Za mládí mého otce se v Sovětském svazu říkávalo: „Ně nado imět sto druzej i sto rublej, no nado ženitsa kak Adžubej“.
Moskva, kde se člověk nikdy neobešel bez známých, a bez peněz, nástupem Nikity Sergejeviče Chruščeva do funkce "genseka" (generálního tajemníka ÚV KSSS) získala nový druh filozofie uvažování mladých. A způsobil to neznámý Alexej Adžubej, který, kromě toho že se tchánovi vyrovnal v konzumaci vodky, pojmul za ženu jeho dceru. A ze dne na den se stal šéfredaktorem Izvěstijí, oficiálního státního deníku, čímž o sto délek přeskočil své vrstevníky. Manželství, kromě této kuriozity "sociálně-ekonomické zdviže", nás jinak zajímat nemusí, přestože to asi bylo poprvé, kdy se vzali lidé mimo "vnitřního" (kremelského) okruhu moci.
Hledáme-li podobné raritní svazky charakteru sociální zdviže a uspokojení, měli bychom se především dostat k tzv. nikáhu l´mutáa, „ženitbě na dobu určitou". Anglická verze Koránu říká ve 4:24 "Then give those of these women you have enjoyed the agreed dower“, neboli: „budiž těm ženám, s nimiž ses potěšil, dána dohodnutá suma“ Dower je totéž co mahr, platba ženicha nevěstě. Tento druh kontraktů se datuje od roku 30-35 Hidžry (tedy od 7. století), kdy díky výbojům muslimů z Arabského poloostrova rostl počet zabitých bojovníků, a geometricky tedy i vdov a sirotků, leckdy opuštěných, jimž každý poplatek za „dočasné manželství“ přišel vhod.
Zatímco sunna se od „dočasných sňatků“ časem zcela odvrátila, šíía je naopak využívala. Minimální doba sňatku (není zapotřebí ho domluvit přes úředníka, waliho, nebo soudce, kádího – stačí souhlasné ústní prohlášení) je dvě minuty, jako doba předpokládaného nejrychlejšího uspokojení muže. Ale bývají i svazky na deset let. Podstatou (kromě uspokojení muže) je definitivnost: žena dostává na začátku hotově finanční obolus a ví, že sňatek skončí přesně tehdy a tehdy. Žena říká: „Beru si Tě za určitý poplatek na určité období do…“ a muž odpovídá: „Souhlasím“ – a předává ženě peníze. Po převzetí peněz „dočasné manželství“ vznikne, ale uplynutím „období“ sňatek automaticky zaniká.
Asi neudiví, že za sto amerických dolarů lze pořídit ženu na hodinu (jižní Irák), za dvě stovky pak na měsíc. Žena, která vstupuje do tohoto svazku, musí být svobodná, rozvedená či vdova, a musí být muslimka, křesťanka nebo židovka. Muž musí být muslim, šíitského ritu. Dočasný svazek, jak dokládají učenci, lze změnit na trvalý, ale častější je – zvláště pro šííty – revolvingové uzavírání týchž svazků. Někdy to bývá výhodné i pro ženu, zvláště pokud je majetkově značně výše postavena než její dočasný manžel, a její rodina by z tohoto titulu nikdy nedala souhlas k trvalému svazku. K obnovovanému – proč ne?
Velký ajatolláh Sistání považuje tyto svazky za „halal“, naprosto v pořádku, a v souladu s islámským právem. Jen u sňatků děvčat a panen vždy vyžaduje souhlas otce. A jsme na tenkém ledě evropské mravnosti a morálky. To, že Mohamed pojal šestileté děvče, a sňatek s ní konzumoval v jejích devíti letech, Evropa ještě skousne. Jenže, pro dočasné sňatky tyto limity absolutně neplatí, a neplatí rovněž omezení počtu na 4 manželky, neboť bohatý muslim si může krátkodobě vydržovat celý harém. Tedy i stohlavý. Jednorázovým cílem těchto svazků je – mít sex. (Nikoli tchyni a rodinu za zády). Nač to komplikovat. Proto – a kvůli nutnosti mít otce u domluvy – pravděpodobně „vypadávají“ malá děvčátka. Na rozdíl od klasického manželství „na dobu neurčitou“ se sice i zde žena zahaluje, ale například dům smí opustit i proti vůli manžela. Což nám ovšem, jako zvláštní „vymoženost“ nepřipadne.
Je prokázáno, že tyto "pleasure marriages" stojí za konverzí řady Američanů a Afroameričanů k tomuto směru islámu, byť později právě tento prvek je upozaděn celkovou snahou o zvýšení vlivu islámu (šíiy) v té které zemi. Pro Evropany může mít „dočasné manželství“, nikáhu l´mutáa (arabsky) také zásadní význam. Třeba ve Švédsku je prostituce naprosto legální, ale policie neřeší dámičky, poskytující služby, nýbrž jejich klienty. Totéž dělá městská policie kdesi na západě Čech. Přirozeně stačí, aby zákazník (focený, chycený a zadržovaný) prohlásil, že jako šíitský muslim uzavřel podle Koránu 4:24 dočasné manželství s uvedenou (pozor- žena nesmí být vdaná), a orgán, trestající za „výkon dočasných manželských práv“ bude sám potrestán. A kdyby se "orgán" zajímal, jak klient k "šíitství" přišel, stačí říci: konverzí před dvěma muslimskými svědky. Větu "lá illá lá Muhammadu rasúl lá" (zhruba "není Boha kromě Alláha a Muhammad je jeho prorokem") se přeci může naučit každý … problémem ale je, že pak už JSTE muslimem. Doopravdy a se všemi riziky. Pokud si je připustíte. Skrývat to, jako pravověrný šííta v našem ďaurském "dár al-harb", domě nepřátel, každopádně smíte, ba musíte.
