Všechno, co mě nejprve k dnešnímu „atentátu“ na prezidenta Klause napadlo, že rčení „sedm airsoftových kuliček jako v Chrastavě“ se ve slovníku naší mládeže asi těžko ujme. Ale co takhle rčení „Kubice neví před volbami co by“?
Útočník použije airsoftovou pistoli, jako kdyby v úmyslu pokud možno neublížit (kdyby šlo jen o zasažení prezidenta, posloužili by stejně dobře, ne-li lépe, vejce, rajčata či výkaly), prezidentská ochranka je zcela nečinná a útočník (podle ČT1) je zatčen až po několika minutách, přesto ministr vnitra Kubice říká, že o místo teď nikdo nepřijde. Vrcholem všeho pak je, že útočník poskytuje rozhovory, ve kterých se explicitně hlásí k tomu, že je komunista. Jako kdyby se nic moc nestalo, nebo jako kdyby bylo potřeba, aby to zaznělo. Pár týdnu před volbami, v situaci, kdy vládnoucí pravici už nezbývají jiné argumenty, než čím dál tím vyčpělejší strašení komunisty a levicí vůbec. A jak si všiml Stan, tak příslušný marketing už byl spuštěn.
A Klaus, který to má za pár, také jistě ocení, že se na poslední chvíli stačil ještě proslavit způsobem hodným každého velkého politika.
Suma sumárum, jestli na něco sedí „inside job“ jako prdel na hrnec, tak na tenhle neatentát s nepistolí.
Ale ještě dřív, než tohle všechno, mi hlavou prolétla vzpomínka na jednu skladbu od plzeňské skupiny Znouzectnost:
