Hysterie a paranoia jako politika ODS

Reklama


Kdybychom soudili českou politiku podle vyjádření představitelů Občanské demokratické strany, pak jsme svědky hned několika paralelně probíhajících pučů. Cosi jako puč podle ODS se prý začalo dít už po krajských volbách na podzim minulého roku, kdy v řadě krajů ve světle volebních výsledků, které často nedovolovaly jiné většiny, vznikly koalice ČSSD a KSČM.


ODS přitom nedokázala vysvětlit, proč v krajích, kde mohla ČSSD přece jen teoreticky utvořit koalici s ODS, by měli levicoví voliči považovat stranu prolezlou kmotry a korupcí za „demokratičtějšího“ koaličního partnera než „nedemokratickou“ KSČM.


Další puč prý začal, když levicová většina v Senátu pozměnila složení rady Ústavu pro studium totalitních režimů, kterážto pak změnila vedení ústavu. Účelem tohoto puče nebylo prý nic menšího, než připravit půdu pro spolupráci ČSSD a KSČM i na centrální úrovni.


Už se zdálo, že ODS a její pravicový spojenec na vládní úrovni, TOP 09, by mohli najít v podobě další mobilizace proti tentokrát už prý jistému návratu komunistů k moci společnou řeč, jenže, přišel další puč. Spáchala ho, světě div se, právě TOP 09, když v Praze vystrnadila ODS z vedení radnice.


Soudě podle výroků, které jsme mohli zaznamenat z úst představitelů ODS, tento puč má připravit půdu pro volební spolupráci TOP 09 a ČSSD. Že by se tedy nakonec nechystala koalice ČSSD a KSČM?


Zmatené, stále více hysterické výroky z řad ODS vyjevují stranickou krizi připomínající tu, kterou před rokem 1989 tak pěkně vystihl Milouš Jakeš, když popsal KSČ jako „kůl v plotě“. ODS ztrácí potenciální i reálné koaliční partnery napravo i nalevo. Její koaliční potenciál začíná být horší, než ten KSČM.


Jak už to v takových případech bývá, skutečný puč doutná uvnitř strany. Část pražské ODS a její spojenci na celostátní úrovni bojují proti druhé části a jejím spojencům. Do toho pořádá první místopředseda strany Martin Kuba námluvy s exprezidentem Václavem Klausem. Záchrana ODS přitom v podobě návratu Klause dozajista nepřijde. Ten by stranu rozštípl definitivně.


Jedinou šancí ODS je cosi jako revoluce zdola, v níž by ještě nezkompromitovaní místní a regionální politici vzali věci do svých rukou. Dokud ze štítu ODS nezmizí jména, jako je Petr Nečas, Martin Kuba, Jan Zahradil, Pavel Blažek, Petr Bendl, Marek Benda, Pavel Suchánek, Boris Štastný či Pavel Bém, a neskončí třeba i jen náznaky námluv s Klausem, se stranou to půjde dál s kopce.


Jediní dva politici ODS, kteří ještě mají jakýsi potenciál, například se postavit do čela výše zmíněné stranické revoluce, jsou Jiří Pospíšil a Bohuslav Svoboda. Bohužel ani oni v hysterii kolem údajného puče TOP 09 nejdou ke kořenům krize, které leží v jejich vlastní straně. Raději se profanují výroky o zradě ostatních stran.


S ODS to opravdu nevypadá dobře.


Napsáno pro Právo, 27.5.2013


Převzato z blogu autora na Aktuálně

Přejít do diskuze k článku