Na výdajové straně státního rozpočtu se škrtá. Bude méně peněz na platy učitelů, na sociální služby, na podporu rodin s dětmi. Přitom se z rozpočtu vyplácí cca 20 miliard korun, které by se daly ušetřit snadno a bezbolestně. Mám na mysli státní podporu stavebního spoření a penzijního připojištění, na kterou bylo v roce 2008 vynaloženo cca 14 mld., respektive cca 5 mld. Kč (dá se předpokládat, že konečná čísla za rok 2009 budou srovnatelná).
Proč lze tyto peníze ušetřit snadno a bezbolestně? Je třeba si uvědomit, že na tyto peníze dosáhnou pouze ti občané, kteří mají své vlastní volné prostředky, které do systému vloží, a na jejichž vklad je výplata podpory vázána. Prostředky, které by nebyly na podporách vyplaceny, by tak nikomu nechyběly pro zajištění jeho základních potřeb.
Přesto byly tyto státní výdaje zachovány a o jejich zrušení se vážně neuvažovalo. Liberální strážci ideové čistoty sice určitě namítnou něco o smlouvě, na kterou je výplata těchto prostředků vázána, a o povinnosti za všech okolností smlouvě dostát, ale je možné rozumně a spravedlivě požadovat dodržení smlouvy, které byla uzavřena za nesrovnatelných podmínek? Učitelům, důchodcům, rodinám s dětmi se přece také změnila pravidla za pochodu, a to velmi citelně. Proč mají mít příjemci nadstandardních a zbytných požitků ve srovnání s nimi nějaká privilegia?
Dost možná proto, že státní podpora stavebního spoření a penzijního připojištění je mimo jiné příjmem příslušných finančních institucí a jejich produktům zajišťuje atraktivitu, bez níž by byly jen velmi obtížně prodejné. Stát jako správný zpanštělý loupežník chudým bere a bohatým dává. Ale abychom mu nekřivdili, kapitalistický stát se chová tak, jak se dá od kapitalistického státu v kapitalismu očekávat.
Jak už to tak bývá, někdo na to vydělá, a někdo na tom prodělá. Jde jen o to, kdo je kdo a jak početná ta která skupina je.
Převzato z blogu Tribun
