Marně jsem žádal Ústavní soud, aby pozval jako svědka k posuzování zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi také ministryni kultury Alenu Hanákovou, která tento zákon pro sněmovnu připravila a také předkládala. Je mi líto, že jsem neuspěl. Zdá se, že se už nikdy nedozvím, jak se vláda dopracovala k těm 134 miliardám, které má stát postupně vydat ze státního majetku do soukromých rukou. Pěkný balík peněz! Ukažte mi stát v našem okolí či někde v Evropě, který učinil něco podobného. Nenajdete žádný.
Miroslav Kalousek bohapustě lže, když říká, že jsme poslední postkomunistická země, která nevypořádala restituce církevního majetku. Jak může něco takového vůbec vypustit z úst? Jakékoliv restituce především vždy jsou a budou výsostnou otázkou každého jednotlivého státu. Nikdy neexistovalo žádné rozhodnutí jakékoliv mezinárodní organizace, které by v tomto kohokoliv k něčemu nutila. Evropský soud pro lidská práva řekl jasně: "Na restituce není právní nárok." Stejně na restituce církevního majetku neexistuje žádný právní nárok. Je to pouze politické rozhodnutí. Nikde dnes nenajdete zemi či stát, ve kterých by proběhlo tak luxusní odškodnění vybraných církví, jaké se děje právě nyní u nás. Vyvolené církve jsou u nás dnes odměněny hned třikrát – dostávají fyzický majetek za 75 miliard, finanční náhradu za 59 miliard, a finanční příspěvek, který bude vyplácen až do roku 2029.
Opravdu škoda, že Ústavní soud paní Hanákovou a další k přelíčení jako svědky nepozval. Nejen proto, že se nedozvíme jak jsou „nastaveny procesy“, ale hlavně se nedozvíme, odkud se všechny tyhle peníze vůbec vzaly. Všechny ty sumy jsou nějak větší, než se čekalo. Vláda nám vysvětluje, že finanční náhrady jsou větší, protože v nich není jen bývalý majetek církve, který dnes nemůže být vydán, ale protože je v něm také polštář – poduška, která má garantovat církvím důstojnou existenci. Souvisí to prý s tím, že nám jde o odluku církve od státu – jde o to, postavit církve na nohy, aby už stát nepotřebovaly. Tož kdo by takový polštář nepotřeboval?! Jen mi proboha nepovídejte nic o odluce. Co je to za odluku, když budou vyvolené církve ještě 30 let napojeny na penězovody státu. Možná by zde leckterá z těchto církví za patnáct, dvacet let už dávno nebyla! Teď možná přežijí. Možná přežijí jen kvůli tomu tlustému polštáři.
Tyhle církevní restituce nám dávají námět k přemýšlení. Čím to, že stát, který dnes tolik lidí nutí utahovat opasky, je náhle tak neskutečně velkorysý? Čím to, že rozsah nemovitého majetku, který se má předávat církvím, nám nabobtnal podobně jako finanční náhrady? Stačí, když současný návrh porovnáme s velikostí zablokovaného majetku církví, který hodlala vydat ještě Topolánkova vláda. Návrh Topolánkovy vlády tehdy podporu ve Sněmovně nenašel. Otázka zní, proč je současný návrh výrazně rozsáhlejší. Měla snad Nečasova vláda přesnější podklady? Houby s octem. Právě naopak.
V dokumentu, který vláda poslala Ústavnímu soudu, byla poprvé uvedena pozoruhodná fakta. Vláda zde poprvé přiznává, že "v důsledku povodní z roku 2002 nyní nejsou k dispozici údaje o původním církevním majetku z období revize první pozemkové reformy" (to je z roku 1947). Proto vláda nahradila podkladové údaje čísly převzatými z publikace J. Voženílka Předběžné výsledky československé pozemkové reformy vydané v roce 1932. To ovšem znamená, že vláda má minimum informací o změnách církevního majetku v letech 1932 – 1948 včetně těch velmi podstatných změn, které proběhly v roce 1947 – tedy v době, kdy se o žádných komunistických křivdách ještě rozhodně mluvit nedá.
Když si k tomu přidáme ještě obsah kontrolní zprávy společnosti Ernst & Young, která dělala audit nad údaji a daty zablokovaných církevních pozemků na ministerstvu kultury, tak zjistíme, že je velmi složité udělat si celkovou představu, protože 48 % dokumentace je neúplné a u 11 % dokumentace k pozemkům nesedí vůbec.
Převzato z blogu autora na Aktuálně
Když všechen tento zmatek dáme pěkně dohromady, je nám náhle jasné, že v celé naší zemi není nikdo, kdo by vám řekl, jak se z této mlhoviny udělal závěr na 134 miliard nemovitostí a peněz, které se mají vrátit církvi. Není divu, že paní Hanákové, panu Bendlovi a všem dalším, které jsem zval jako svědky k Ústavnímu soudu, se muselo velmi ulevit, když soudci této žádosti nevyhověli.
