Podle předběžných volebních výsledků vyhrál prezidentské volby v Peru osmačtyřicetiletý penzionovaný důstojník Ollanta Humala.
Země, nacházející se u tichomořského pobřeží jihoamerického kontinentu, rozlohou srovnatelná přibližně s Libyí, má dnes 30 milionů obyvatel. První kolo letošních parlamentních voleb se uskutečnilo 10 dubna, postoupili Keiko Fujimoriová a Ollanta Humala. Země je zatím v rukách přítele Václava Klause, Alana Garcií, a tedy zcela ilustrativně – sleduje tvrdý neoliberální kurs. Humalovým soupeřem byla senátorka Keiko Fujimoriová. Fujimoriová je dcerou bývalého prezidenta japonského původu, Alberta Fujimoriho, který sice proslul likvidací teroristické Světlé stezky v 90. letech 20. století, ale také tím, že korumpoval členy zákonodárného sboru prostřednictvím Vladimira Montesinose, svého přítele a šéfa tajné služby Peru.
Bývalý prezident Fujimori, který nakonec prchl do Japonska, je dnes v peruánském vojenském vězení a kandidátka prohlásila, že v případě volebního vítězství bude otce amnestovat. To zřejmě nebyla lákavá vyhlídka pro venkovany, volící v přímé volbě šéfa svého státu, a tak Fujimoriová získávala převahu jen ve větších městech. Přesto je volební výsledek velmi těsný, zhruba 52 ku 48 procentům pro Humalu.
Ollanta Humala však není neznámý, snad je limskou optikou dokonce známější než Keiko Fujimoriová. Jeho otec, Izák Humala, proslul jako tvůrce "etnocacerismus". Jde o ideologii, zpodobňující ideál Peru v bývalé Incké říši, vyvrácené Španěly v roce 1533. Akcentuje andskou identitu, bilingualitu (kromě španělštiny i kečuánštinu) a agrární aspekty nerovnostářské incké společnosti. Kde je hranice etnocacerismu a Guzmánovy násilné teorie (zakladatel Světlé stezky), je otázkou pro vědecká studia. Prezident Cáceres, jehož se hnutí dovolává, byl nicméně v letech 1884-1895 třikrát prezidentem země, a navázal na něj další představitel takzvaného "vojenského socialismu", prezident Juan Velasco Alvorada na sklonku 60. let 20 století.
Vojenský socialismus znamená znárodňování a velmi účinnou roli "revoluční" armády. Armáda je v Peru velmi prestižním nástrojem moci. Humala ovšem zřejmě nebude peruánskou obdobou Venezuelce Huga Cháveze. Očekává se totiž, že on i jeho strana vytvoří vládu národní jednoty, kde sice bude prostor pro direktivní prolidové zásahy (třeba dotace cen energií), na pořadu dne ale nebude plošné znárodňování. Andští zemědělci tak od dob Atahualpových možná budou mít u moci někoho, kdo se jich účinně zastane. Někoho, kdo reprezentuje původní obyvatelstvo And, tak jako dnes prezidenti Ecuadoru i sousední Bolivie, která očekává, že zase jednou nalezla protichilského spojence. (Po Tichomořské válce 1879 Bolívie ztratila přístup k moři, a od r. 1904 je vystavena "enclaustramientu", vnitrozemskému "zapouzdření", existenci bez vlastních námořních hranic). Ollanta Humala nastupuje do úřadu koncem června. V ten den zahřmí nebesa, a andský Virakoča sestoupí na zem k svému lidu, aby polím i lidským duším přinesl spásnou obrodu i vláhu.
(Pozn. aut.: Virakoča je kečuánsky bílý muž. Proto je předřazeno adjektivum – andský)
