Bylo to jednoduché a velice snadné, řekl mi jeden můj dobrý známý, vyhrál jsem tehdy tendr na jednu státní zakázku a bylo to, dal jsem totiž nejnižší nabídku, takže zakázka byla moje. Na můj dotaz, cože to bylo za zakázku, odpověděl, že to mne jako nepodnikatele nemusí zajímat, že bych tomu stejně nerozuměl. Víš, to je o schopnostech, buď je máš, nebo je nemáš, buď máš pro podnikání buňky, anebo nemáš, to je vše.
Samozřejmě že časem jsem se dověděl i podrobnosti, neboť občas jsme spolu sedávali u piva, ba i u slivovice, takže při takovém sezení se člověk doví i to, co by vědět neměl.
Ale začnu od Adama, tedy od začátku. S tehdy ještě ne milionářem jsem se potkal a poznal v dobách totality. Jako čerstvě vystudovaný inženýr zemědělství dostal umístěnku do jednoho JZD. Jelikož byl organizačně nějak málo způsobilý, vedení si s ním nevědělo rady. Co s ním? K ničemu se jim nehodil. Takže mu vymysleli místo, udělali ho tzv. nákupčím, dostal k dispozici služební auto a jezdil po republice. Bylo to řešení k oboustranné spokojenosti, vedení kvitovalo s povděkem, že je neustále na cestách, kde neměl vcelku co zkazit.
Žil se dvěma dětmi a manželkou v dvoupokojovém bytě v paneláku. Jeho jediným zájmem byla jízda na kole, prý i stovka kilometrů byla pro něj hračkou. Častokrát jsme ovšem byli spolu ve při, například já jsem byl a jsem doposud milovník a obdivovatel ruské a sovětské literatury a ruského umění vůbec, jak hudby, tak výtvarna, architektury, ano, klidně na sebe mohu prozradit, že jsem nekritický obdivovatel Východu, kam zahrnuji i Gruzii, Arménii, Kazachstán, Tádžikistán atp., kdežto on byl stejně nekritický obdivovatel Spojeného Království a Spojených států, však taky ovládal angličtinu, ale o literatuře toho nějak moc nevěděl, ani o té anglické, a o umění a filosofii už vůbec nic, přitom dyslektik nebyl, alespoň mi o tom nic neřekl, ale četl pouze noviny s hospodářskou tématikou -Zemědělské noviny, nebo tak nějak se to jmenovalo – což zase mne naprosto nezajímalo.
Jeho hvězdná hodina nastala po slavné „sametové revoluci“. Vstoupil do strany lidové, začal chodit pravidelně do kostela (dříve byl atheistou) a nechal se zvolit do zastupitelstva magistrátu města. A samozřejmě měl známé spolustraníky, kteří se nechali zvolit i do ještě vyšších funkcí. Nebyl potom samozřejmě žádný problém získat zakázku na zbourání opuštěného kasárenského komplexu po sovětské armádě. Paneláky postavené sovětskou armádou neodpovídaly našim normám a tak musely být zbourány. Navíc bylo jasné, že tuhle ostudu, tedy dvacetiletou okupaci, je potřeba (stejně jako ve Starém Egyptě ony v mém minulém článku zmiňované Hyxósy) z paměti obyvatel vyzmizíkovat, což zajisté byla nutnost – a podařilo se.
Prý to byla veřejně vyhlášená soutěž. Kdokoliv měl možnost přihlásit se do soutěže. Jeho úkolem tedy bylo sehnat podniky s těžkou technikou, které provedou demolici kasárenských objektů atd. Po zaplacení provedených prací mu zůstalo na účtu několik miliónů. Mám takový dojem, že nikdy ona kasárna, která měl zbourat, ani nenavštívil, no však nač taky, no ne?
Obdivuhodné je to, že vše prováděl z dvoupokojového bytu v paneláku, kdy ještě nebyly počítače ani internet. Ovšem měl výhodu, že při zániku JZD dostal služební auto za zbytkovou cenu (tedy skoro zadarmo). No a pak už to šlo ráz na ráz. Po splnění zadání, tedy po zlikvidování jakékoliv památky po okupantech, koupil taktéž za nepatrný peníz (zprivatizoval) nějaký podnik před krachem. Tehdy nebylo problémem záměrně nechat zadlužit podnik tak, že potom byl k mání úplně zadarmo. Změnil samozřejmě status podniku na akciovou společnost, kde byl sám jako jediný akcionář. Také změnil výrobu, ale zaměstnával nadále na tři stovky lidí, kteří by se jinak stali nezaměstnanými. (Ó, jaký dobrodinec! A jak mu jsou zaměstnanci vděční!) Také zařídil dvě dceřiné společnosti v cizině, jenom kvůli daňové optimalizaci, to dá rozum – no a rozjel podnikání jak se sluší a patří. Dařilo se mu a daří se mu podnes. Už za tři roky přijel v nějakém japonském autě, prý za milion a půl, chtěl se holt ukázat, ale na mne to nijak nezapůsobilo, neboť v autech se nevyznám (rozeznám auta osobní, nákladní a autobusy, vše ostatní je pod mojí rozlišovací schopností), no a za dalších pět let si nechal postavit vilku za více než deset miliónů.
Vyprávěl mi, jak je to podnikání obtížné a jaké má neustále problémy a že ještě tak nanejvýše deset let bude podnikat a potom se na to vykašle, koupí si jachtu a bude brázdit Středozemní moře a oceány a také se bude věnovat konečně filosofii a umění stejně jako já. A přitom mi navrhl, zda bych mu na té jachtě nechtěl dělat kuchaře. Okamžitě jsem ho poslal do někam, neboť ke spokojenosti mi bohatě stačí procházky do lesa (a navíc, uvařit umím akorát tak čaj a kafé). Samozřejmě podniká pořád, těch deset let se mu nějak protáhlo, no proč by přestával, jachta (i filosofie a umění) přece počká… No a to už jsme se potom potkávali jenom výjimečně.
Myslel jsem si, že když má tolik peněz, že bude velkorysý a občas zaplatí aspoň pivo či poručí nějaké štamprle, ale kdepak, je to velmi šetrný člověk. Tak třeba maminku má už ve starobním důchodu a tak jí zařídil příplatky k důchodu. Já jsem ani nevěděl, že něco takového existuje, že si mohu zažádat o příspěvek na bydlení, o příspěvek na dopravu, o příspěvek na cesty k lékaři… to vše ale on – milionář – mamince zařizoval. (A vůbec mu nebyla hanba! Holt ví, a já nevím.)
Také mne štvalo (dnes už ne, už jsem si zvykl), co všechno si může dát do nákladů, nejen ta auta, už má tři (pro ženu a děti), ale mobily pro celou rodinu, benzín do tří aut také, pracoviště (kancelář) má i doma ve své nově postavené vile ve čtvrti zbohatlíků, takže elektřinu, plyn atp. dává vše do nákladů. Já si musím koupit jak propisku, tak papíry, tak toner do tiskárny, zaplatit internet, vodu, elektřinu, prostě každou prkotinku, což on nemusí, neboť vše dává do nákladů, i ten toaletní papír. No proč ne? Vždyť je to jeho podnik, co mu má do toho kdokoliv cokoliv kecat, ani stát mu nemá co nařizovat, jak říkal ve svém slavném superprojevu exministr Chalupa, neboť majitel je přece pánem svého podniku a zaměstnanci mají makat a ne kecat, a stát už vůbec nemá nějaké sebemenší právo zasahovat do vlastnictví a činnosti majitele.
A jaký je to filantrop! Vždyť já dávám lidem práci, chlubil se mi. Jedna jeho účetní mu nadhodila, že 12 tisíc měsíčně je málo, tak jí řekl, že jestli se jí to nelíbí, může jít jinam, kde dostane více. Takových účetních, které to budou dělat i za mnohem míň, najdu bezpočet. A skutečnost, že jeho účetní má dvě děti, ho nezajímá, to je přece její soukromá záležitost.
Neřekl bych, že ten můj známý je z gruntu špatný člověk, kdepak! Vždyť navíc chodí do kostela a věří v Pánaboha. Určitě chodí i ke svaté zpovědi a svatému přijímání. Ale že by dával něco málo na charitu, o tom se mi nikdy ani nezmínil. Nelze o něm říci, že by to byl nějaký negativní typ člověka, v normální společnosti by byl s určitostí standardním členem a žádné dravčí sklony by se u něj nerozvinuly. Kdyby vedení bývalého JZD trvalo na tom, že ten člověk musí podat nějaký výkon, aby dostal vůbec mzdu, a nedovolilo mu flákat se, tož ty jeho vlohy žít na úkor a z práce jiných by se u něho snad vůbec nerozvinuly. Bohužel, nestalo se to tak, a potom vlastně bylo logické předpovědět, jak dopadne. Přeji mu tu jachtu, přeji mu, aby se zabýval filosofií a uměním, na které nikdy neměl čas, ale zde mám pochybnosti – nanejvýše bude číst Halíka, kardinála Duku a papežské encykliky, pochybuji, že by četl i něco jiného.
Tož tak si žije jeden z křesťanských lidových demokratů. A jak je hrdý na své podnikatelské úspěchy! Tuhle naši Svobodu a Demokracii si nemůže vynachválit, no bodejť by měl nějaké námitky proti. Určitě měl ale v poslední době, kdy padla vláda ODS a Kalouska, také obavy o osud demokracie, stejně jako je má jeden z největších boháčů u nás – feudál a okněžněné hrabě. Což je ovšem docela absurdní. Je to podobné, jako kdyby vlastník tisícovky otroků měl obavy o dodržování lidských práv. Nebo jako by šlechtic – vlastník tisícovky nevolníků měl obavy z porušování svobody.
Ovšem jak je možné, že fakticky tak moc zbohatl a to bez nějaké větší námahy a práce? Samozřejmě to není nějaký osamocený či výjimečný případ, takových vykuků jsou spousty. Sice vše je legální a dle platných zákonů, vše je v pořádku, přece oni nikdy nic neukradli, ani šroubovák a ani pytel cementu nikdy nezcizili, a to ani v době totality! Ale stejně, takto získané peníze musí nutně někde jinde scházet! A kolik lidí muselo zchudnout, aby oni zbohatli!
Moje generace a generace našich otců vybudovala v docela obtížných a komplikovaných podmínkách solidně fungující a průmyslově docela vyspělou společnost, kde nikdo neměl hlad, kde neexistovali bezdomovci, kde bylo zdravotnictví a školství zadarmo, kde sice pár stovek intelektuálů nemohlo publikovat svá díla a pracovat ve svém oboru, ale v cizině (německy a anglicky) mohli publikovat bezproblémově, dnes si jejich výplody můžeme přečíst, ale myslím si, že není a ani nebylo o co stát a že jsme o nic závažného nepřišli.
No a tento stát během dvaceti let neoliberálové do mrtě rozkradli. Všechno naše úsilí, dřina, lopota, námaha, to všechno přišlo vniveč, nezůstal kámen na kameni. Dnes mi to připadá, jakoby skončila válka, jakoby odcházel Džingischán. Jenom tak namátkou se podívejme na ty asi tak největší loupeže – tak např. Lehké topné oleje, Sanace bank, Konsolidační banka, Nucená správa IPB, Chemapol Group, Fotovoltaické elektrárny atd. atp. Dodnes nikdo neví, kdo ty stamiliardy získal, kdo je má na bankovních kontech. Ale všeobecně se to ví, ne že by se nevědělo, všichni to ví, akorát schází pro soudy důkazy. Šikovní to byli kluci, co? Kdo nastavil taková pravidla a podmínky pro „podnikání“? No ti, co nám vládnou, ti, které jsme si zvolili.
Znám lidi, kteří makají za 12 až 15 tisíc a volí ODS a jsou přesvědčeni, že za vše špatné, co se dnes u nás děje, mohou komunisté. Ano, je to neuvěřitelné, ale oni si to fakt myslí ještě i dnes! A znám i zedníka, skutečně dříč, který je fascinován knížetem! Knížete přece volí vzdělaní, úspěšní, inteligentní, bohaté a zámožné vrstvy, a i umělci, kdežto Zemana volí burani s nedokončeným základním vzděláním, dělňasi, nezaměstnaní, neúspěšní, na sociální podpoře, prostě lůza.
No není tohle perfektní ukázka absolutně dokonale odvedené práce námezdních pisálků a televize?
Ovšem nepatří tihle žurnalisté do kategorie největších zemských škůdců? Takhle zblbovat lidi se nepodařilo ani církvi katolické!
Koukolík a Hnízdil říkají, že k moci se vždy proderou psychopati. Jenomže to není vůbec nic nového a objevného, to je známo už od starověku. Ale nastavit pravidla a zákony tak, aby se k moci nemohli prodrat, to se zatím nikde nepodařilo. Podaří se někdy?
Závěrem taková pikantnůstka. Někde jsem četl, že si Andropov (generální tajemník KSSS před Gorbačovem) nechal předložit zprávu KGB o náladách ve společnosti a po přečtení prý pronesl: „Lidi chtějí kapitalismus? No tak jim ho dejme.“ Docela bych tomu i věřil.
