Ve stejné době, kdy se svět snaží vybřednout z takřka smrtelných křečí probíhající krize, existuje jedna podskupina, jež sklouzla pod čáru ponoru v nevídaném množství – jsou to bývalé středostavovské ženy. Nejnovější zpráva poukazuje na to, že do insolvence upadl v uplynulém roce celý milion amerických žen ze střední třídy. Podle ekonomky Elizabeth Warrenové je to více žen, než kolik jich „ukončí vysoké školy, onemocní rakovinou, nebo podá žádost o rozvod.“
Tyto insolventní ženy jsou lépe vzdělané, než jejich partneři – většina z nich má vysokoškolské vzdělání – a více než polovina z nich je majitelkou svého domu. Co je stáhlo ze středostavovského životního stylu jenom těsně nad hranici chudoby? Pravděpodobně jeden ze tří vlivů. Dva jsou ekonomické, a ten třetí, který platí pro mnoho žen, je emocionální.
Za prvé, tyto ženy mají tendenci se nechat zavalit dluhy. Skoro každý při nedávné hospodářské bublině utrácel nad své poměry, ovšem ženy ze střední třídy mají k dluhům zvláštní vztah. Mnoho z nich má práci, jež po nich požaduje, aby se namočily do úvěrových pastiček jenom proto, aby se udržely nad vodou. Na ty ostatní pak byla úspěšně zacílena kampaň výrobců luxusního zboží a společností, které poskytují kreditní karty, a které vydělávají na tom, že masová kultura je svázána s některými stránkami konzumu – posledním modelem šatů, módní kabelkou, správným nalíčením, ba dokonce i tím nejnovějším sportovním automobilem – při líčení úspěšného ženského vzoru.
Tento tlak není omezen jen na Spojené státy. Nové střední třídy se rozvíjejí v celém světě, a časopisy jako Cosmopolitan a Vogue se zaměřují na tuto vrstvu žen, jež právě vzniká v Indii a Číně – z nichž mnohé jsou částí generace, která má poprvé v dějinách své rodiny vlastní příjmy – s tím samým luxusním zbožím jako v USA.
Druhým důvodem, proč milion amerických žen zažádal o osobní bankrot, je to, že v roce 2005 byly přijaty zákony, jež znevýhodňují osamělé ženy proti bankám v podmínkách, jež určují, co bude zaplaceno dříve, když jejich exmanžel nesplácí své dluhy z kreditních karet ani alimenty. A tyto ženy si nemohou dovolit drahého právníka.
To jsou závažné nesnáze, jež jsou veřejně diskutovány. K nim se však často přidává třetí faktor, způsobující hospodářské potíže středostavovských žen, který je jen zřídka veřejně diskutován, natož zkoumán. Má cosi do činění s řadou očekávání a projekcí těchto žen, spojených s penězi.
V programu zaměřeném na posílení podílu mladých žen ve vedoucích pozicích na Woodhull Institute jsme se obvykle setkávali s tím, že ženy ze střední třídy, mnohem častějí než ženy z dělnických vrstev, cítily rozpaky, když se hovořilo o penězích. Když si o ně mají někomu říci – zaměstnavatelům, například – používají jakýsi kajícný, flagelantský slovník. Při vyjednávání o mzdě jsou váhavé a zřídka kdy si vědí rady. Myslí si, že žádat o peníze výměnou za jejich práci, je „zbavuje ženskosti“. Často se domnívají, že když budou pracovat dvakrát tak tvrdě jako všichni kolem nich, zatímco nebudou nikdy mluvit o jejich vlastních zásluhách a výsledcích, tak jim to přinese povýšení, protože nadřízení si toho sami všimnou.
Tyto ženy navíc mají tendenci k nerealistickým představám o budoucím vývoji svých financí. Mladé středostavovské ženy často nešetří, protože jsou i v této době přesvědčeny, že je sňatek finančně zabezpečí. Výsledkem je, že si často kupují módní boty a pořizují účes od drahého kadeřníka jako „investici“ do své romantické budoucnosti, místo toho, aby každý měsíc odložily nějaké peníze do cenných papírů. A tahlé obvyklá klišé se ukazují často jako pravdivá – starší ženy z těchto kruhů často zůstávají finančně negramotné, co se týče jejich vlastní domácnosti, přičemž ponechávají nakládání s účty u podílových a penzijních fondů, placení daní, životní pojistky atd. svým manželům. A pak se stane, že jsou ekonomicky velmi zranitelné, když je zasáhne rozvod nebo ovdovění.
Paradoxne jsme zjistili, že ženy z dělnické třídy (a také ženy z nebělošských rodin) jen zřídka zakotví v tak problematických ekonomických vztazích, aniž by se v nich orientovaly. Podle naší zkušenosti jsou tyto ženy lépe než bělošské ženy ze střední třídy připraveny zvládnout základy finační gramotnosti a naučit se vyjednávání o platu, protože nemají to přehnané očekávání, že přijede princ na bílém koni, který je hmotně zabezpečí.
Finanční pragmatismus žen z dělnické třídy nebo nemajetných poměrů je ovšem důvodem pro jejich úspěch při vstupu do světa mikrofinancování, jenž jim dává do rukou peníze. Bylo by pro mne velmi překvapivé, kdyby středostavovské ženy kdekoliv na světě – vychované k tomu, aby předváděly jistou formu nevědomosti a naivity ve finančních otázkách jako příslušející k jejich sociálnímu postavení – mohly bez velmi náročného přeškolení být tak spolehlivé a neústupné, jako se trvale a celosvětově ukazují být ženy z chudých a dělnických rodin.
Nová kniha Financial Intimacy (Finanční intimnosti), kterou napsala talentovaná „finanční trenérka“ Jacquette Timmons, která se zaměřuje na ženy, nabízí zkušenosti, jež by mohly být cenné pro kteroukoli středostavovskou ženu, jež se nachází v krizi. „Mnoho žen dnes vydělává výrazně více, než vydělávaly ženy v předchozích generacích,“ píše. „Ironií však je, že se to nutně nepromítá do vyšší úrovně jejich finančního zabezpečení,“ a to následkem tabu jménem „nikdy nemluv o penězích“.
Pokud se ženy ze středních vrstev společnosti kdekoliv na světě přenesou přes toto tabu, je to proto, že jsme je přivedli k tomu poznatku, že peníze nejsou pouhými penězi, a že stát se finačně gramotnými znamená vzepřít se proti roli zdvořilé, v ekonomických otázkách zmatené, v zaměstnání podhodnocené a na bezhlavém nakupování závislé ženy.
Všechny ty ostatní příšerné tlaky, jež vedou až příliš mnoho žen ze středních vrstev k osobnímu bankrotu, budou stále existovat, ale snad jim bude více z nich čelit se široce otevřenýma očima, a jak doufáme, i s mnohem lepšími vyhlídkami.
Naomi Wolf je politická aktivistka s kritickými názory na současnou společnost, jejíž poslední knihou je Give Me Liberty: A Handbook for American Revolutionaries.
Copyright: Project Syndicate, 2009.
Překlad: Stan
Přetisk materiálu bez písemného souhlasu Project Syndicate je porušením mezinárodního autorského práva. Chcete-li si svolení zajistit, kontaktujte prosím distribution@project-syndicate.org.
Foto: zdroj
