Jak má (podle Západu) vypadat ideální arabský vládce?

Reklama


Král Abdalláh a královna Rania -- mladí, krásní, umějí anglicky...Libyjským protivládním silám se ve středu podařilo vytlačit kaddáfíovské oddíly (složené převážně z afrických žoldáků) z města Brega.

Stovky žoldáků se údajně na ústupu ukryli do tamního univerzitního kampusu a byli rychle obklíčeni. Pak vypukly oslavy – bylo to totiž poprvé, kdy se povstaleckým oddílům podařilo odrazit větší útok sil věrných Kaddáfímu. Toto vítězství povstalce povzbudilo nejen v přesvědčení, že režim je v nezadržitelném pádu, ale hlavně, že jsou s to se s ním vypořádat sami, bez zahraniční intervence.

Odmítání „zahraniční pomoci" se zdá být nyní v řadách libyjské opozice takřka jednohlasné, což ovšem přinejmenším amerického ministra obrany Roberta Gatese vůbec neuspokojuje. V projevu v Kongresu varoval před „prázdným tlacháním" kolem vyhlášení bezletové zóny nad Libyí a upozornil, že diskuse o bezletové zóně se prozatím vyhýbají očividnému důsledku, tedy nutnému útoku na Libyi, který by vyřadil z provozu tamní protiletadlovou obranu. Významnou část protivzdušné obrany přitom nyní už ovládají povstalci ve východní části země – systémy jsou rozmístěny kolem ropných zařízení, aby je bránily před možnými útoky Kaddáfího sil. Obamova administrativa sice už k Libyi vyslala dvě válečné lodě se stovkami mariňáků, prozatím se ale spíš než skutečným útokem podle všeho zabývá kardinální otázkou: Kdopak že to vlastně v té Libyi dnes vládne? Na tuto otázku ale zatím neumí odpovědět nikdo.

A zbytek regionu? Norský ministr zahraničí Jonas Gahr Stoere se při setkání s představiteli Muslimského bratrstva v Káhiře vyjádřil ve smyslu, že západní politika až příliš zavání dvojím metrem a že by bratrstvo – pokud tedy Západ chce v Egyptě budovat skutečnou demokracii – nemá být z tohoto procesu vyčleňováno. To britský premiér David Cameron si budování demokratické společnosti představuje přesně opačně. S bratrstvem se setkat odmítl s tím, že prý jeho politikou je ukázat mladým lidem, že k extrémní islamistické opozici existuje alternativa.

Jak si Západ tuto alternativu představuje, nastínil třeba The Washington Post, když o jordánském monarchovi napsal: „Král Abdalláh a královna Rania jsou ideálem Západu, jak by měli vypadat arabští lídři: Jsou mladí, chytří a atraktivní a mluví plynule anglicky. Zasazují se o práva žen a širokou dostupnost internetu…"

Trochu jiný názor – tedy, že tyrani na Blízkém východě alternativu nemají – upřímně vyjádřil vysoký činitel Pentagonu Garry Reid, který si pochvaluje skvělou spolupráci s jemenským Sálihem v boji proti Al Kajdě na Arabském poloostrově: „Z mého pohledu je to nejlepší partner, kterého budeme mít, a doufejme, že to přetrvá." Těžko říct, do jaké míry se mu sny splní, nicméně do týdnů protivládních lidových demonstrací se před pár dny konečně odvážila vstoupit i jemenská politická opozice a poslední vývoj ukazuje, že se jí na první pohled daří revoluci „ukrást" pro sebe. Její představitelé prý zahájili se Sálihem jednání, jehož cílem je přimět letitého diktátora, aby do roku 2012 předložil „plán svého odchodu". Sálih už předtím ale oznámil, že do čela státu znovu kandidovat nebude, a tak je opoziční plán sice efektním, ale ve skutečnosti prázdným gestem. Na jihu Jemenu přitom ale Sálihovy bezpečnostní síly dál střílejí do demonstrantů, jen za poslední den zabily další dva z nich.

V Bahrajnu demonstranti už ztratili s monarchií veškerou trpělivost a při masových pochodech požadují propuštění všech politických vězňů. Při pohledu na davy, které už neznají cestu zpět, rostou obavy bahrajnské finanční komunity, že režim padne, zatímco na druhé straně rostou obavy ochránců lidských práv, že tvrdý úder Američany a Saúdy podporovaného režimu je jen otázkou času. A v samotné Saúdské Arábii byl zastřelen sedmadvacetiletý fejsbukový aktivista, který svolával lidi k protestům v rámci Dne hněvu, který se měl (má?) konat 11. března. A když už jsme u těch dat, tak na 15. března se demonstrovat proti vládě Hamasu připravují mladí v pásmu Gazy.

A na  závěr: Liga arabských států oznámila, že svůj summit přesouvá z března na květen. Cynici tvrdí, že hlavním důvodem je fakt, že si žádný arabský vůdce v současnosti neriskne odjet ze své země…

 

Převzato z Literárek

Přejít do diskuze k článku