Květen 04, 2011
Ať si kdo chce co chce říká, nejpříznačnější je teď na Blízkém východě Bahrajn.
Příští týden tam bude navždy uzavřen poslední opoziční deník Al Wasat. Jeho šéfredaktor Mansúr Džamrí byl obviněn z překrucování zpráv (tedy z toho, že jeho list psal o prodemokratických demonstracích a režimních represích) a za to stane před vojenským soudem. Organizace Reportéři bez hranic přidala bahrajnského monarchu na svou černou listinu nepřátel svobody tisku. Nic si z toho ale nedělejme, protože Bahrajn je pod ochranou našich spojenců ze Saúdské Arábie. Její vojáci přišli do Bahrajnu bratrsky pomoci se střelbou do demonstrantů a nyní si tam hodlají zřídit stálou vojenskou základnu, a co je nejšílenější, bahrajnský ministr obrany prohlásil, že by všichni demonstranti (což v jedné chvíli byla většina národa) měli odejít do Íránu (jen proto, že jsou taky většinou šíiti, jako většina Íránců).
A bahrajnský král si díky vší té „normalizaci" mohl najít čas zavolat americkému spolubojovníkovi proti teroru a řezníkovi Sálihovi do Jemenu (ten je na seznamu Reportérů bez hranic taky), aby ho ujistil o „bratrských bilaterálních vztazích". A samozřejmě nejen na to. Jeho režim hodlá postavit před soud až padesát lékařů a zdravotníků za to, že se ošetřováním zraněných demonstrantů „pokoušeli svrhnout vládu", přičemž obžaloba mluví o „protistátním spiknutí". Ministerstvo „spravedlnosti" potvrdilo, že ošetřování zraněných ohodnotilo i žalobami za „pobuřování v království", což je týž fráze, s níž byli minulý týden čtyři účastníci demonstrací odsouzeni k smrti. Někteří lékaři budou souzeni i za to, že o zabitých demonstrantech informovali zahraniční média a posílali léky a zdravotnický materiál zraněným, kteří nebyli s to dostat se do nemocnice. Podle bahrajnských médií tím porušili „všechny humanitární, náboženské, etnické a vpravdě občanské hodnoty a normy". Opravdu už je na tom Západ až tak špatně, že se musí opírat o takové režimy a navíc je i ochraňovat?
No nic. Syrská armáda mezitím obsadila přístav Baníjas, který sice nebyl dějištěm žádných velkých demonstrací, ale… sichr je sichr. O konání syrského režimu ale – na rozdíl od Bahrajnu — dostatečně informují i naše média, a tak k tomu přidám jen propagandistickou kuriozitku. Syrská televize na svém fejsbuku vydávala tento tunel za vzbouřenecký tunel pod jednou z mešit v Dar´á. Snímek z jejího FB ale zmizel dřív, než jsem vám to stihla popsat, a tak je to vlastně kuriozitka jen tak napůl. Sorry.
Co se týče Libye, nějaký zloduch – podle povstalců automaticky Kaddáfí – odpálil mohutnou nálož na centrálním náměstí v povstaleckém Benghází, ale to nejspíš pro další vývoj asi nebude až tak důležité (pokud se samozřejmě nejedná o první náznak rozporů uvnitř povstalecké koalice). Významnější určitě je, že italská vládní Liga Severu pohrozila Silviovi Berlusconimu, že nechá padnout jeho vládu, když nepřestane úročit v Libyi. (A to je Berlusconi v Libyi novic, poprvé si zabombardoval teprve před týdnem). Xenofobové z ligy přitom neargumentují ničím vznešeně humanitárním, ale jen se bojí, že válka ještě zesílí příliv imigrantů do Itálie.
Švýcaři mezitím na kontech u sebe doma našli 360 milionů svých franků údajně patřících Kaddáfímu, 410 milionů patřících svrženému egyptskému diktátorovi Mubarakovi a „slabých" 60 milionů nebožtíkovi Bin Alímu z Tuniska. Vklady jsou prý zmrazeny, co s nimi dál, to se zatím neví.
Už jsem psala o usmiřovací dohodě mezi palestinskými hnutími Fatah a Hamas, no a dohoda, na jejímž základě by se měly příští rok konat i všeobecné volby, byla už podepsána. Obě strany ji prý vnímají jako kompromis, Hamas a Islámský džihád se zavázaly dodržovat s Izraelem příměří, ale zuby nejspíš zaskřípou státní zaměstnanci palestinské samosprávy, protože nedostanou výplaty. Izrael totiž dohodu ztrestal zadržením 105 milionů dolarů z palestinských daní. (Mimochodem, včera jsme o tom a o mnoha dalších věcech vedli zajímavý rozhovor s Jeffem Halperem, což berte jako nenásilnou upoutávku na některé z příštích čísel tištěných Literárek).
Z Egypta se dnes omezím jen na to, že vám doporučím kouknout se na galerii street artu, který se zjevuje v centru Káhiry, a tak mi zbývá čas a energie na pár poznámek k Usámovi. Je bizarní, že stačil jediný den a už se celý příběh začíná měnit. Největším obratem prošlo původní tvrzení, že se Usáma bránil zuby nehty a po amerických vojácích střílel jako ďas. Nyní už se ale v příběhu tolik nestřílí, neb Usáma nebyl ozbrojený.
Původně se navíc tvrdilo, že zvláštní tým měl příkaz dostat Usámu živého, pokud „nebude představovat hrozbu". Američtí činitelé dál tvrdí, že v době svého zatčení kladl odpor, nicméně je otázkou, jakou „hrozbu" ten nemocný a neozbrojený chlapík pro po zuby ozbrojený tým vojáků z komanda SEAL představoval. Jinými slovy, příkaz k zajetí živého Usámy zdá se býti jaksi nepravděpodobným.
No, a k tomu už Usáma nově nepoužil svou manželku jako živý štít – to se nejprve změnilo v tvrzení, že jako živý štít použil jakousi jinou ženu, až vše prozatím skončilo na tom, že jakási žena na vojáky zaútočila (Nadávkami? Bušením pěstí do neprůstřelné vesty? Kopancem do rozkroku?), když vstoupili do místnosti.
Než se dočkáme dalšího přepisování příběhu, Novinky upozorňují na film o statečných vojácích ze SEAL… No nevím.
Převzato z Literárek
