Vliv jezuitských teroristů v Českých zemích zpočátku, přes veškerou jejich usilovnou snahu, nebyl příliš velký. V předbělohorské době bylo v Českých zemích velmi rozvinuté školství, které nebylo pod správou „církve“. Jezuité se proto omezili jen na vyučování teologie, na praní mozků, a na ostatní obory rezignovali. Rozhodně tedy nepřispěli k nějakému růstu vzdělanosti – ale právě naopak. Jejich „pedagogická činnost“ ostatně spočívala hlavně v pálení neskatolických knih na nádvoří Klementina. …A Řím jim v jejich snahách o „růst vzdělanosti“ napomáhal například svými vehementními protesty proti pozdější Maxmiliánově podpoře pražské university.
Na jezuitská kázání v italském jazyce chodili v Praze v podstatě pouze příslušníci italské komunity (Vlašská ulice), italští stavitelé a kameníci, vesměs průměrní a podprůměrní, kteří do Prahy přišli po velkém požáru roku 1541. (S těmito italskými stavebními dělníky přišel do Čech také organizovaný zločin … a s ním výrazy bandita, bambitka. …Také podobně, jako v poslední době přišla s ukrajinskými stavebními dělníky i ukrajinská mafie.)
Jezuité se ani nepokoušeli strhnout na svou stranu masy věřících. Usilovali o to, získat spolupracovníky z řad skatolické šlechty. Ale ani v tom neměli u tehdejší generace vlažných (a tedy ne dostatečně teplých) skatolíků úspěch. Museli počkat, až si vychovají novou generaci fanatických a jim zcela oddaných skatolíků.
K tridentskému koncilu, který se konal v letech 1545-1563, je třeba říci, že jeho cílem bylo vypracovat strategii na potlačení reformace, a tedy renesance, humanismu a veškerých náznaků duchovních projevů. Samozřejmě, že „církev“ vystupovala proti reformaci a proti renesanci již dřív, ale zde byl naplánován frontální útok. Na tomto koncilu bylo vymyšleno baroko – byla předepsána výzdoba kostelů, sestávající ze samého zlata a třpytivých cetek, aby do nich byli nalákáni jednodušší jedinci, podobně jako dnes na pouť. Také bylo nařízeno, že svatí smějí být zobrazováni pouze mrtví nebo při umírání – téměř bylo předepsáno, kolik krve musí na obrazech být. Šlo o „uměleckou“ obdobu římských gladiátorských zápasů – známého hesla „chléb a hry“ (případně dnešních akčních filmů a počítačových her). …Jen s tím rozdílem, že s chlebem se římská „církev“ při přijímání rozhodně nepředala.
Také byl vypracován tridentský index zakázaných knih. Dat jeho vzniku se uvádí několik, neboť byl několikrát doplňován.
V zajištění tohoto plánu ze strany světské moci římská „církev“ počítala s pomocí skatolické habsburské dynastie.
Maxmilián II. po nástupu na český trůn v roce 1564 sice protireformační tažení příliš zběsile nepodporoval, ve vleku habsburské skatolické politiky však byl. A nejen té. Doby, kdy se raději nedal korunovat na uherského krále, aby přitom nemusel přijímat pod jednou, nebo kdy chtěl dokonce utéct do ciziny (kolem roku 1560), byly pryč. Od roku 1562 poslouchal i papeže. Protestantství měl podle všeho pouze jako „koníčka“.
V roce 1567 byla na žádost luteránských stavů Maxmiliánem II. zrušena kompaktáta. Cílem luteránů bylo zajistit, aby kompaktát nemohlo být použito právě proti nim. Povolit luteránské-augšpurské vyznání ale odmítal.
Roku 1575 předložily stavy císaři Maxmiliánovi II. na zemském sněmu ke schválení Českou konfesi – společné vyznání víry Jednoty bratrské a luteránů, jako podmínku pro přijetí Maxmiliánova nástupce Rudolfa. Česká konfese měla zajistit svobodu Jednotě bratrské, luteránům a novoutrakvistům. Byla vypracována širším kolektivem na Malostranské radnici. (Inspirací k České konfesi bylo podobné společné protestantské vyznání, na kterém se shodli roku 1570 v Polsku.)
Maxmilián pouze ústně přislíbil Českou konfesi respektovat, odmítl ji však písemně potvrdit, a navíc ji zakázal vytisknout. Hned na to, jakmile přejel hranice, svůj slib odvolal, a dokonce vydal dva mandáty, první zakazující Jednotu bratrskou, druhý zakazující protestantství ve městech.
Říká se, že Maxmilián prý přes svou nejednoznačnou politiku zůstal vnitřně protestantem. Alespoň se, když roku 1576 umíral, na smrtelném loži nenechal vyzpovídat a odmítl poslední pomazání.
Při jeho pohřbu v Praze pak došlo k velké panice. Lidé se rozprchli, protože se rozšířila zpráva, že se chystá vyvražďování neskatolíků, podobné bartolomějskému masakru, ke kterému došlo nedávno – před čtyřmi lety ve Francii. V tehdejší atmosféře takovou zprávu nikdo nepovažoval za nepravděpodobnou. Vždyť už na sněmu roku 1575 panovalo velké napětí a skatolíci na něm vyzývali k teroru.
Foto: Česká konfese
