Dnes jsem potkal dokonalého člověka. Nebudu vás napínat, potkal jsem dokonalého vola. Poznal jsem v něm sám sebe. Potkal jsem sám sebe.
Ten občan, mezi námi úžasný vůl, dluží zdravotní pojišťovně přes 500.000,- Kč, možná i mnohem více. Pracuje a HPP a VPP, a představte si, chce ten dluh splácet. Kde nic není, ani smrt nebere.
No řekněte, není to vůl k pohledání? Ta částka je již dva roky stará, a jak víme, všechny dluhy v ČR neustále narůstají až do astronomických výšek. Zajímavé, že lze u toho, kdo nic nemá, získat záporný zisk (dluh). Splácet se bude v záhrobí.
Za ty dluhy mohou oběti, nikoliv jejich obětníci. Je to klasické pohanské náboženství, novelizované z lidského masa na kozí někdy v dobách Izáka (?), a posléze konvertované na peníze (opět na lidské maso).
Ten hoch začal v dobách své nezletilosti, krátce po osvobození v roce 1989, fetovat. Pak mu umřel otec, matka se rozvedla. Nebo to bylo naopak? Možná se on rozvedl se svými rodiči. Připadali mu staromódní a blbí. (Základní diagnóza: Blb vidí blbost druhých nikoliv svoji.) Ten hoch potom onemocněl, zblbnul, ochrnul na půl těla a opět znovu po několikáté zblbnul. Také se rozešel se svojí životní láskou. Dokonce asi čtyřikrát. Každá nová persona opačného pohlaví mu vždy připomínala jednu vypelichanou kočku z amerického seriálu. Po každé pak zjistil, že je to jen obyčejná blbá česká kráva.
Mezi tím co byl na jednotce intenzivní péče, tak chvilku neplatil zdravotní pojištění. Zapomněl se zřejmě odtrhnout od dýchacích přístrojů a skočit si jej na poštu zaplatit. Nemohl se sám o sebe starat. Přestanete pak za sebe platit, a náhle je po svobodě a demokracii – stejně jako za komunismu, fašismu, feudalismu a jiného (zadek)lismu.
Za několik let z dlužné částky vznikla suma přes půl milionu. Ten vůl pak začal konečně vést řádný život. A ty peníze chce splácet. Aby si pan ředitel pojišťovny mohl koupit nový Mercedes a úžasnou dovolenou na někde na druhém konci světa. Kámoš přišel trochu k rozumu, ale nikoliv dostatečně.
Oči mu svítily, když se mi zpovídal, jak ve svém nesvéprávném mládí zhřešil a zlobil, takže se dostal do dluhů. Povídám mu: „Ty jsi fakt blbej. Ty se o sobě domníváš, že jsi dokonalý a nejchytřejší na světě, a že je to tvoje vina, že ses dostal do potíží. Vždyť jsi byl blbej již tenkrát.“
Skutečně, naše ekonomika potřebuje více takových nedoléčených puberťáků. Povídám mu: „Za tebe, když jsi blbej, zodpovídají ti chytráci, kteří tě do té pasti nalákali a chytili. Pokud ovšem nejsou také nedoléčenými huberťáky. Jenomže ty jsi ješitný a zakládáš si na tom, že blbej nejsi. Dobře ti tak, tedy. Ty chceš fakt platit státní dluh za zloděje, který tě okradl?“
Chlapec chce splatit spoustu dluhů, aby mohl mít své auto, dům, ženu, děti, konto, a tisíce jiných věcí. Jak říkám, z blbosti se docela nedostal. Až ty krámy bude úředně vlastnit, nebudou mu k ničemu. Na jejich používání nebude mít žádný čas. Bude muset makat jako černej, aby mohl platit, za to, že je může fyzicky používat někdo jiný.
Jak říkám, je to vůl, jako většina z nás, kteří chtějí vlastnit majetek živý i mrtvý, a přitom již dávno zapomněli vlastně proč. Již nechceme zdarma používat životních potřeb. Chceme platit za to, že jej používá někdo jiný. Jak říkám, stal jsem se také řádným občanem, a pak jsem zjistil, že mám kolem sebe jenom samé dokonalé lidi. Je nás jen u nás deset milionů.
