V každé svobodné komunitě, v každé svobodné společnosti a v každé době jde o to, jak co nejlépe sladit různorodé zájmy, tužby a potřeby jedinců a skupin. K realizaci těchto záměrů slouží v demokratické společnosti volby, jež určí ty, kteří pak spravují a vedou danou zemi.
Někteří obratní manipulátoři však získávají své pozice jako produkty umělých obrazů, které vyváří jejich marketingová prezentace. Stačí dostatečná porce radikálního populismu, obrany národních zájmů, bezbřehé líbivé přímé demokracie a negace všeho a všech. Rázem se stáváte v labilní a hodnotově neukotvené společnosti miláčkem davu a nejpopulárnějším politikem. Motivace podporovatelů nových idolů a spasitelů mohou být různé. Někdo hledá berličku svých trampot v jakékoliv změně, jiný se potřebuje vymezovat vůči ostatním, ale zároveň se s někým identifikovat a plout na momentálně vítězné vlně, a někdo chce třeba jen hřmotnou zábavu či tzv. zabít nudu.
Hodnocení různých jevů a skutečností je u každého z nás subjektivní a originální. I proto není snadné nalézat shody a společné vize. Do svých postojů vždy promítáme své vlastní zkušenosti. Každý z nás je určen do značné míry výchovou, vzděláním a prostředím, v němž vyrůstá a žije. Tyto kořeny jsou i do budoucna naší navigací v komplikovaném světě. Zralá, vzdělaná a sebevědomá společnost je pak nejen odolná vůči různým sezónním výkyvům, ale je také připravena odmítnout excesy a zjevné fauly. A to i s vědomím míry relativity hodnocení různých situací, věcí a jevů. To, co někdo považuje za „nepřekonatelný“ blud a klam, je pro jiného „absolutní“ pravdou, a naopak. Život společnosti by tedy měl mít i při své přepestré různorodosti osobních preferencí alespoň určitý smysl a směr, tedy obecně sdílená a respektována pravidla soužití a zřetelný hodnotový fundament. Cesta k tomu vede přes kultivovanou diskusi, tedy společné přemýšlení o společné budoucnosti. Pozor však na okřídlené úsloví o tom, že moudřejší raději (a vždy) ustoupí. To je často velmi smutná pravda, na níž je založena nadvláda hlouposti a arogance.
Zdroj síly a energie hledejme každý sám v sobě, s vědomím, že čas je největší dar, který máme. Neměli bychom ho rozmělňovat v povrchnostech, pouhém konzumu, závislostech, strachu či neproduktivním hněvu. Pokud to dokážeme, pak dokážeme lépe čelit ranám osudu a vážit si sebe sama, ale i věcí, jevů a lidí, jež si to opravdu zaslouží, neboť obohacují náš život. Přál bych i všem glosátorům a hodnotitelům všeho a všech dostatečnou porci vnitřního klidu, vzájemné úcty a respektu, jakož i pokory. Je to mnohem prospěšnější, než pouhý mix negativních emocí a negativních motivací všeho druhu. Patří mezi ně i všudypřítomná závist, která může přerůst v nenávist. Závidět lze vše, třeba i dobrou mysl, odvahu a osobní nezávislost.
Nuže, pokud vás přepadnou pocity skepse, pesimismu či dokonce beznaděje, pak i přesto poděkujte za každé nové ráno. Věřte, že to stojí za to, i když vás oprávněně štve kdeco. I proto je tak důležité kvalitní zázemí v našich mikrosvětech. Ty můžeme ovlivnit a naplňovat bez ohledu na vnější vlivy či aktuální kondici našich materiálních možností. Můžeme z nich učinit přístavy bezpečí, odpovědnosti, malých i větších radostí, naděje a vzájemné důvěry. Straňme se těch, jimiž cloumá jen hněv, závist, pomsta, vypjatý egoismus a negativismus. To platilo včera, platí to dnes a platit to bude i zítra.
Proti smutkům a stresům, které život přináší, máme tři věci – naději, spánek a úsměv. Chce to jediné, raději žít, než jen existovat.
Foto: Banksy
