Soudobá česká pravicová propaganda, i když stále ještě drží klíčové pozice ve veřejnoprávních mediích, má trvalé politické potíže, vlastní vinou zaviněné. Potíže, spočívající ve stále se zvětšující nedůvěryhodnosti politiky Nečasovy vlády, která většině obyvatelstva jen trvale škodí a snižuje jí životní úroveň. Protože se pravice v posledních letech už prakticky vůbec nemůže pochlubit nějakým ekonomickým úspěchem, mocensky a zcela křečovitě sahá k legislativnímu parlamentnímu násilí (které nazývá reformami), přičemž tím jen vzrůstá vzájemná třídně sociální nesouměřitelnost životní úrovně zaměstnanecké většiny ve srovnání s přepychem stále se zmenšující majetkové menšiny, která se tu za Klause jasně nepoctivě zrodila.
Vedení sociální demokracie si přitom naivně myslí, že za této situace jejich straně stále ještě postačí jen spokojeně čekat do příštích voleb, v nichž prý ČSSD zaručeně sklidí úspěch. Problém ČSSD však vidím ve faktu, že tato strana již lidem kromě krásných kritických řečí proti pravici také žádnou reálnou vizi řešení sociálních problémů nenabízí. Jak to všechno asi může dopadnout?
Takže, kromě faktu, že KDU-ČSL si vyslovením podpory tzv. církevním restitucím naprosto zazdila svou politickou budoucnost, je pak už zcela logicky očekávatelné, že taktika plamenného žvanění odborových Zavadilů, tajně se kamarádících s Kalousky a nekonečných divadélek socdemáckých poslaneckých Váňů a Sobotků s bezzubým „vyslovováním“ nedůvěry Nečasově vládě v Parlamentu, skončí nakonec možná i předčasným volebním debaklem nejen pro pravici, ale i pro levicový střed, protože ani ten nemá, co by pozitivního a konstruktivního do budoucna lidem nabídl.
ČSSD by proto měla rychle skončit bratrovražedný funkcionářský boj o ekonomicky výnosná korupční místa na slunci mezi haškovci, dienstbierovci a sobotkovci a jasně si uvědomit, že nejbližší čas na nich požaduje jediné:
Jen ta strana či politické hnutí, které skutečně zrealizuje praktické vyřešení dosud tak úděsné ekonomické kriminality, rostoucí nezaměstnanosti a nedostatečných daňových příjmů do státní kasy, jen takoví politici mají šanci u voličů na všech úrovních v budoucnu uspět.
Nu a – co když to nakonec pro změnu bude – například ta staronová Zemanova strana a ČSSD už ne?
Jistý nick Seal tu nedávno v jedné z diskusí napsal, že si myslí, že pro ČSSD bude dobré, (bude-li přesto u moci), udržet i pak vysokou míru přerozdělování a stimulovat tak růst (a tím pádem řešit nezaměstnanost) skrze „vládní“ spotřebu a spoléhat přitom na českou ekonomickou provázanost s německou ekonomikou. Považuji to nejen za názor naivní, ale přímo za představu pro ČSSD vysoce škodlivou. Přerozdělovat lze totiž jen ty prostředky, které nová vláda buď na daních nově vybere, anebo si je odněkud sebevražedně vydluží.
Avšak zdá se mi zatím, že zatímco cestu zadlužování a úprk do Řecka by zřejmě ČSSD klidně brala, tak naopak vybírat razantně a progresivně daně a jednou provždy už skončit s korupčním finančním a pobídkovým podlézáním soukromým korporacím se nikdo z dosud vládnoucích kruhů ani náznakem odvážit nechce. Je tedy logické, že celý ten závod po spirále ke dnu bankrotu státu dnes i zítra bude dál vesele pokračovat – a komunisté se dál budou moci jen potutelně a bez mocenské zodpovědnosti usmívat, protože vedení ČSSD nemá vůli se razantně postavit akcím lacině antikomunistických nátlakových skupin za své krajské koalice po posledních volbách.
Takže jaký je z toho závěr? Čím víc dalších zbývajících, českých státem ještě vlastněných majetkových firemních podílů, bude kamkoliv prodáno, tím horší bude naše ekonomická situace v budoucnu. Čím pasivnější budou předáci odborů a sociální demokracie, tím rychleji se naše situace bude blížit k Řecku a k Bulharsku. Spoléhat na „německý polštář“ české ekonomiky je přitom naprosto dětinské. Uznají-li totiž i ty poslední německé (či jiné) firmy, které tu ještě jsou, že bude pro ně výhodnější odstěhovat si výrobní park třeba do Pákistánu nebo Číny, pak to jejich manažeři klidně udělají a naši politici na to budou tak akorát němě koukat s otevřenými pusinkami.
Kde jsou příčiny? Je už nyní jasné, že soudobý marasmus zavinila jen vadná mocenská politická rozhodnutí našich vlastních dosavadních ministrů a šéfů vlád. Byla to lokajsky poslušná a zcela diletantská rozhodnutí jen podle pokynů mezinárodních bank a obskurních ratingových agentur nejrůznějších nadnárodních finančních spekulantů. Nápravu proto zase mohou zjednat jen naše česká vládní mocenská rozhodnutí opačná, orientovaná jen naším vlastním národním prospěchem.
A pochopitelně: Začít bude nutno zrušením všech zákonů, které ekonomice a sociální situaci této země dosud jen škodily. Teprve taková politická garnitura, která právě toto dokáže, jen ta potom i bude mít důvěru a podporu většiny voličů. Opačná cesta, je už jen cesta španělská, bulharská a řecká – mocenský střet českých potlačovacích ozbrojených složek s vlastním českým obyvatelstvem a ještě větší hospodářský úpadek, než jaký tu máme dnes. Pak se ale může klidně našim elitám stát, že jejich ochranky jim už stačit nebudou a nastane opakování již jednou známých dějin.
Politické nalejvárny missesovských dogmat nějakých mladých Stroukalů zemi z tohoto ekonomického marastu nevyvedou. Strašení socialismem už pramálo funguje, protože za 23 let ještě pamětníci dob předchozích nevymřeli a zničené a prázdné budovy továren a zemědělských družstev, kolem kterých denně chodíme, tu stále ještě jsou důkazem krachu systému údajně magického trhu, který si tolik o sobě myslel, ale dokázal jen to, že úspěšně řídit ekonomiku země vůbec neumí.
Čekali jsme svobodu, ale nečekali jsme, že namísto sociálního smíru budeme žít v sociální válce. A to už vůbec není výhra demokracie, to je jen její trapný politický debakl, zaviněný parazity a deprivanty, kteří poctivým lidem ukradli jejich očekávání lepší a svobodné budoucnosti.
