Dá se říci, že z českého národa zbylo pouze vesnické obyvatelstvo (nebo jak se píše, český národ byl redukován na selský stav). I to samozřejmě houfně odcházelo, a tak i z něj zůstali jen ti pasivnější nebo ti, kteří neměli vhodnou příležitost odejít, protože na jejich území nepřišla protestantská vojska, pod jejichž ochranou by mohli prchnout. Silná emigrace poddaných pokračovala i po třicetileté křižácké válce, v Čechách do Pruska a Saska, na Moravě do Uher (tedy na Slovensko).
Na venkově došlo v důsledku okupace skatolickými, převážně cizími „pány“ a skatolickým kultem k obrovským majetkovým přesunům. Nová cizí „šlechta“, přesněji vraždící lůza okupovala polovinu všech statků.
Nová, převážně cizí šlechta začala zároveň se skatolizačním terorem uplatňovat i další formu teroru. Začala zavádět novou ekonomickou formu – robotně nevolnický velkostatek, který se stal hlavní ekonomickou formou. Režijní velkostatek se mění na bezrežijní velkostatek, neboť všechny práce provádějí v rámci nucených prací zadarmo zotročení nevolníci. Na rozdíl od otroků však nevolníci nedostali ani najíst, a navíc si museli přinést i vlastní nářadí. Robota, která byla dříve nařizována jen jeden dva dni do roka, byla teď nařizována i několik dní, obvykle tři, ale i víc, týdně. Poddaní se mohli „bránit“ jenom tím, že při robotě práci v podstatě jenom předstírali. Uvádí se, že jejich produktivita byla při robotě osmkrát až desetkrát nižší, než když pracovali na svém. Také moc nepřekvapí, že největší útlak poddaných byl na územích okupovaných olomouckým biskupem.
Je zajímavé, jak ti, kteří tolik mluví o tom, že útlak nebyl tak zlý, protože nebyl všude stejný – záleželo na té které vrchnosti – dostatečně nezdůrazňují, že to platilo spíš pro náboženský útlak než pro útlak ekonomický. Z nové šlechty chtěli peníze v podstatě všichni, lidumilů bychom mezi nimi našli opravdu málo. Ale právě proto, že chtěli peníze pro sebe, nechtěli je dávat na kněze, na stavbu „církevních“ budov, nechtěli své poddané pouštět studovat na kněze, a tak byl také z tohoto důvodu kněží neustálý nedostatek. „Církev“ si navíc „podřízla větev“ tím, že si, aby podpořila rektolizaci, vymyslela devadesát svátků v roce, které měli lidé světit a nesměli o nich pracovat. Pro vrchnost bylo ovšem výhodnější, hnát lidi i o svátcích do robot … a aby nebyl nablízku nikdo, kdo by jim do toho mohl mluvit. Být ohleduplnými po ekonomické stránce by je stálo peníze. Být méně přísnými ve věcech náboženství je nestálo nic. Naopak na tom vydělali. Rektolizace proto nebyla zdaleka tak účinná, jak se tvrdí.
Velké naděje byly vkládány do Josefa I. (1705-1711), který ze svého dvora odstranil všechny jezuity. Když mu papež hrozil klatbou, pohrozil mu vojskem. Roku 1710 Josef nařídil prozkoumat úroveň pražské university, ovládané jezuity. Jezuité se tehdy podivovali, jak to, že někdo shledává na jejich výuce něco špatného, když používají již 158 let stejné metody. …Samozřejmě, že za pozdější vlády Karla VI. také k žádné změně nedošlo. (Pro ilustraci úrovně tehdejší pražské university: při moru, roku 1713, vydala lékařská fakulta infekční řád (pouze německy), kde proti moru doporučovala modlitbu, odříkávání žalmů, vzývání svatých, jako nejbezpečnější prostředek pak nosit škapulíř – amulet.)
Ale ani v Josefově případě bychom neměli být příliš optimističtí, neboť i on ve svém zákoníku stanovil za „čarodějnictví“ jako jediný možný „trest“ upálení na hranici. Také v něm rozšířil používání mučení. Samozřejmě, že Josef také nezrušil cenzuru, ale pouze jí pověřil, roku 1709, namísto „církevních“, státní orgány.
Karel VI. (1711-1740 ), fanatik vychovaný jezuity, pak všechny Josefovy pozitivní snahy zmařil. Vnitřní politiku vedl pouze terorem, v jehož rámci bylo opět, zejména v severovýchodních Čechách, známých svým tradičním „heretismem“, obyvatelstvo vyvražďováno i vojskem. Děti nedostatečně skatolicky „uvědomělých“ rodičů jim byly odnímány a dávány do otroctví „uvědomělým“. Neskatolictví, jak víme, prohlašoval za „zločin proti státu“ a nařizoval vraždění neskatolíků nebo těch, kdo by je skrývali nebo přinesli do země „kacířskou“ knihu (což ovšem obsahoval už zákoník Josefa I.).
Jezuité právě v době Karla VI. (asi roku 1728) zavedli povinný pozdrav: „Pochválen buď Ježíš Kristus.“ a povinnou odpověď na něj: „Až na věky věků! Amen.“ Kdo ho nepoužíval, byl zbit karabáčem.
Foto: Karel VI. s rodinou
http://www.libri.cz/databaze/dejiny/text/t49.html
http://www.zamek-hluboka.cz/nevera-nebo-nahoda.php
Patent císaře Karla VI. z roku 1726
