Izraelská „No Fly Zone“, Tahrír hledá jednotu

Reklama


Červenec 09, 2011

V minulém titulku jsem páteční boj v Izraeli a Egyptě dala do uvozovek a dobře jsem udělala. Izraelským úřadům totiž ve finále stačilo rozeslat aerolinkám seznam 342 „nevítaných" lidí, čti propalestinských aktivistů, a většina z nich – asi dvě stovky — nemohla v Evropě nastoupit ani do letadla.

 

Organizátoři „flytilly", která měla nahradit v Řecku zablokovanou flotilu lodní, sice vyzvaly letecké společnosti, aby „nepřijímaly takové provokační, vyděračské a nezákonné kroky" a připomněli, že „cestující mezi zeměmi mají svá práva na základě mezinárodního práva a bilaterálních cestovních dohod", ale bylo ohánět se v dnešních dobách mezinárodním právem je ze všeho nejvíc čirá naivita. Podle zatímních zpráv se Izraeli podvolil například easyJet nebo maďarský Malév, letištní správy na přání Izraele nevpouštěly lidi do letadel v Ženevě,  nebo v Paříži. Další aerolinky nebo letiště – třeba Lufthansa a Frankfurt — se ale zachovaly normálně a platně zakoupené letenky uznaly. Do Izraele tak dorazilo několik desítek účastníků „flytilly", ovšem na Ben Gurionově letišti – někteří hned po vystoupení z letadla, jiným se podařilo proklouznout až k pasové kontrole — byli zatčeni a 125 jich skončilo ve vězení, kde nyní čekají nejspíš na deportaci. Není jasné, jak rychle se stane, protože Izrael podle všeho požaduje po aerolinkách, aby aktivisty odvezli zpět do Evropy, čemuž se aerolinky brání, že nemají — v době nynější turistické špičky — tolik volných míst. (Video z příletu easyJetu, na který číhají desítky policistů, je na Ynet)

Mám dojem, že snaha Izraele zabránit aktivistům v návštěvě palestinských rodin na Západním břehu vyvolala ve světě (nikoli ovšem u nás) větší mediální pozornost, než kdyby je nechali prostě projít, a nic by se nestalo. I premiér Netanjahu ovšem celou akci vybičovaně označil za „ohrožení práva Izraele na existenci", čímž dal všemu naprosto bizarní rozměr. Důsledkem pak je, že si Izrael ve světě jen posílil image „rogue" státu – a tím i svou izolaci, čímž ovšem nemám na mysli vlády jednotlivých zemí a jejich oficiální prohlášení. Těm, zdá se, zatýkání a věznění lidí v Izraeli – o postavení Palestinců nemluvě — nijak nevadí.

Vládní hysterie kolem možného příletu několika stovek občanů západních zemí (vesměs EU a USA) už v Izraeli vyprodukovala celou řadu vtipů, třeba „Pozor všem jednotkám! Pozor všem jednotkám! Z letu 465 vystupuje jedna Švédka!" nebo „Bezpečnostní jednotky, nahlaste každého, kdo po přistání nezpívá Heve´nu Šalom!"

Bývalý tajemník zavražděného premiéra Jicchaka Rabina Eithan Haber jen konstatoval: „Prohráli jsme." Ve virtuálním světě mezinárodních vztahů to ovšem není pravda. To by přece jinak a americký Kongres nezamítl ideu palestinské státnosti a už vůbec ne poměrem hlasů 407 ku šesti (mimochodem, těmi šesti odvážlivci jsou Justin Amash, Earl Blumenauer, Ron Paul, Joe Rahall, Dennis Kucinich a Walter Jones, přičemž osm poloodvážlivců se hlasování zdrželo.)

Skutečnou prohru mezitím ale Izrael utržil nečekaně v Bulharsku. Premiér Netanjahu je nyní na turné po evropských zemích, které přesvědčuje, aby v září v OSN odmítli palestinskou státnost, a v obvykle proizraelsky vystupující Sofii mu bylo řečeno, že takový závazek přijmout nelze…

Update: Několik desítek akttivistů, kteří do Izraele přiletěli podle všeho už v týdnu, se na západním břehu Jordánu zúčastnilo palestinských demonstrací. Při následných srážkách s policií byli čtyři aktivisté zatčeni ve vesnici Nabí Sálih.

 

 

A zatímco Izrael bojuje za dosažení naprosté nedotknutelnosti, na Tahríru se už v noci na pátek začali shromažďovat lidé, kterých jsou už v této chvíli stovky tisíc. Převzali zodpovědnost za provoz, ochranu budov, zřídili si stanové městečko a mají i polní nemocnici a uprostřed náměstí obří stan, v němž se lze schovat před palčivým sluncem. Na nejméně pěti „stejdžích" se střídají řečníci a důležité je, že se po nějaké době na náměstí zjevili i zástupci Muslimského bratrstva. Poté, co účastníky nedávných protestů označili málem za zrádce národa, a co se od nich odtrhlo pragmatické křídlo mladších členů vidících se ve vzoru Turecka a premiéra Erdogana, nejspíš stará garda bratrstva usoudila, že dál už sympatie davů ztrácet nesmí, a vrátila se mezi lid. Podle blogů jejich zástupci ostře kritizovali USA a Izrael coby hlavní nepřátele egyptské revoluce, ale vůči vládnoucí vojenské juntě se zprvu vyjadřovali zdrženlivě. Pak se ale asi nechali nakazit atmosférou na náměstí a rétoricky přitvrdili i v tomto směru.

Vojenská junta v obavách ze střetů s demonstranty, v nichž by se jen prohloubila její image hlídače Mubarakova odkazu, z náměstí už dopředu odvolala všechny policisty a nechala Tahrír lidem. Naplnila tím, nejspíš bezděky, tvrzení některých vůdců lednové revoluce, kteří zatímní neúspěch hnutí vidí hlavně v tom, že se po pádu diktátora Mubaraka revoluční hnutí rozpadlo na bezpočet proudů se svými partikulárními zájmy. Heslem nynějšího Tahríru (a samozřejmě dalších náměstí ve všech větších egyptských městech, včetně Alexandrie nebo Suezu) je proto jednota — účastní se na 11 politických stran a mládežnických hnutí. Vedle představitelů sekulárních demokratických sil i islamistů se na náměstí už ukázali i někteří prezidentští kandidáti, včetně dlouholetého Mubarakova ministra zahraničí a posléze šéfa Ligy arabských států Amra Músy. Zda-li akci přijel podpořit i na Západě oblíbený Muhammad Baradej, se mi zjistit nepodařilo.

A hlavně, lidé na Tahrír přišli požadovat urychlení slibovaných reforem a naplnění svých požadavků, a většina z nich z náměstí neodejde, dokud se tak nestane. Po zkušenostech je asi třeba napsat „dobrovolně" neodejde… Několik aktuálních fotek nejen z Tahríru.

 

 

A pár odkazů:

— Americká Sněmovna reprezentantů zakázala vojenskou pomoc libyjským rebelům. Obama tam ale válčit může, přičemž NATO mění taktiku – bude útočit na ropu. Kdopak si ještě pamatuje rezoluci Rady bezpečnosti OSN o bezletové zóně?

— Jemenský, těžce popálený diktátor Sálih podle svých slov na léčení v Saúdské Arábii přežil osm operací a zůstává „vzdorným". V Jemenu samotném se dál masově demonstruje a střílí. A znovu se objevují spekulace o odtržení jihu země.

 

 

 

— Libanonský parlament schválil vládu, v níž má silné slovo Hizballáh.

— Mezinárodní trestní tribunál v Haagu je prý připraven soudit Izrael, pokud ho k tomu vyzve Rada bezpečnosti OSN.

— Afghánský Taliban popřel, že by jakkoli jednal s USA o míru. USA přitom už týdny tvrdí opak. S kýmpa teda asi jednají?

— Americký velvyslanec v Sýrii zajel do Hamá a přespal tam. Jak demokratické a odvážné! Dalo by se tomu věřit, kdyby demonstranty navštívili i američtí ambasadoři v Jordánsku, Ománu, Saúdské Arábii, Maroku, Bahrajnu… V Hamá mezitím prý i podle českých médií demonstruje půl milionu lidí, byť město mělo podle posledních odhadů asi 360 tisíc obyvatel.

— Bahrajnská opozice odmítla „národní dialog" s vládou a proti se postavil i nejvyšší bahrajnský duchovní. Zase propukly demonstrace, do lidí se zatím prý nestřílí.

— Turecký premiér Erdogan zopakoval požadavek, aby se Izrael omluvil za loňský masakr na Mavi Marmara, nebo… nebo co?

— A na závěr: asi dvacítka káhirských křesťanských koptů demonstrovala za zjednodušení rozvodů

 

Převzato z Literárek

Přejít do diskuze k článku