dopis od Hitlera, ve kterém führer certifikoval árijství tohoto halachického Žida. Stejný certifikát „německé krve“ Hitler podepsal desítkám vysokých důstojníků židovského původu. Hollander během druhé světové války získal Železný kříž obou stupňů a nejvyšší státní vyznamenání, Zlatý německý kříž. Hollander obdržel Rytířský kříž v červenci 1943, když jeho protitanková brigáda v bitvě v Kurském výběžku zničila 21 sovětských tanků. Walter Hollander následně dostal dovolenou a do Říše cestoval přes Varšavu. Tam byl šokován zničeným židovským ghettem. Na frontu se Hollander vrátil zlomený snahou personalistů šťourat se v jeho soukromí („příliš nezávislý a malověrný“) a zarazit jeho povýšení do hodnosti generála. V říjnu 1944 byl Walter Hollander zajat a ve Stalinových táborech strávil 12 let. Zemřel v roce 1972 v Německu.

 

Plná dějinných záhad je záchrana rabína Lubavičera, Josefa Schneersona z Varšavy, ke které došlo na podzim roku 1939. Souvěrci ve Spojených státech apelovali na státního sekretáře Cordella Hulla se žádostí o pomoc. Státní oddělení se proto dohodlo s velitelem vojenské výzvědné služby (Abwehr) admirálem Canarisem o volném průjezdu Schneersona Říší do neutrálního Holandska. Abwehr a rabín našli společnou řeč; němečtí zpravodajští důstojníci dělali vše co mohli, aby zabránili vstupu Ameriky do války a rabín poskytl jedinečnou šanci pro vstřícný krok.

Teprve nedávno jsme se dozvěděli, že operaci propašování rabína Lubavitchera z okupovaného Polska vedl plukovník Abwehru Dr. Ernst Bloch, syn Žida. Bloch rabína chránil před útoky doprovodného oddílu německých vojáků. Důstojník sám byl "krytý" spolehlivým dokumentem: „Já, Adolf Hitler, führer německého národa tímto potvrzuji, že Ernst Bloch je osobou německé krve.“ Pravda, v únoru 1945 již tento dokument nezabránil odstavení Blocha z funkce. Je zajímavé si všimnout shody jmen. Žid Dr. Eduard Bloch, který v roce 1940 od Hitlera osobně obdržel povolení odcestovat do Spojených států, byl doktor z Lince, stýkal se s matkou Adolfa Hitlera a jeho samého znal od dětství.

Čím byli „míšenci“ ve Wehrmachtu – oběti antisemitského pronásledování, nebo spolupachatelé popravčích? Život je často stavěl do absurdní situace. Jeden voják se Železným křížem na hrudi přijel z fronty do kanceláře koncentračního tábora Sachsenhausen na návštěvu …"je tam můj židovský otec". Důstojník SS byl tímto návštěvníkem šokován. „Kdybys na sobě neměl uniformu, rychle bych tě šoupnul tam, kde je tvůj otec.“

 

Další příběh vyprávěl 76letý obyvatel Německa, stoprocentní Žid. V roce 1940 se mu podařilo na padělané doklady utéct z okupované Francie. Pod novým německým jménem byl povolán k Waffen SS, elitní bojové jednotce. „Když jsem sloužil v německé armádě a moje matka zemřela v Osvětimi, kdo jsem potom já, oběť, nebo jeden z jejích pronásledovatelů? Němci si prožili pocit viny za své skutky, o nás nechce nikdo slyšet. Židovská komunita se nás štítí, protože naše příběhy jsou v rozporu se vším, co jsme zvykli slyšet o holokaustu.“

Seznam 77 jmen

V lednu 1944 připravilo personální oddělení Wehrmachtu tajný seznam 77 vysoce postavených důstojníků a generálů, „míšenců s židovskou rasou, nebo ženatých se Židovkami.“ Všech 77 jmen Hitler osobně označil jako „německou krev“. V seznamu je uvedeno 23 plukovníků, 5 generálmajorů, 8 generálporučíků a dva armádní generálové. Dnes Bryan Rigg říká: „K tomuto seznamu můžeme přidat ještě dalších 60 jmen vyšších důstojníků a generálů wehrmachtu, letectva a námořnictva, včetně dvou polních maršálů.“

V roce 1940 bylo všem důstojníkům, kteří měli dva židovské dědečky a babičky, nařízeno opustit vojenskou službu. Ti, kteří byli „ušpiněni“ židovstvím pouze jedním z prarodičů, mohli v armádě zůstat v hodnosti a na stávajících pozicích. Realita byla zcela jiná, a tyto příkazy nebyly splněny. Proto se vše neúspěšně opakuje v roce 1942, 1943 i 1944. Časté byly případy, že němečtí vojáci, vedeni zákony „frontového bratrství“, schovávali „své Židy“ a nevydali je represivním orgánům.

Bývalý německý kancléř Helmut Schmidt, důstojník Luftwaffe a vnuk Žida říká, že „jen v mé letecké jednotce bylo 15-20 stejných kluků jako já. Jsem přesvědčen, že Riggův hluboký ponor do problematiky vojáků německého židovského původu otevře nové perspektivy ve studiu vojenské historie Německa XX století“.

Rigg pouze v tomto jediném dokumentu popsal 1200 případů služby „míšenců“ ve Wehrmachtu, vojáků a důstojníků a problémů s nejbližšími židovskými předky. U tisíců z těchto bojovníků byly zničeny příbuzenské vztahy se židovskými příbuznými, synovci, tetami, strýci, prarodiči, matkami a otci.

Jednou z nejponuřejších postav nacistického režimu, kterou byl doplněn „seznam 77“, byl Reinhard Heydrich. Hitlerem oblíbený šéf RSHA, který řídil gestapo, kriminální policii, zpravodajskou službu a kontrarozvědku, celý (naštěstí krátký) život bojoval s pověstí židovského původu. Reinhard Heydrich se narodil v roce 1904 v Lipsku, jako syn ředitele konzervatoře. Rodinná anamnéza říká, že jeho babička se provdala za Žida krátce po narození otce budoucího šéfa RSHA.

V dětství starší chlapci Reinharda často bili a pokřikovali na něj Žide (mimochodem i Eichmanna ve škole škádlili pokřikem „malý Žid“). Jako šestnáctiletý nastoupil do šovinistické organizace „Freikorps“, aby rozptýlil pověsti o židovském dědečkovi. V polovině dvacátých let byl Heydrich kadetem na školní lodi „Berlín“, kde byl kapitánem budoucí admirál Canaris. Reinhard se zde setkal s jeho manželkou Ericou a obšťastňoval ji svými domácími houslovými koncerty Haydna a Mozarta. Ale v roce 1931 byl Heydrich s ostudou z armády vyhozen pro rozpor s důstojnickým kodexem cti (svádí nezletilé dcery kapitána).

Heidrich stoupá po nacistickém žebříku. Stal se nejmladším Obergruppenfiihrerem SS (hodnost rovnající se armádnímu generálovi), intrikoval proti svému bývalý mecenáši Canarisovi a snažil se podmanit si Abwehr. Odpověď Canarise byla jednoduchá. Admirál si koncem roku 1941 ukryl do bezpečí fotokopie dokumentů o židovském původu Heydricha.

Leden 1942 trávil šéf RSHA diskusí na konferenci o „konečném řešení“ ve Wannsee.Ve zprávě Heydrich jasně uvedl, že vnuci Židů jsou považováni za Němce a nejsou předmětem represí. Jednoho dne se Heydrich vrátil domů v noci na padrť opilý, rozsvítil světla v místnosti a náhle viděl svůj obraz v zrcadle. Dvakrát do něj vystřelil z pistole a křičel sám na sebe: „Hnusný Žide!“

Za klasický příklad „skrytých Židů“ v elitě Třetí říše může být považován maršál letectva Erhard Milch. Jeho otec byl židovský lékárník. Vzhledem k židovskému původu nebyl Erhard přijat do letecké vojenské školy, ale vypuknutí první světové války mu otevřelo přístup k letecké dopravě. Milch nastoupil k divizi slavného Richthofena, kde se setkal s mladým esem Göringem, a uplatnil své schopnosti ve štábu i když nelétal. V roce 1920 měl Milch pod patronátem Junkers a svým konceptem podporoval válečné veterány. V roce 1929 byl Milch CEO národního dopravce, společnosti Lufthansa. Vítr fouká ve směru nacistů a Erhard Milch poskytoval vůdcům NSDAP zdarma letadla společnosti Lufthansa.

Tato služba nebyla zapomenuta. Po příchodu nacistů k moci tvrdil, že jeho matka se svým židovským manželem nikdy sexuálně nežila a skutečným otcem Erharda je Baron Von Bear. Göring se dlouho smál. „Ano, my jsme Milchu bastardi, ale bastardi aristokratičtí!" Další aforismus Göringa a Milcha byl: „Na svém sídle já sám budu rozhodovat kdo je můj Žid a kdo ne!“ Polní maršál Milch skutečně zastupoval Göringa a velel Luftwaffe před válkou i v jejím průběhu. To Milch dohlížel na vytvoření nového proudového letadla Me-262 a rakety „V“. Po válce si Milch odseděl devět let ve vězení a poté až do 80 let pracoval jako konzultant pro Fiat a Thyssen.

Vnuci Reichu

Práce Bryana Rigga ještě nevystydla od tiskařských strojů a již je osočovaná ze zvráceností. Popírači holocaustu jsou dychtiví k využití jejích vědeckých výsledků. Evropští a muslimští historici očekávají znevažování rozsahu holocaustu, nebo podcenění rozsahu genocidy Židů.

Citováním Rigga jako vědce, se mění pohled na vyřčené detaily například o „židovských vojácích“ a dokonce „Hitlerových židovských vojácích“, přičemž autor sám psal o vojácích židovského původu (děti a vnuci Židů). Drtivá většina veteránů wehrmachtu v rozhovorech zdůrazňovala, že nástupem do armády se nepovažovali za Židy. Jako vojáci se snažili nacistické rasové blábolení svojí odvahou vyvrátit. Hitlerovští vojáci na frontě trojnásobnou horlivostí dokazovali, že jejich židovský původ jim nebrání v tom, aby byli dobrými německými vlastenci a statečnými bojovníky.

Hasan Husein Zade, muslimský historik z Minnesoty, uvádí ve své recenzi: „Židovští vojáci sloužili ve Wehrmachtu, SS, Luftwaffe i Kriegsmarine. Práci dr. Rigga by měli číst všichni, kteří studují nebo vyučují dějiny druhé světové války“. Zmínka o SS v dnešní době vypouštění kachen médii není náhodná, proto k službě Židů v SS je třeba přistupovat opatrně, i když Rigg poskytl jeden případ takové osoby (s falešnými německými doklady). Čtenáři zůstane v podvědomí, že „Židé se službou v SS sami ničili“. Takhle se vytvářejí antisemitské mýty.

 

Dr. Jonathan Steinberg, projektový manažer na univerzitě v Cambridgi Rigga chválí pro jeho studijní odvahu a překonávání těžkostí studia: „Závěry Brianovy práce učinily realitu nacistického státu složitější.“

Mladý Američan podle mého názoru ne jen že vytváří více než trojrozměrný obraz Třetí říše a holokaustu, ale také umožňuje Izraelcům podívat se znovu na zažitou definici židovství. Dříve se věřilo, že za druhé světové války bojovali všichni Židé na straně protihitlerovské koalice. Židovští vojáci ve finské, rumunské a maďarské armádě byli považováni za výjimky z pravidla.

Nyní nám Bryan Rigg předkládá nové skutečnosti, což vede Izrael k neslýchanému paradoxu. 150 tisíc vojáků a důstojníků Hitlerovy armády by mohlo být navráceno pod izraelské právo návratu. Současná podoba tohoto zákona, tedy špatné pozdní vložení samostatného zákona aliyah  o vnuku Žida, umožňuje tisícům veteránů z Wehrmachtu návrat do Izraele!

Levicoví izraelští politici se snaží zabránit změně na to, že vnoučata budou jen ti vnukům Židů, kteří nebyli pronásledováni Třetí říší. Přečtěte si Briana Rigga, pánové! Utrpení těchto vnuků je často zpožděně vyjádřené dalším Železným křížem.

Osud dětí a vnuků německých Židů nám opět ukazuje tragédii asimilace. Zběhnutí od náboženství svých předků dopadne jako bumerang na celý židovský národ a jeho německé vnuky, kteří bojovali za ideály nacismu v řadách Wehrmachtu. Bohužel popřít své vlastní „já“ charakterizuje nejen Německo minulého století, ale i dnešní Izrael.

Poprvé publikováno v novinách „Vesti

 

P. S.

Administrátor webu byl seznámen s kritikou článku o „Hitlerových židovských vojácích“. Nenašli jsme žádné názory odporující faktu účasti zapojení příbuzných Židů ve válce vyvolané fašistickým Německem. Zpochybňován byl pouze počet 150 000.

 

Převzato z Pogrom.org

Překlad: Martin Kopecký

Přejít do diskuze k článku